Stairs2Hell 2026 - Čtyři hodiny, které mohou změnit všechno

Závod odstartoval v neděli 4. října už v 11 hodin dopoledne a skončí v sobotu 10. října v 9 hodin ráno. Oproti předchozímu ročníku tak týmy získali tři hodiny navíc na začátku a jednu v samotném závěru. Celkem je čeká 142 hodin lovu. Nejde přitom jen o symbolický „dárek“ závodníkům k desátému jubileu závodu. Organizátoři v minulosti opakovaně sledovali, jak kapitální úlovky přicházely krátce po závěrečném signálu, do výsledků však už zasáhnout nemohly a závodníkům zbyly už jen oči pro pláč. Letos tak dostává ono „rybářské štěstí“ čas navíc.

Energie přímo ze slunce

Proměnou prošlo také zázemí rozhodčích. Díky nové spolupráci se společností EcoFlow mají k dispozici přenosné nabíjecí stanice se solárními panely. Energie jim tak nechybí nejen při evidování úlovků a aktualizaci výsledkové tabulky, ale ani při fotografování, natáčení nebo živých přenosech přímo z hlavního dějiště závodu. Hlavní rozhodčí tak už nemusí stanice průběžně svážet do organizačního tábora a dobíjet ze sítě. Méně převozů, méně starostí a další krok k provozu šetrnějšímu k přírodě.

Tím ale snaha o šetrnější provoz nekončí. Organizátoři postupně nahrazují jednorázové nádobí jeho znovu použitelnou variantou. Na první pohled může jít o pouhou drobnost, během několikadenní akce takového rozsahu však dokáže výrazně omezit množství zbytečného odpadu. Právě podobnými postupnými kroky se Stairs2Hell snaží zanechat na přírodě co nejmenší stopu.

Kontroly bez kliček

Ještě pevněji se letos utahují pravidla dohledu nad závodníky. Každý den probíhají cílené kontroly koncových montáží i vzdálenosti, na kterou byly položeny. V hledáčku rozhodčích se ocitnou především týmy, jejichž pohyb zachycený GPS trackery vzbudí podezření, že se dostávají za hranice svého sektoru. Nově navíc nebude s kontrolovaným prutem manipulovat člen týmu, ale přímo rozhodčí. Odpadá tak možnost montáž během kontroly nenápadně stáhnout nebo jinak upravit. Nález nepovolené montáže či lov za vyznačeným sektorem znamená červenou kartu a okamžité vyloučení.

Dokud jsou pruty ve vodě

Stairs2Hell už mnohokrát ukázal, že o vítězi může rozhodnout třeba i jediný kapr zdolaný v posledních minutách. Letos se pomyslná brána naděje zavře o hodinu později. A dokud v sobotu v devět hodin ráno nezazní závěrečný signál, může pod hladinou stále čekat novomlýnský obr, který jediným záběrem promění vyčerpání závodníků v euforii a některý z týmů se tak navždy zapíše do historie závodu.

Rozhovor 1:

Vít Černý & Petr Šurek

Kapr přes třicet kilo by byl splněným snem

Stairs2Hell letos píše jubilejní desátou kapitolu. Jeho ředitelé Vítek Černý a Petr Šurek při té příležitosti odhalují, co všechno už s Pálavou zažili. A proč je ani po letech nepřestává překvapovat.

Stairs2Hell letos slaví desáté narozeniny. Napadlo vás před lety, kam až závod vyroste?

Petr: Letošní ročník mi vlastně ten první připomíná. Tehdy také bylo málo vody, takže to trochu působí, jako bychom se tak zvláštně vraceli ke kořenům.

Vítek: Na počátku pro nás bylo velmi důležité přesvědčení, že závod dokážeme udělat lépe než WCC 2016, na jehož přípravě jsme se podíleli. Chtěli jsme celou myšlenku rozvíjet a posunout dál. Že bychom už tehdy přemýšleli o deseti ročnících, tak daleko jsme asi nekoukali…

Petr: Tady asi Vítka trochu opravím. Když jsme jednali se svazem a obcemi, jedním z hlavních bodů bylo, že chceme vytvořit dlouhodobě udržitelný závod. Kdybychom přicházeli s akcí na jediný rok, asi bychom neuspěli.

Ale opravdu jste věřili, že závod vydrží tak dlouho?

Petr: Když jdu do něčeho s Vítkem, tak tomu věřím. (smích)

Vítek: Nejdřív nás s tím nápadem všichni spíš vyhazovali, takže jsme tomu chvílemi ani my sami nevěřili. Nakonec nás ale snad mají rádi. (smích)

Petr: Spíš si na nás normálně zvykli. (smích)

Řekli byste, že po deseti letech už víte, co se od Novomlýnské nádrže dá čekat?

