Představujeme revír Berounka 2 – 401 002
okolí Všenorských tůní
Podzim před branami, babí léto v plném proudu a pracovní či školní povinnosti se pomalu dostávají do popředí běžného denního života. Na volné chvíle si musíme počkat, a tak čas strávený u vody začíná především až po skončení všech dalších povinností…
Berounka se pomaloučku v ladných křivkách protahuje historií a vytvořeným údolím, kde shlíží do údolí hrad Karlštejn, a jako perly na náhrdelníku následují obce a místa, které si zaslouží naši pozornost. Jedná se například o Zadní a Hlásnou Třebaň, Lety, Řevnice, Dobřichovice, Všenory, Horní Mokropsy. To vše v malebné krajině údolí Berounky doplněno o chatové osady i úseky řeky bez obydlí.
Lokalita revíru, kterému se věnujeme tentokrát, má nejen svou historickou hodnotu v okolních hradech, přírodních krásách říčního údolí v samém srdci Barrandienu, kde si řeka prorazila svou cestu vedoucí nejprve kaňonem skalních výstupů a suťových polí a teprve v závěru revíru se údolí rozšiřuje.
Představíme i tentokrát základní data o revíru Berounka 2 (H), a to, že délka revíru je 13 km a vodní plocha má 80 hektarů. Doplníme informaci, že uvedené písmeno (H) značí omezení lovu na hlavním toku, kde jsou v období od 16. 3. (včetně) do 15. 6. (včetně) hájeni perlín ostrobřichý, jelec proudník, cejn velký, cejnek malý a plotice obecná.
Bližší podmínky výkonu rybářského práva a některá omezení jsou popsána v popisech revíru, které naleznete na všech mediálních výstupech Českého rybářského svazu.
https://www.rybsvaz.cz/karta-reviru/-/401002-berounka-2-h
Historické okénko
Oblast kolem Berounky je ukázkovým příkladem toho, jak železnice v 19. století dokázala proměnit tiché zemědělské a strážní vesničky v tepající kulturní a rekreační centra, jejichž prvorepublikový a trampský genius loci si údolí zachovalo dodnes. Stejně tak rozvoj železnice přispěl i k zániku plavení dřeva a dalších surovin. Původně se vorařům také říkalo plavci.
Dolní Poberouní má i příznak fenoménu, který měl na přelomu 19. a 20. století za následek nejen vznik vilových čtvrtí z letních bytů pražské smetánky, ale také zahájil zlatou éru českého trampingu.
Pár zajímavostí z okolí
Naše pouť začíná na dohled hradu Karlštejn u jezu v Klučicích. Filmový hrad z muzikálu Noc na Karlštejně se od svého založení v roce 1348 průběžně dostavoval a měnil, známou podobu získal na konci 19. století díky Josefu Mockerovi a dalším.
Nás může těšit, že kaple sv. Kříže i místo, kde byly uloženy korunovační předměty, je možné obdivovat v plné kráse a zavzpomínat si na některé legendy i zlidovělé úryvky z muzikálu. Karel IV. nám zanechal i další dědictví, které se v poslední době v této lokalitě obnovuje, a to pěstování vinné révy.
Po přípitku můžeme plynule přejít k dalšímu jezu a obcím Hlásná a Zadní Třebaň. Jak už název napovídá, jednalo se o strážní „hlásnou“ osadu na brodu přes řeku Berounku a poblíž hradu.
Zadní Třebaň je známá tím, že výstavbou železnice v 19. století zde vznikl uzel a odbočka na lokální trať směrem na Liteň k trampským osadám v Brdech. Říkalo se jí „Liteňka“ a byla obdobou Posázavského Pacifiku.
Pokud pokračujeme železnicí na druhou stranu, jedeme ku Praze po hlavním koridoru, míjíme jez Řevnice a obec, pro kterou přišel zásadní zlom v roce 1862 zprovozněním České západní dráhy. A tak se velmi rychle stala vyhledávaným letoviskem pražské smetánky a umělců. Díky tomu zde vyrostla řada nádherných vil například architekta Eduarda Sochora, mimochodem autora romantické přestavby hradu Kokořín.
Přímo nad Řevnicemi se v lesích nachází nejen první značená turistická trasa Brd již z roku 1889, která vede na vyhlídku Babka a dál, ale i amfiteátr lesního divadla, kde se v minulosti pořádala první kola folkové Porty, na podzim zde hrává divadlo Járy Cimrmana, a které stále žije kulturním životem.
Na druhém břehu Berounky nás uvítá obec Lety s historicky doloženou zmínkou již z roku 1088. Patřila pod Vyšehradskou kapitulu a dnes je známa moderní zástavbou, cyklostezkou podél břehu s možností dojet až do Prahy, zachováním tradice staročeských májí a minipivovarem MMX.
Pokračujeme dále po proudu a přicházíme, přijíždíme nebo plujeme k jezu Dobřichovice, u něhož se nachází zámek. Ten zde vybudoval řád křižovníků s červenou hvězdou, který je s Dobřichovicemi spjat od roku 1253, kdy obec řádu daroval král Václav I. Jedná se o jediný mužský církevní řád založený ženou, samotnou sv. Anežkou Českou.
Zajímavostí je Dobřichovické sochořadí směrem k obci Karlík, kde jsou k vidění díla z pravidelných sochařských sympozií konaných na zámku, a také například informace o tom, že zde žil armádní generál Jan Syrový, velitel Československých legií.
Naši pouť budeme končit u Všenorských tůní u jezu Dolní Mokropsy. Všenory vznikly sloučením obcí Všenory a Horní Mokropsy, na což odkazuje i udělený prapor a znak obce. Všenory se po zavedení železnice staly vyhledávaným klimatickým letoviskem pražské smetánky. Místní vzduch byl totiž lékaři považován za mimořádně léčivý, obci se dokonce přezdívalo „vzdušné lázně“.
Něco o přístupnosti revíru
Revír je přístupný bez větších problémů jak v okolí jezů, tak podél břehu jednotlivých jezových zdrží.
Drobné omezení přístupnosti vozem k samotnému břehu v některých částech vynahradí Berounka svým klidem a množstvím rybářských zážitků. Najdou se zde dlouhé poklidné úseky a pod jezy mírně proudné, vyžadující určitou zručnost.
Šťastlivcům, kteří mají dostatek času nejen na výpravu za rybami, doporučuji návštěvu některého z klenotů historie v okolí. Nebo mohou ochutnat dobroty z místních farem či pivovarů, nebo dokonce zalahvované plody malých vinic, jejichž původním zakladatelem je sám Otec vlasti, český král a císař římský Karel IV.
Všem, nejen rybářům, přeji, aby, pokud je jejich kroky zavedou do dolního Poberouní, nalezli své vysněné místo, kde budou užívat klidu a přelstí některého z obyvatel řeky Berounky.
Petrův zdar!
