Představujeme nemoc - tasemnice zblízka

Jedná se o výhradní cizopasníky, jejichž vývoj je, až na několik málo výjimek, nepřímý. To znamená, že se neobejdou bez mezihostitele (v některých případech dokonce bez dvou mezihostitelů). V jeho/jejich těle se vyvíjejí do určitého nedospělého stádia, než je tento prostředník pozřen hostitelem definitivním. V tom pak pohlavně dospívají a uvolňují vajíčka, která jsou ve vnějším prostředí opět pozřena mezihostitelem.

S články i bez nich

Tasemnice mají protáhlé zploštělé tělo, které může být článkované nebo nečlánkované. Tělo článkovaných tasemnic se dle očekávání skládá z mnoha článků a také z hlavičky, která je na jeho předním konci. V každém článku je přítomna alespoň jedna sada pohlavních orgánů (samčích i samičích společně, jedná se totiž v drtivé většině o hermafrodity). Články se postupně vyvíjejí, čím jsou více vzdáleny od hlavičky, tím jsou zralejší. Na hlavičce (skolexu) nacházíme speciální přichycovací orgány ve formě háčků, přísavek či přísavných rýh, kterými se parazit přimkne ke stěně střeva (obr. 1). Nečlánkované tasemnice našich ryb mají hlavovou část bez těchto příchytných struktur a jejich tělo není dále členěno, obsahuje celé pouze jednu sadu pohlavních orgánů. Kromě vzhledu se obě skupiny liší i spektrem svých prvních mezihostitelů. Vývoj nečlánkovaných tasemnic probíhá přes mezihostitele z řad nitěnek. Jejich článkované kolegyně se vyvíjejí přes jiné bezobratlé živočichy, konkrétně drobné korýše z řádu klanonožců (např. buchanky). Pro nečlánkované tasemnice představuje ryba vždy definitivního hostitele, u článkovaných představuje buď druhého mezihostitele nebo definitivního hostitele. V případě, že je ryba mezihostitelem, se parazit nenachází ve střevě, ale v jiných orgánech nebo v tělní dutině ryby, jako je tomu např. u řemenatky ptačí, o které byla řeč v říjnovém čísle loňského roku. Další příklad složitějšího vývojového cyklu rybí tasemnice si objasníme příště. K nečlánkovaným tasemnicím patří takzvaní květovci, kteří cizopasí zejména u kaprovitých ryb. Jejich skolex bývá obvykle vějířovitě rozšířený a romanticky založeným parazitologům připomíná svým tvarem květ (obr. 2).

Někteří parazité jsou u nás původní, jiní sem pronikli s rybami dovezenými např. z východní Asie. Většina tasemnic významných z veterinárního hlediska vykazuje výraznou hostitelskou specifitu, můžeme je tedy najít jen u konkrétních druhů ryb. Příkladem je Glanitaenia osculata (obr. 3), která parazituje výhradně u sumce velkého. Výjimku z tohoto převládajícího pravidla představuje např. původně asijská Schyzocotyle acheilognathi, potvrzená celosvětově u zhruba 300 druhů ryb.

Co se děje se střevem ryby

Tasemnice nemají střevo, přijímají živiny povrchem těla. Několik jedinců rybu významně neomezuje, v případě masivního napadení je však už jejich vliv na zdravotní stav hostitele nezanedbatelný. Mohou zpomalit růst napadených ryb, vyvolat vznik zánětlivých změn na střevní sliznici nebo střevo ucpat. Zejména u plůdku ryb může dojít i k úhynu.

Problém identifikován, ale co řešení?

Tasemnice ve střevě mohou měřit až několik desítek centimetrů, takže je při pitvě nepřehlédnete ani pouhým okem. Na základě mikroskopického vyšetření těla (přítomnost článků, jejich rozměry, vzhled pohlavních orgánů) a hlavičky tasemnice (její tvar, dále přítomnost, počet a vzhled přichycovacích orgánů) a celkové délky parazita je možné určit jeho druh, k čemuž obvykle významně napomáhá i znalost hostitelského druhu ryby.

K léčbě lze u ryb chovaných člověkem použít antiparazitika, ovšem ve volných vodách by byla jejich aplikace problematická, s nejistým výsledkem. Razantní tlumení bezobratlých mezihostitelů tasemnic by vedlo ke snížení biodiverzity v daném prostředí, narušení ekosystémů a ke snížení dostupnosti přirozené potravy ryb. Odbahnění rybníků, vysušení dna a jeho následná dezinfekce páleným nebo chlorovým vápnem výskyt mezihostitelů a vajíček tasemnic omezí.