Vítek: Každý rok říkám, že už bych tu vodu mohl trochu přečíst, ale pokaždé jsou podmínky úplně jiné. Loni hladina stoupla asi o metr a půl a úplně to překopalo situaci. Najednou začala dávat ryby Milovická zátoka. Letos jsme se naopak připravovali na nízký stav vody a téměř letní podmínky, které jsme během předchozích ročníků nezažili. Největší vliv bude mít vítr, ale kde se budou ryby pohybovat, dopředu nikdo spolehlivě neřekne.

A vy sami jste někdy na Novomlýnské nádrži rybařili?

Petr: Moje nejsilnější vzpomínky na dolní Novomlýnskou nádrž jsou spojené s Tomášem Slavíkem. Chytání s ním bylo vždycky nezapomenutelné. Kdo viděl, jak rybaří dnes, ten si asi dokáže představit, o čem mluvím.

Vítek: Já se přiznám, že vlastní rybářské zkušenosti mi z Novomlýnské chybí. Ale z nás dvou je Petr ten rybář. Já se to snažím dohánět organizačními znalostmi a starostmi. (smích)

Dokázali byste tedy společně postavit závodní tým?

Vítek: Loni jsme spolu byli na IBCC a vyzkoušeli jsme si, že bychom to zvládli. Péťa se sice trochu bál, když foukal vítr, ale myslím, že by se zase otrkal.

Petr: Přivezli jsme si odtud hlavně zkušenosti. Stairs2Hell nemůže být od prvního do desátého ročníku pořád stejný. Snažíme se závod neustále zlepšovat a posouvat, a proto sbíráme zkušenosti i jinde. Co funguje, to můžeme využít, a toho, co se nám nelíbí, se naopak chceme vyvarovat.

Který okamžik závodu je pro vás jako pořadatele nejnapínavější?

Petr: Klíčová bývá poslední noc, která velmi často o všem rozhoduje. Právě na tu se vždycky těšíme nejvíc.

Vítek: V posledních letech se během ní pořadí pravidelně měnilo. Vědí to i týmy, takže nervozita se dá doslova krájet. Je to skutečné vyvrcholení celé akce.

Za deset ročníků jste řešili i spoustu nečekaných situací. Kterým se dnes už dokážete zasmát?

Petr: Během jednoho z prvních ročníků bylo opravdu málo vody. S Vítkem jsme v noci vyrazili přesunout bójku v takzvané „zátoce smrti“. Připluli jsme k ostrovu a zjistili jsme, že musíme člun vytáhnout, přenést jej přes ostrov a až potom zase pokračovat dál. Tehdy nám moc do smíchu nebylo, ale dnes už je to dobrá historka. (smích)

A co obrovská vedra během prvních dvou ročníků, které se konaly v létě? Jak jste je se závodníky zvládali?

Petr: My jsme je zvládali dobře, zašli jsme si na zmrzlinu... (smích)

Vítek: Horší to měli závodníci, kteří se chladili ve vodě v kanálech kolem nádrže. Když zrovna neseděli ve vodě, byli na hrázi, kde se jim nožičky od židlí vedrem zapékaly do rozpáleného asfaltu. Spousta lidí tehdy říkala, že pokud bude třetí ročník znovu v létě, už nepřijedou. Přesun závodu na říjen tedy všichni uvítali.

Co byste si přáli pro další roky Stairs2Hell?

Petr: Pro nás je na prvním místě vždycky bezpečnost. Nejdůležitější je, aby se nikomu nic nestalo. A z těch příjemnějších věcí si samozřejmě přejeme, aby se chytila opravdu krásná ryba. Kapr přes třicet kilogramů by byl splněným snem nejen pro závodníky, ale také pro nás.

Vítek: Je to jeden z posledních milníků, který nám ještě chybí. Zároveň víme, že v nádrži žije kapr vážící kolem čtyřiceti kilogramů. Kdyby se během Stairs2Hell podařilo ulovit právě jeho, vzbudilo by to určitě pozornost po celé Evropě.

Petr: Čtyřicetikilový kapr by byl téměř nepřekonatelný. Jenže člověk musí mít pořád nějakou další metu. Teď je jí třicetikilová ryba, potom to může být pětatřicítka a jednou třeba čtyřicet nebo padesát kilogramů…

Vítek: Tak ho ještě necháme vyrůst. (smích)

Poslední tři ročníky odvezly trofej zahraniční týmy. Co myslíte, vrátí se při desátém jubileu zpátky do Česka?

