Treskobraní u polárního kruhu + tipy pro méně zkušené

Vyrazili jsme dvěma auty a využili trajekt Gdaňsk – Nynäshamn. Plavba mezi polským přístavním městem Gdaňsk a švédským městem Nynashamn (který leží zhruba 80 km pod Stockholmem) trvá sice osmnáct hodin, ale řidiči si během ní skvěle odpočinou.

Vyloďujeme se v pátek v pravé poledne. Z Nynäshamnu míříme po švédských dálnicích na Sundsval a pak přímo středem Skandinávie přes město Storuman na město Mo-I-Rana. Od něj je to na Aldersund už jen hodinka cesty. Mimochodem, v hraničních horách mezi Švédskem a Norskem míjíme ve výšce 500 metrů ještě teď koncem května kompletně zamrzlá horská jezera, kterým jako otužilec neodolám a zkouším jejich „štiplavost“ na vlastní kůži. V domcích Aldersund se ubytováváme po poledni a po vybalení věcí hurá na vodu!

Výpravy se účastní stejná sestava jako loni. Na vodu vyjíždějí dvě sehrané lodě po čtyřech rybářích – loď Kuchařů a loď Trnkobranců. Po našem prvním Norsku už jsme byli lépe připraveni. Celý rok jsme promýšleli taktiky na konkrétní místa, a tak jsme hned pro první den zvolili jednodušší, úspěšnější, méně aktivní způsob lovu – a to lov na pilkry o hmotnosti 150–300 g v hloubkách 45 až 110 metrů.

První úlovky

Na naší loďce začínám první odpolední treskou obecnou prvotřídní konzumní délky 65 cm. První ryba se ale pouští, toto pravidlo dodržuju. Postupně si všichni odchytáváme první ryby. Loď Kuchařů nám posílá fotografii krásného halibuta o váze 13,5 kg, který zabral na pilkr v hloubce 70 metrů. Večer i já zdolávám svého prvního halibuta o váze cca 6 kg. První den lovu byl pro nás úspěšný – dva halibuti, pár mníků v rozmezí 60–85 cm a nějaké tresky obecné.

Druhý a třetí den přinášejí úlovky, o kterých jsme si loni mohli nechat jenom zdát. Úspěšnější, co se větších ryb týče, byla loď Kuchařů, která vsadila na hloubky 50–100 metrů. Exceloval zejména Vjecej, kterému se podařili halibuti o váze 12 a 11 kg. Přidal k nim krásnou tresku obecnou o délce 97 cm – všechno na pilkry ze dna.  Naše loď experimentuje s vláčením gum na mělčinách 20–40 metrů s vidinou větší šance halibuta.

Čtvrtý den nám vyplňuje krátká dopolední chytačka kelerů (treska tmavá) kousek od sádek. V poledne se ale kvůli silnému větru vracíme na chatu.

Lov kelerů

Pátý den zkoušíme lov kelerů nedaleko lososích sádek (připomínám, že v Norsku je lov povolen alespoň 200 metrů od sádek). Nedaří se nám však s rychlým navíjením gum (jak se na lov tresek tmavých často doporučuje), ať už pod hladinou nebo z hloubek. Více fungovalo jednoduché přivíjení pilkrů k sobě (ať už pilkrů 200g z hloubek okolo 30–50 metrů nebo těch menších 60–75g, které jsme nechávali propadávat do 10–30 m a pak navíjeli k sobě). Bednu tak plníme postupně kelery o délce 60–75 cm. Občas se spletou i menší, ty ale pouštíme.

Výhodou Aldersundu jsou nedaleké sádky (asi 5 minut jízdy lodí od kotviště), u kterých se na ploše cca 1x3 km pohybují celoročně obrovská hejna kelerů. Na echolotu vidíte desítky čar značících ryby nacházející se skoro v celém vodním sloupci. Spousta velkých kusů se objevuje v hloubce 50–130 metrů, odkud se nám však nedaří udělat jediný záběr. Až po výpravě zjišťujeme, že v těchto keleřích hejnech se má vypínat echolot, na jehož impulzy někdy velcí keleři reagují negativně. Největšího kelera délky 80 cm jsem však tentokrát ulovil při lovu tresek obecných v mělké zátoce, kam jsme se zajeli schovat před větrem.

K větru na moři je nezbytné zmínit, že ačkoliv jsme se snažili fungovat podle mapy v aplikaci Windy, která ukazuje krásně i směr větru, mezi vysokými pobřežními horami to ne vždy fouká dle předpovědi. Vítr se tam všelijak točí, takže dokáže často velmi překvapit nečekanou změnou intenzity i směru. Na moři je proto nezbytné sledovat jak meteorologické aplikace, tak hlavně samotné moře, podle kterého nakonec určujete, co si můžete a nesmíte dovolit.

V Aldersundu jsou hostům k dispozici hliníkové lodě délky 5,4 metru s motory o výkonu 40 koní. Jsou stabilní a není problém chytat z nich ve 3–4 lidech. Ale i na nich jsme určili za bezpečné vyjíždět na moře pouze v případě, kdy síla stabilního větru dosahovala maximálně 6 m/s (nepočítám v nárazech). Problém při vyšší síle větru není ani tak při rybolovu, ale spíše během přesunů, kdy už nehledíte na to, jak máte řezat vlny, aby nebyla posádka mokrá, ale na to, jak se dostat bezpečně do cíle.

