Ze života rybářské stráže

Lov bez platných dokladů, tedy pytláctví, je poměrně častým přestupkem a jedná se o obsáhlé téma. Nedá mi tedy moc práce a hned si vybavuji jednu podzimní kontrolu na řece Otavě v Písku, přesněji nad Václavským jezem. I tehdy jsem šel po levé straně řeky, kterou mám raději. Kvůli horšímu terénu a kopci, po kterém se k řece musí sejít, sem na ryby chodí převážně jen místní rybáři. Zatímco na protějším břehu je cyklostezka a poměrně živo, tady je klid a dá se říci, že od povodní v roce 2002 se to tady příliš nezměnilo. A tak je tu i nač zavzpomínat.

V místě, kterému se zde neřekne jinak než „pod Sklopenkou“, se otáčím a spíš než po rybářích se rozhlížím po podzimních barvách stromů. Přesto si na protějším břehu všímám dvou osob sedících u vody. Z jejich řeči jsem pochopil, že se jedná o cizince. I když kolem nich nevidím žádné rybářské vybavení, tak se rozhoduji, že na nejbližším místě řeku přejdu a přesvědčím se, že i zde je vše v pořádku.

Nenápadní pytláci

Po mém příchodu na místo sedí stále oba pánové na lavičce. Jeden z nich z rohlíku v ruce žmoulá kuličky, které skládá vedle sebe na lavičku. To je tak jediné, čím mi připomínají rybáře. Rozhlížím se kolem a kromě drobného nepořádku a dvou PET lahví zapíchnutých ve vyšší trávě na břehu si nevšímám ničeho podezřelého. V duchu si říkám, jestli tu krmí kachny, ale žádné nevidím. Škoda že to nejsou rybáři, nechal bych je ten odpad posbírat, pytel s sebou mám. V tu chvíli se jedna z PET lahví začne hýbat a točit. Po chvilce jsem si uvědomil, že lahve v trávě jsou dvě pytlačky. Láhev je v nejužším místě omotaná vlascem, hrdlem otočená dolů, nasazená na kolík zapíchnutý v zemi. Při záběru se vlasec začne odvíjet a láhev se při tom otáčí. S něčím takovým se setkávám vůbec poprvé.

Z kontroly RS se stává záchranná akce

Pánové se bez vykrucování přiznávají, že pytlačky patří jim, ale nedaří se mi je ztotožnit. Na místo si tedy přivolávám hlídku PČR. Oba pánové jsou ochotni zaplatit pokutu na místě. Jeden po zaplacení z místa odchází, druhý si bohužel doklady i hotovost zapomněl na ubytovně. Policisté přichází s řešením a navrhují, že nás na ubytovnu dovezou, aby se vše dořešilo na místě. To se podaří, pokuta je uhrazena a já dopisuji pokutový blok, když dostávají policisté přes rádiové spojení pokyn jet do Píseckých hor, kde probíhá pátrání po pohřešované osobě, která nejspíš utonula v zatopeném lomu.

Protože je mé auto na zcela opačné straně města, přicházím tentokrát s návrhem já a policistům nabízím pomoc při pátrání. 

Zatím si užívám rychlou jízdu autem se zapnutou sirénou a bleskový průjezd místy, kde jindy čekám dlouhé minuty. Až na místě mi dochází vážnost situace. Potkávám zde kamaráda Kubíčka, psovoda, který mi ukazuje nevelkou hladinu lomu, která je celá pokrytá žabincem až na jedno místo, které je nápadně zčeřené...

Na místo přijíždějí hasiči a v rychlosti vytahují záchranný člun. Tíhu celé situace si uvědomuji až v okamžiku, kdy mi jeden z hasičů do ruky doslova vrazil cosi připomínající halapartnu a poslal mě prohledávat kraje kolem břehů. Aby toho nebylo málo, podle jména pohřešované osoby zjišťuji, že se jedná o mou dlouholetou zákaznici.

Asi po hodině je pátrání se šťastným koncem odvoláno. Paní se svému manželovi při procházce ztratila v těsné blízkosti lomu, ale naštěstí došla k nějaké rozhledně, kde byla v pořádku nalezena.

Řadu mých kolegů a kamarádů mé zážitky už nikterak nepřekvapují, ale vzácně se všichni shodují, že podobné příhody přitahuji a měl bych o nich začít psát...

Petrův zdar!