Vítek: Statisticky by měla zůstat doma, protože českých týmů je v závodě nejvíc. Poslední ročníky ale ukazují, že to vůbec nic neznamená. Je to obrovská loterie. Rozhodnou podmínky, vítr i místa, na kterých budou jednotlivé týmy sedět. Pokud se v těch správných lokalitách ocitnou Češi, budou mít větší šanci vrátit zlato domů.

Petr: Samozřejmě bych si přál, aby vyhrál český tým, protože jsem patriot. Ale ať zvítězí ten nejlepší!

Rozhovor 2:

Eko Baits Team Poland

Uděláme, co bude v našich silách

Na Pálavě už slavili dvě vítězství a jeden bronz, přesto své úspěchy dodnes neumějí úplně vysvětlit. Eko Baits Team Poland ve složení Mariusz Stępień, Ernest Buć a Łukasz Grudowski se letos vrací s jediným cílem: Završit při jubilejním ročníku Stairs2Hell zlatý hattrick.

Loni jste všechny tři kapry, kteří vám zajistili vítězství, ulovili až během posledních sedmnácti hodin závodu. Věřili jste po celou dobu ve svůj úspěch, nebo přišel okamžik, kdy už jste to vzdávali?

V našem sektoru dlouho nebyly ryby moc aktivní. Nedostatek záběrů se netýkal pouze nás, ale také okolních týmů. Věděli jsme však, že jsme našli dobrá místa a že naše montáže i nástrahy fungují. Proto jsme se až do konce drželi základního plánu a trpělivě čekali. Naštěstí ty záběry přišly ještě před závěrečným signálem.

Stairs2Hell jste vyhráli už v roce 2021, o tři roky později jste získali bronz a loni znovu zlato. Čím si své úspěchy vysvětlujete?

Mockrát nás napadlo, že nám osud na Novomlýnské napsal neuvěřitelné příběhy, ale rozumné vysvětlení se pro to hledá jen těžko. Během našeho prvního ročníku 2021 jsme ulovili tehdy největšího kapra v historii Stairs2Hell. Loni jsme zase během posledních sedmnácti hodin poskočili z nevýrazné pozice až na první místo. Takové příběhy před závodem nikdo nedokáže předvídat, a přesto se stávají. Jediné racionální vysvětlení vidíme v tom, že se držíme svých zásad a hledáme perspektivní místa, která se navzájem doplňují. Možná právě v tom spočívá naše schopnost dosahovat na Novomlýnské nádrži opakovaně dobrých výsledků.

Co je pro vás při volbě taktiky důležitější? Znalosti a zkušenosti, nebo rybářský instinkt?

Základem je správně přečíst vodu a její aktuální podmínky. Hledání míst, kde se kapři pohybují a přijímají potravu, je náročné nejen na Novomlýnské nádrži, ale také na jiných velkých vodách. Každou lokalitu ovlivňuje počasí, charakter dna i množství přirozené potravy. Během závodu se navíc nemůžete jednoduše sbalit a přestěhovat na opačný konec jezera, když zjistíte, že ty ryby jsou jinde. Proto se hned na začátku snažíme najít několik perspektivních míst v rámci svého sektoru. Později tak můžeme reagovat změnou lovného místa nebo zvolením jiné montáže, aniž bychom museli začínat úplně od začátku.

Stává se vám, že se v týmu neshodnete?

Základem úspěchu je soudržný tým. Na závodech nerozlišujeme, čí je který prut, montáž nebo člun. Všechno patří celému týmu a také rozhodnutí přijímáme společně. Známe se nejen z rybaření, ale i ze soukromého života. Když nastane problém, sedneme si a hledáme řešení, které je v dané situaci nejlepší. Za ty roky jsme se sehráli natolik, že mezi námi k vážnějším neshodám prakticky nedochází. A pokud máme na něco odlišný názor, vyřešíme to ve prospěch celého týmu. Poslední slovo tedy nemá jednotlivec, ale tým.

Jako jediný tým jste dokázali Stairs2Hell vyhrát dvakrát. České týmy však chtějí při jubilejním ročníku vrátit titul domů. Co by musely udělat lépe než vy? A hodláte jim to vůbec dovolit?

K českým týmům chováme obrovský respekt, protože patří k evropské špičce v lovu kaprů. Jak ale říkáme: Eko Baits miluje Pálavu, Pálava miluje Eko Baits a pálavští kapři milují náš King Squid. Uděláme proto všechno, co bude v našich silách, aby trofej znovu zamířila k Eko Baits. Co by mohlo být krásnější než potřetí zvítězit právě v jubilejním ročníku Stairs2Hell?