Klenoty našich vod: lín obecný a perlín ostrobřichý

Vzpomínám na neuvěřitelný adrenalin a současně pocit štěstí, když se na vodní hladině pohnul malý korkový splávek, nebo malý dikobrazí osten, který tehdy nebylo snadné sehnat. Nejvíce mi imponovaly dvě ryby, klenoty malých tůní i hlubších vod. Tou první byl olivově zlatý drahokam s dobráckýma, mírumilovnýma očima a poklad našich vod – lín obecný, latinsky Tinca tinca. Tou druhou byl nablýskaný červenozlatý krasavec – perlín ostrobřichý neboli červenoočko. Každý úplně jiný, ale oba dva nádherné originály.

Lín obecný

Všichni jej zcela určitě známe a víme, že je to ryba, která se vyskytuje prakticky ve všech typech vod, snad kromě studených pstruhových revírů. Lín má rád teplejší vodu, protkanou stulíky či vodním rostlinstvem. Má rád měkčí dno, ale není to podmínkou. Moje první úlovky línků se odehrávaly na malém rybníčku nedaleko domova, když jsem byl opravdu hodně malý.

Trochu retro

Mým prvním náčiním byl obyčejný proutek s vlascem uvázaným na špičce. Návazce s několika metry vlasce a háčkem, malým korkovým splávečkem, neuměle vyřezaným, ale s láskou. Byla to nádhera a srdce plesalo jen z toho, že jsem mohl být přítomen a sledovat hladinu, která se projevovala pohybem vodních tvorů v hloubce. Záběry línků byly vždy velmi opatrné a bylo potřeba se naučit vystihnout ten pravý okamžik k záseku. Potom ta radost, až srdce poskakovalo a tajil se dech. Za nástrahu sloužily většinou žížalky a každá ryba měla jistotu, že nezahyne a bude žít dál, pokud bude tůň existovat.

Cíleně na líny

Čas plynul. Měly přijít dny, kdy jsem sám a potom spolu s kamarádem Vláďou, se kterým se známe velmi dlouhou dobu a máme za sebou pěkné rybářské zážitky, ulovili krásné líny. Cením si jich velice a věřím, že se i nyní prohánějí v té krásné vodě živí a zdraví.

Představte si hlubokou pískovnu, zarostlou rákosím, které zasahuje tři až čtyři metry daleko od břehu, za ním pak bylo třeba prozkoumat podvodní terén. Hloubku, svažitost a tvrdost dna. To vše s předstihem před vlastním lovem, neboť nejúspěšnější byla, jak jsem později zjistil, časná rána až do deseti hodin dopoledne.

Ke změření hloubky jsme si vzali speciální zátěže, které používají závodní plavačkáři při lovu na děličku. Kvalitu dna jsem se snažil prozkoumat tak, že jsem vlezl do vody a nohama ho ohmatal. Bylo totiž potřeba znát svah pod náběhem ke břehu pod úrovní rákosí. Vše bylo připraveno a nastala ostrá výprava. Za časného rána jsem zakrmil nakládanou kukuřicí a menšími peletami, chytal jsem na obojí. Kromě toho byly v zásobě i žížalky. S lehkou udicí s malým lehkým splávkem ponořeným těsně k tenké anténce. Olověné broky byly sestaveny tak, aby nedošlo k zamotání nebo přehození udice a aby ležela pěkně neporušeně na dně – tedy blíže háčku malé broky a nejvýše ty nejtěžší. Součástí sestavy byl malý plavačkový háček s očkem s navléknutým silikonovým kroužkem pro nastražení pelety. Kukuřice byla umístěna přímo na háček, většinou jedna až dvě zrnka, více ne. Při zakrmování jsem používal PVA tunel, ze kterého jsme vyrobili malé zásobníky, a také klasické PVA. Ty jsme plnili peletami ve dvou provedeních a většinou je zavěsili na okraj háčku, aby mu byla návnada co nejblíže a nedošlo k překrmení. K lovu jsem používal teleskopický uhlíkový prut o délce 4,5 metru, který délkou ideálně vyhovoval a měl výbornou aktivní akci, na něm menší kvalitní naviják o kapacitě 100 m vlasce 0,35 mm s velmi spolehlivou brzdou.

Ta rána u vody…

Všude klid, jen zvuky přírody vás obklopují, občasné šplouchnutí, mnohdy opar nad vodou a vše se probouzí do nového dne. Jste tam jen vy a příroda. Toto lze zažít už jen na některých revírech, které nejsou zachváceny komercí a poskytují tak rybářově duši spoustu pozitivních pocitů a zklidňují mysl od běžného chaosu. Soustředíte se jen na přítomnost a cítíte tu sílu přírody a její energii. To je jeden ze základů úspěchu.

Před vlastním lovem je dobré pozorovat okolí loviště. Při lovu v blízkosti břehu je to obzvlášť prospěšné. Líni totiž někdy vyjížděli až ke kořenům rákosí a pohybovali se velmi blízko, takže bylo důležité zachovat na břehu naprostý klid bez i menších otřesů. Záběry byly typické a ukázkové. Splávek se nejprve pohnul. Lín dal signál „pozor“, potom, jak podle návodu, popojel, přitopil a hup pod vodu.

Výjimka potvrzuje pravidlo

Stalo se to při jedné výpravě právě kamarádovi Vláďovi, kdy zdolával lína kolem 50 cm a pojednou mu vyskočil druhý prut z vidličky a mířil do vody. Vláďa prut naštěstí na poslední chvíli chytil za konec rukojeti, položil zpět do vidličky a přidržel nohou, zatímco zdolával úspěšně prvního lína. Jakmile byl v podběráku, druhému prutu se stále ohýbala špička, takže ryba ztracena nebyla. Vypadalo to na kapříka, ale opak byl pravdou, neboť druhý lín, přestože byl ve vodě hluk a chaos při zdolávání první ryby, se nenechal odradit a zabral na druhou nástrahu. Vše dobře dopadlo, i druhý kousek měl těsně nad 50 cm a obě ryby byly vráceny zpět do rodného živlu.

Bonusem těchto výprav za líny byly nádherné úlovky zlatočervených perlínů ostrobřichých, kteří se nechali nalákat na stejné nástrahy a lze předpokládat, že měli podobný zvyk pohybovat se kolem břehu a nacházet zde potravu. Nic není dogma, jak je známo, neboť mám zkušenosti z lovu perlínů právě i na velkých hloubkách až kolem 5 a 6 metrů a často jak na dně, tak i ve sloupci, neboť perlín není vysloveně ryba jedné vodní vrstvy. Co dodat, vzpomínky jsou to nádherné, ale v dnešních podmínkách komerčního lovu ryb již málo realizovatelné. Přesto věřím, že existují revíry, třeba i menší, které lína, tuto nádhernou rybu, hostí ve svých vodách a snad i ve velikostech, které bychom třeba ani nečekali.

Před koncem malá rarita

Jak jistě mnozí víte, perlín je známý jako všežravec i predátor. Při jedné podzimní vycházce za okouny se mi podařil úlovek pěkného perlína. Nebyl velký, ale na nástrahu zaútočil s velkou chutí a jak sami vidíte, kopyto nebylo právě malé – v porovnání s perlínem. Jednalo se o evidentní záběr při práci s nástrahou a také byl zaseknutý v ústech, jak můžete vidět v detailu na jedné ze dvou fotografií.

Přání na závěr

Přeji všem krásné chvíle u vody, prosím o šetrnost k rybám. Pokud nemáte hlad, prosím pouštějte ryby zpět a přispějme tak k zachování rybího bohatství.