Ze života rybářské stráže - srpen

Jistě by mi někteří z kolegů dali za pravdu, že se po kontrole rybáře, která mimochodem dopadla bez zjištěných závad, někdy dostaví pocit, že něco nebylo v pořádku, něco nesedělo. Zkrátka, že vás tentokrát rybář, jak se říká, převezl. Přesně takový pocit jsem měl z kontroly rybáře, který lovil ryby v jedné ze zátok dolní části Orlické přehrady.

Tři udice?

Většinu kontrol na přehradě provádíme z lodě. Kontroly jsou rychlejší a dostaneme se i na místa jinak zcela nepřístupná. Snad jedinou nevýhodou může být v některých případech chybějící moment překvapení. A přesně to se nám stalo při kontrole rybáře, který lovil ryby ze své pramice, kterou měl přiraženou ke břehu na konci dlouhé zátoky. Po vjezdu do zátoky nemůžeme s ohledem na ostatní zakotvená plavidla a třeba i plavce jet plnou rychlostí. Než se dostaneme k rybáři na konci zátoky, má již své udice vytažené z vody a s lovem končí. Jediné, co nestihl, bylo vylít řízkovnici plnou nástražních rybek, které mají k minimální míře 15 cm dost daleko. Rybář nám tvrdí, že řízkovnice není jeho. Kolega mi našeptává, že rybář určitě stahoval celkem tři udice. Bohužel žádné z našich podezření nemůžeme dokázat, a tak nám nezbývá nic jiného než se po kontrole dokladů k lovu ryb s rybářem rozloučit.

Pomohlo nám špatné počasí

S kolegou jsme byli přesvědčeni, že nám rybář neříkal pravdu, a tak jsme se na místo několikrát vrátili, ale rybáře jsme již nikdy nezastihli. Na konci zátoky stála vždy jen jeho loďka, ve které bylo několik udic, krmení, podběrák, vezírky a podobně. Nejednalo se o drahou výbavu, ale kdybych ji tam nechal já, druhý den by bylo vše pryč. Kolem byl les, přesto jsem měl vždy pocit, jako by rybář z místa právě teď odešel. Až nám jednoho dne pomohlo počasí. Pršelo, a tak jsme se s kolegou rozhodli, že pojedeme na kontrolu autem. Dostali jsme se do míst, kde jsme při kontrole ze břehu snad nikdy nebyli. Jeli jsme lesem, kopírovali jsme břeh, ale vodní hladina nebyla příliš vidět. Vlastně jsem vůbec nevěděl, kde zrovna jsme, když jsem si v mezeře mezi stromy všiml v dálce rybáře, který seděl na loďce a lovil ryby. Podle barvy pramice jsem rybáře ihned poznal. Na vhodném místě jsme sešli k vodě a okamžitě jsme si všimli, že loví na tři udice. Nejvíc mě ale zaujala jeho obezřetnost. Neustále sledoval každý pohyb kolem sebe a jakmile bylo slyšet lodní motor, ihned dalekohledem pozoroval dění na hlavním toku přehrady.

Objev v lese

Netrvalo dlouho a rybář měl ve vezírku dva kapry. Když už jsme byli přesvědčení, že jsme viděli dost a půjdeme ho překvapit kontrolou, zvedl se, vzal vezírek s kapry a od nahozených udic odešel do lesa. Po chvíli se z lesa vrátil s prázdným vezírkem a pokračoval v lovu ryb. Kam zmizeli kapři? To jsme s kolegou museli zjistit. Zátoku jsme obešli přibližně ve směru, kam mohl rybář s kapry odejít. Došli jsme k potoku, který byl přepažený, a bylo zde několik bubnů od praček použitých jako haltýře. Tak tady jsou kapři schovaní. V lese, v potoce… Byl zde i kuchací stůl a několik přístřešků, dokonce i maringotka. Nestačil jsem se divit, když jsem zde v lese našel lednici, která se po otevření rozsvítila. S kolegou jsme na sebe jen nevěřícně koukali. Tahle černá stavba na pozemku Povodí Vltavy tu musela být už mnoho let.

Nebylo nač čekat a šli jsme na kontrolu rybáře. Byl k nám zády a vůbec netušil, že pořizuji záznam jeho lovu na tři udice. Zaskočený rybář nám předložil ke kontrole doklady k lovu ryb a po menších dohadech přiznal lov na tři udice, nezapsané ponechané kapry i nepřítomnost u nahozených udic. Rybáři byla zadržena povolenka k lovu ryb a stavba, kterou zde ukrýval v lese, byla nahlášena Povodí Vltavy.

Z rybáře pytlákem

Neutekl ani rok a dostávám oznámení o rybáři, který údajně nabízí kapry známým a do restaurace. Nejsem si jistý, ale popis mi připomíná zmiňovaného rybáře, který by ale ještě měl mít zákaz lovu ryb. Vše si ověřuji a zjišťuji, že novou povolenku si může koupit až za deset dní. Že by nevydržel a začal lovit ryby dříve a bez dokladů? Po našich zkušenostech sedáme do auta a jedeme místo zkontrolovat. Rybář zde není, ale pramice je na svém místě a opět v ní nacházím několik udic a čerstvé krmení. Na místo se vracíme opakovaně, ale nemáme štěstí a rybáře se nám nedaří zastihnout. Naše chvíle přišla až 1. května, kdy jsme rybáře přistihli při lovu ryb bez platných dokladů. Bylo to jen šest dní před vypršením jeho trestu zákazu lovu ryb. Tomu říkám pech, nechat se takhle přistihnout. A to nebylo vše. Při kontrole se zjistilo, že rybář nezaplatil své členství, a právě 1. května se z něj stal nečlen ČRS.

Na osoby, které nejsou členy ČRS se tak již nemohou vztahovat Stanovy a Jednací řád ČRS, který obsahuje mimo jiné i sazebník trestů, a bude tak na něj nahlíženo jako na pytláka, kterému může být v rámci ČRS odepřen výdej povolenky, a to i na několik let.