Ze života rybářské stráže - říjen
Po sedmi letech společných kontrol jsme dobře sehraní
Minulý měsíc jsem kontroloval rybáře, který lovil na dvě udice klasicky na položenou a k tomu souběžně třetí udicí na plavanou s nástražní rybkou. Rybáře jsem upozornil, že se tak dopouští přestupku, načež mě rybář odzbrojil výmluvou, že takový lov rybek ani nepovažuje za lov ryb… A tak mě nepřímo donutil sepsat všechny možné výmluvy, se kterými se při řešení přestupků pravidelně setkávám.
Pravděpodobně nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že jedním z nejrozšířenějších přestupků v oblasti rybářství je obecně lov mimo povolenou denní dobu lovu. A nejčastější výmluva asi také nebude žádným překvapením: „Já jsem zaspal.“ Minulý rok jsem při noční kontrole řešil tento přestupek postupně u tří rybářů.
Měl jsem nastavených pět budíků
První rybář mi tvrdil, že měl na svém mobilním telefonu nastaveno celkem pět budíků, druhý měl, stejně jako třetí rybář, nastaveny tři budíky. To už jsem si říkal, že se na mě ten večer snad všichni domluvili a dělají si ze mě legraci. Vtipné jsou i situace s rybáři, které pozoruji, když před naším příjezdem lodí rychle sbalí nahozené udice a pak dělají, že tvrdě spí. Ale ono po desítkách či stovkách kontrol už člověk pozná, kdo to hraje a kdo je opravdu kontrolou zaskočen. Pravdou je, že i já jsem na rybách zaspal. Zaspal jsem i do práce a také kdysi do školy. To bylo nastavených budíků…
Jsem v chatě, protože mám příposlech s dosahem půl kilometru
Dále tu máme nepřítomnost rybáře u nahozených udic tak, aby s nimi mohl bez prodlení manipulovat. Také jde o jeden z nejčastějších a nejdiskutovanějších přestupků. Za roky praxe jsem tento přestupek řešil v desítkách, možná stovkách případů a přestupce bych mohl rozdělit minimálně do dvou skupin. Jedni jsou kdesi v kempu, někde poblíž u kolegů rybářů a podobně. Zde je zpravidla vždy stejná výmluva: „Byl jsem na WC.“ Pochopitelně nelze rybáři upírat právo vykonat potřebu, ale co si budeme povídat – rybáři toho často zneužívají a u udic mnohdy nejsou dlouhou dobu.
Další skupinou jsou rybáři, kteří nahodí své udice a zmizí v mnohdy vzdáleném karavanu nebo chatě a běžně při tom vykonávají činnosti, které vůbec nesouvisejí s výkonem rybářského práva. Zde je také velmi častá výmluva: „Já mám přece příposlech…“ O tom, že příposlech fyzicky nenahrazuje rybáře, bych se rád rozepsal v samostatném článku. V paměti mám v této souvislosti jednu ze svých úplně prvních kontrol na Orlické přehradě, kdy jsem kontroly prováděl na své pramici s elektromotorem. S kolegou Viktorem jsem pod jednou z chat v noci objevil nahozené udice. Když se nám konečně podařilo k nahozeným udicím přivolat majitele chaty, oznámil nám, že to nejsou jeho udice, ale že na místě lovili členové vlády, kteří museli místo kvůli jednání narychlo opustit a zřejmě nestihli ani stáhnout udice.
Další vtipná situace nastala při kontrole paní, která hlídala nahozené udice svému manželovi. Než se na místo lovu vrátil, jeho paní nám prozradila, že manžel pracuje jako stavební dozor a musel odjet na stavbu, která je přibližně 20 km odsud. Když se pán vracel k udicím, viděl nás už z dálky a přišel s úplně jiným vysvětlením, než nám prozradila jeho paní… Možná z toho byla chvíli tichá domácnost.
