Můj kaprařský rok: Září – Měsíc kapří aktivity!
foto: autor
Období prázdnin je pryč. Nápor na ryby byl díky dovoleným velmi intenzivní. Pro mě, spíš samotáře, nevhodný. Vylézám z úkrytu malé řeky, která mi poskytla klid a relax. Na březích rybníků, písáků, ramen i ramínek, přehrad velkých i menších, řek a říček je již snesitelně. Přichází měsíc poměrně příznivých teplot a také ještě velmi pohodového pobytu u vody.
Nejsem vázán honbou za velkou rybou, mohu si tedy užít lov velmi pestrý, nezříkám se žádné rybolovné techniky. Nejsem vyhraněný v preferenci určitého druhu nebo typu revíru.
Občas mě i zaujmou místa zcela opuštěná nebo málo navštěvovaná. Třeba průtočná ramínka nebo osiřelé rybníčky. Mým hnacím motorem je zjistit, co se zde dá ještě ulovit. A faktory ovlivňující úspěšnost platí většinou opravdu všude. Kyslík bude rozhodně zásadní, tedy i pro ten nejmenší stoják. Tekoucí voda ho s sebou nese. Zde se kyslík do vody přirozeně doplňuje.
Pokud tedy najdete přítok, může to být v daný čas HOTSPOT. Ale každičký takový průtočný revír má své koryto. To nikdy není (nemusí být) přímou linkou (spojnicí) s odtokem.
Je třeba být velmi přesný. Za pomoci markeru nebo prutu se splávkem a olůvkem můžete v poklidu dohledat. Takový prut není podle výkladu RŘ prutem určeným k lovu, tudíž jej můžete používat i v době, kdy lovíte a místa „prošacovat“. Přítok je také místem, kde se míchá voda s různou teplotou a kapři ho mají jako svůj oblíbený bod pohybu.
Pokud tento pás míchané vody dohledáte, většinou na něm ihned zpozorujete aktivitu v podobě jednotlivých bublinek a pásů bublin jdoucích ode dna k hladině.
Rozhodně není bez zajímavosti, že koryta lze dohledat i na údolních nádržích. Opravdu to nejsou přímé spojnice. Zde ale rozhoduje většinou znalost vody díky pozorování. Při jarním tání a zvětšenému množství přitékající vody lze pozorovat, kam voda nese posbírané nečistoty a jak se po vodní ploše pohybují. Podařilo se mi několik takových míst vytipovat a světe, div se, fungovala. Určitě to není náhoda.
Neboť nečistota, uvolněná zemina, zkrátka vše, co se pohybuje s rychlou vodou, se také na dně usazuje a vytváří zde zcela jinou biokulturu.
Zde se poté může rodit zcela jiný život a pro kapry neskutečně zajímavý doplněk stravy. Patentky, nitěnky, chrostíci jsou, nebo tedy mohou být, tím rozdílovým stanovištěm. Pokud ale takové místo (koryto) u stojáku vytipujete v delší vzdálenosti pro nához, mějte na paměti jednu důležitou věc. Tou je délka návazce.
Řídký sediment a krátké nebo extrémně krátké návazce pro daleké náhozy nejsou ideální.
V měkkém bahýnku jsem se vždy nejvíce prosadil s dlouhým návazcem z tenčího vlasce. V loňské sezoně i v délce 60 cm, obzvláštně na takto nestabilním podkladu. Chtělo to trochu cviku, aby se sestava za letu nezamotala, ale dalo se to řešit. I na vzdálenost 100 m+.
Pokud se jedná o vodu zcela bez přítoku, určitě má svůj topový bod a není to složité.
Jděte ryby stalkovat. Jak najít ideální místo pro vaše úspěšné dohledání kaprů, ale třeba i línů, karasů nebo cejnů? Hledejte u zatopených stromů, rákosin, vodní vegetace, ale i větví, které jsou daleko nad vodou. Tento druh lovu není zrovna náročný na rybářskou výbavu a váš čas. Postačí krátké vycházky, jeden prut a třeba i jedna plechovka sladké kukuřice.
Když tam ryby budou a vy budete vědět a hlavně cítit, že je místo velmi zajímavé, zkuste na to navázat pravidelným přísunem návnady, a při krmení buďte co nejvíce tiší a nenápadní.
Pokud mě místo zaujme, zkusím jej 5–7 dní krmit naslepo, tedy bez lovu.
Nechci ryby obtěžovat svojí přítomností. První den lovu je pak většinou neskutečný a výjimečný. Ovšem u vázek i problémový. Na jednom zajímavém revíru plném spadaných stromů jsem měl sice na vytipovaných místech velké množství záběrů, ale minimální úspěšnost. Divocí kapři, než jsem vůbec stačil reagovat, vymetli, co se dalo. Proč? No, kapr se zřejmě kvůli olůvku píchl a okamžitě a s velkou intenzitou reagoval. Musel jsem tedy experimentovat a jedinou možností, která mi přišla nejúčinnější, neb se jedná o lov na krátkou vzdálenost, bylo lov bez montáže.
Tedy kulička s háčkem přímo na kmenovém vlasci. Řeknete si, že je to divné, ale je to funkční.
A velmi zábavné. Naučit se s takou prezentací nástrahy manipulovat, nahazovat, rovnat silon, abych neposbíral sediment na dně, hlavně abych nezatáhl montáž do usazeného listí. Dvouapůllibrový prut a PVA punčocha s atraktivní náplní to vyřešily. S pévéáčkem byla již hmotnost sestavy dobrá pro přesný nához. Skvělé bylo, že se dalo házet kolmo, jako když vláčíte, a to v místech, kde byly převislé větve nad vodní hladinou.
Neskutečnou odměnou takové sestavy, když to chvilku budete zkoušet, je razance záběru. To se nedá snad s ničím jiným srovnat. I souboj takto na kontakt je nezapomenutelný level.
S jednou věcí jsem se ale na takto extrémně malých vodách musel smířit. Pokud jsem lovil v tzv. rozdílovém a výjimečném místě takového mini revíru, měl jsem jen jeden záběr. Mluvím již tedy o lovu na boilie. Když jsem ho promarnil, musel jsem přijít další den. Obsádka není velká a opuštění kapři jsou plaší. V začátcích, když jsem zkoušel jedno opuštěné ramínko, jsem chodil pěšinou podél vody a musím říci, že ryby, ač jsem se snažil být nenápadný, o mně snad věděly.
Po několika neúspěšných vycházkách jsem přišel po blízkém poli kolmo na revír a záběr přišel velmi rychle. A to pokaždé další návštěvě. Poslední metry jsem se skoro plazil.
K místu lovu jsem nesl jen prut s komplet nástrahou, vidličku s hlásičem a podběrák. Vše ostatní jsem nechával pár metrů od sebe za mohutně rostlým stromem. Po rychlém, ale tichém náhozu jsem zmizel v úkrytu. Setkal jsem se poté na jiných vycházkách s neúspěšnými rybáři a nebyli to jen lovci kaprů, ale jejich příchod, nebo dokonce příjezd k vodě byl tak zvukově výrazný, že to nemohlo mít jiný konec. Nemyslím si, že ryby slyší hovor, ale rozhodně vibrace vnímají. Rozložení výbavy může být nenápadné, ale také pro lov devastující. Člověk by se měl snažit splynout s přírodou.
