Plavačka je brnkačka aneb Jak na to, aby opravdu byla v rychlé vodě
Pěkný jelec
V září je voda hodně prohřátá, se zvyšující teplotou se v ní snižuje poměr kyslíku. Na to samozřejmě reagují i ryby. Pokud mají tu možnost, na stojatých vodách se stěhují k přítokům, kde je voda chladnější a bohatší na kyslík. Na řekách se zase stěhují do větších proudů, pod jezy, výtoky z elektráren, k přítokům potůčků, řek a říček nebo do proudných kanálů.
A na těchto místech ryby také hledáme. Sice není kolikrát snadné v takových „fičácích“ ryby chytat, nebo alespoň umět dobře vodit splávek, nadržovat ho a správně s ním pracovat, ale je to pro nás určitě pořádná výzva. Kolikrát by nás ani nenapadlo, že ve dvaceticentimetrové hloubce jsou vedle sebe natlačené různé reofilní druhy, a tak nás ani nemůže překvapit úlovek podoustve, ostroretky, parmy, jesena, tlouště, skaláka či plotice. A tu a tam se mezi nimi objeví i kapříci, cejni nebo karasi.

Na jaké nástrahy v rychlé vodě chytat?
Abychom měli šanci si dobře zachytat, a přijít na to, na co mají ryby zrovna DNESKA chuť, určitě se vyplatí mít s sebou raději několik nástrah a zkoušet, případně je mezi sebou různě míchat a kombinovat. Když neuspějeme jen s barvenými červíky, kombinace hnojních žížalek, pařené houstičky a kukuřičky nás zase vrátí do hry. V poslední době se mi osvědčilo chytat na sýr, čím smradlavější, tím pro ryby zajímavější. A aby ho ryby snadno nestrhly, krájím ho nožem na nepravidelné kostičky podle velikosti háčku a zavírám například kouskem žížalky nebo červeným červíkem. Zajímavé na tom je, že tato kombinace chutná skoro všem rybím druhům včetně kaprů, cejnů a línů, přestože je spíše cílená na parmy, ostroretky a podoustve. Jen musíme při vyvážení splávku počítat i s váhou sýra. Aby nám zbytečně nedělal přitápěním splávku falešné záběry, raději ubereme jeden broček. Podle nástrahy, na jakou chytáme, volíme i velikost háčku. Další výbornou nástrahou je řasa, na kterou chytávali už naši dědové. Je pro ryby naprosto přirozená, jen se ji musíme naučit na háček správně namotat. Řasu najdeme například na jezech nebo nalepenou na spodku kamenů, uchováme ji krátkodobě v malé krabičce, kde udržujeme vlhko například tím, že spodek krabičky vyložíme molitanem, který občas namočíme.

U vody se chováme co nejtišeji
Asi nemusím zdůrazňovat, že pokud jsme u nějakého silně proudného místa, je samozřejmostí dlouhý podběrák, často nám zachrání vytouženou fotku s hezkou rybou. Při lovu se chováme pokud možno co nejtišeji a snažíme se rybám moc neukazovat, protože většina ryb velmi dobře vidí a vnímá pohyb okolo vody, zvláště pokud je pouze v několikacentimetrové vodě. Ani s krmením to nemusíme v takovýchto případech moc přehánět, stačí opravdu pár malých kuliček (raději šištiček), abychom dostali ryby na místo, kde chceme chytat a snadněji je tam udržíme. V hodně proudné vodě se mi velmi osvědčilo kořeněné, tmavé krmení. Přidávám do něj třetinu jílové hlíny na utažení. Těsně před hozením kuličky do vody přidávám i pár červíků, ale s tím velmi opatrně, protože je silný proud uvolňuje a odnáší z krmeného místa.

Jak se zacházet s rybami
S rybami zacházíme co nejšetrněji, saháme na ně namočenou rukou. Pokud má ryba háček velmi pevně zaseklý v tlamičce, snažíme se ho co nejrychleji vyprostit peanem, ještě lepší je k tomuto účelu obůstek. Při jakékoliv manipulaci s rybami doporučuji mít pod nimi podložku nebo alespoň kyblík či lavórek s vodou, pořádně si namočit ruku a co nejrychleji rybu zase opatrně pustit. Špatné je položit ji na rozpálenou podložku nebo do vody, která je celý den na sluníčku, sahat na ni suchou rukou. A úplně nejhorší je položit rybu do písku, bahna nebo na beton. To už vám potom nezbývá než ji zapsat a vzít si ji. Mějte na paměti, že obzvláště ve velkých vedrech jsou ryby velmi náchylné na kyslík, špatné a nešetrné zacházení. Mnohdy jim chvilku trvá, než to rozplavou. Tak jim dejte čas v podběráku, ony si sami řeknou, kdy budou chtít odplavat.