Lovím na více udic, protože ryby neberou
Jak jsem zmínil v úvodu, jsou rybáři, kterým nestačí lov ryb na dvě udice, ale poměrně často vídáme rybáře lovit na tři udice. Zpravidla se jedná o rybáře, kteří se snaží na třetí udici lovit nástražní rybky nebo si na chvíli zavláčet, když je k tomu vyprovokuje štika lovící v jejich blízkosti. Setkal jsem se ale i s několika rybáři, kteří lovili na sedm, ale i devět udic. Jejich výmluvou, respektive vysvětlením, bývá v drtivé většině případů to, že ryby neberou, a tak loví na více udic. A jak jinak – stejně nic nechytili…
Toho kapra jsem chytil právě teď
U nezapsaných ulovených a ponechaných úlovků se rybáři nejčastěji vymlouvají, že rybu právě ulovili, dali ji do vezírku a nestačili ji zapsat. Takový rybář by ale neměl mít nahozenou udici, na kterou rybu zdolal. Zapisování úlovků rybáři často podceňují. S tím souvisejí i nezapsané docházky nebo chybějící údaje u ponechaných úlovků, jako jsou míry a počty kusů. Zdaleka nejčastěji však rybáři neuvádějí hmotnosti. Téměř vždy tvrdí, že váhu doplňují až doma, a někteří dokonce až před odevzdáním povolenky na přelomu roku.
Na patnáctku candát nezabere
Výjimkou nejsou ani nástražní rybky. Na revírech Republikové rady máme nejmenší míru nástražní rybky 15 cm a porušování této minimální velikosti bývá jedním z nejčastějších přestupků, se kterými se po zahájení sezóny lovu dravých ryb setkávám. Obvykle se rybáři vymlouvají, že se jim nepodařilo nachytat rybky požadované velikosti nebo že na tak velkou rybku prostě nelze candáta ulovit. Nástražní rybky menší velikosti se nesmějí ani uchovávat, a tak s rybáři řešíme, že na ně ryby lovit nechtějí, ale mají je pro kočky nebo želvy.
Lov s povolenkou by mě nebavil
Za zmínku stojí i rybáři lovící bez platných dokladů k lovu ryb. Mám úplně čerstvou zkušenost s jedním pánem, který opakovaně lovil bez dokladů a vše vysvětlil tak, že si povolenek může koupit tolik, do kolika ani neumím počítat, ale že si ji z principu nikdy nekoupí. Pamatuji také rybáře, který měl hodně drahou výbavu. Vůbec by nikoho nenapadlo, že by se mohlo jednat o pytláka, ale pán přišel s prostým vysvětlením, že by ho to s povolenkou prostě tolik nebavilo…
Svou chybu uzná málokdo
Ve výčtu všech možných přestupků a následných výmluv bych mohl pokračovat dál a dál, ale rád bych zmínil i takové rybáře, kteří, ať už z nedbalosti, neznalosti, nebo klidně i vědomě, spáchají přestupek, ale při jeho řešení se k němu dokážou postavit bez výmluv a říct: „Chlapi, máte pravdu, udělal jsem blbost.“ Musím říct, že pokud nejde o vážné přestupky, tak si takového chování nesmírně vážím. Většinou se bohužel setkáváme s výmluvami a také s poukazováním na chyby všech kolem, jen ne a ne přiznat si tu vlastní. Není to tak dlouho, kdy jsem při jedné z kontrol odstavil svůj automobil na místě, kde jsem neměl, respektive jsem tam neměl stát tak dlouho. Po návratu z kontroly jsem za stěračem našel pozvánku k řešení svého přestupku u městské policie. Přiznám se, že jsem si pohrával s myšlenkou, že půjdu v uniformě a že mi to jako členovi RS třeba projde… No, i já jsem chvíli hledal výmluvu. Nakonec jsem si řekl, že ne, že je třeba uznat chybu, a na služebnu městské policie jsem šel s odhodláním zaplatit pokutu. Na místě jsem si o ni dokonce i řekl, ale strážníci mě poznali, ocenili, že se nedohaduji, a nakonec mi vše prošlo domluvou. A to je to, co neustále opakuji: Všichni jsme rybáři, kolegové, chovejme se podle toho. Protože když už k nějakému tomu přestupku dojde, samotné chování může být tou zásadní polehčující okolností.
Petrův zdar!