Norská pohádka

Koncem pátého dne zažíváme pohádku, o které jsme doposud pouze slyšeli od zkušenějších „Norků“. Když prochytáváme okolí sádek jen pět minut od chaty, okolo 11. hodiny večerní nastává zničehonic úplné bezvětří. Nedaleko nás registrujeme na hladině doslova „pasoucí se“ hejno kelerů. Neváháme a ihned vjíždíme do několikahektarové plochy s tisíci kruhy na hladině. Pár minut platilo, že záběr přišel na každý nához, ať už jste do vody nahodili opravdu cokoliv. A všechno ryby v rozmezí 60–80 cm. Tato parádička však trvala pouhých patnáct minut, pak začalo opět foukat a hejno se prostě ztratilo.

Šestý den přestává posádce Kuchařů fungovat pilkrování na hloubkách. Přesto u této taktiky zůstávají až do konce výpravy. Ke své škodě – od poloviny výpravy už se jim úspěchy vyhýbaly, alespoň co se větších ryb týče. V místech, kde první tři dny excelovali, nyní dělají jen občasné obecňačky do 75 cm a pár mníků do 85 cm. Dávali jsme to za vinu kosatkám. Pátý den jsme je potkali jen pár desítek metrů od naší lodi a šestý den ráno nám proplavávaly kousek od chaty a bylo možné je pozorovat i z našich domků u pobřeží.

Naší posádce Trnkobranců vychází sázka na lov v mělčinách 15–35 metrů, kdy se občas daří hezká obecňačka do 95 cm. Vše na gumy do 18 cm. Já jsem se až do konce výpravy (s vidinou krásného halibuta) zaměřil na házení gum s kopýtky délky 14–20 cm s hlavičkami 50, 80 a 100 g. Každý den až do vysílení. Paradoxně se mi takhle podařilo udělat snad nejvíce tresek obecných z celé naší skupiny, ale největší dosahovaly jen délky 75 cm. Zatímco ostatní měli každý tresku nad 80 cm.

Historka s treskou

Sedmý až devátý den probíhal v klidnějším duchu. Povolené exportní kvóty 18 kg ryb jsme splnili a ryby si už vybíráme. Zatímco loď Kuchařů nadále věří hloubkám a pilkrům, my pořád sázíme na gumy v mělčinách do 40 metrů. U jedné svislé skály, kde dno letí sešupem do 90 metrů, zkoušíme vláčku. Při pomalém navíjení se daří tři pěkní polaci délky 70–75 cm. Doktor zkouší černého zumma (dlouhý tenký černý twister) na hloubce 15 metrů mezi chaluhami pomalou přívlačí s vidinou tresky polaka, ale místo polaků zdolává v závěru pobytu na stejném místě halibuty 8 a 9 kg (82 a 88 cm). Oba halibuty Doktorovi podebírám a v duchu si říkám, co mám proboha dělat jinak, a kolik asi halibutů muselo odolat za tu dobu mým nástrahám po těch stovkách nebo spíš tisících neúspěšných náhozech, které jsem na halibuta cílil.

Každopádně Doktor ke svým úlovkům přidal ještě pěknou tresku obecnou délky 94 cm, opět na hloubce 30 m (na gumu 18 cm s hlavičkou 100 g). K této tresce se váže krátká historka: Když Doktor gumu navázal a nahazoval poprvé, říkám mu: „Ty chytráku, ve třiceti metrech se chceš tahat se stogramovou hlavičkou? Neblázni, zbytečně rychle to bude propadávat.“ a Doktor mi odpovídá: „To sa eště uvidí…“ A samozřejmě, guma hned při prvním náhozu ani nestihla dopadnout na dno. Takže na moři za nás jednoznačně platí: Hlavně do té vody něco pošlete, pěkné ryby mohou zabrat opravdu komukoliv na cokoliv.

Ačkoliv poslední dny nebyly pro loďku Kuchařů úspěšné, co se velkých ryb týče, podařily se jim zajímavé úlovky. Na hloubkách ke 150 metrům ulovili i okouníky a největší raritou výpravy byl žralok ostroun délky 70 cm.

Na závěrečný desátý den lovu hlásí předpověď větrné počasí s přeháňkami. Naše posádka proto zůstává v chatě a loď Kuchařů se vrací za dvě hodinky s nepořízenou.

K lovu mníků stojí za zmínku ponaučení – cílený lov mníků je úspěšnější v noci nebo za šera. Na polárním kruhu to znamená kolem půlnoci, protože v červnu tam noc vlastně není. Slunce zajde jen na chvilku za obzor, vykreslí obvykle oblohu do ruda a za chvíli zase vyjde.

V době naší výpravy probíhala nad severním pólem silná magnetická bouře. Podmínky pro viditelnou polární záři byly tak skvělé, že ji bylo možné částečně vidět i z Česka, jenže my měli smůlu: v červnu je na severní polokouli polární den, takže i když nám zřejmě aurora borealis „tančila“ někde nad hlavami, my ji vidět nemohli. Kdo chcete vidět polární záři, navštivte Norsko v září nebo v říjnu, kdy se noci prodlužují. V tomto období však spolu s možností pozorování polárních září roste také riziko větrného počasí, kterému je nutné přizpůsobit rybaření.

Převoz zmražených ryb

Na převoz zmražených ryb jsme používali černé termoboxy na pizzu o vnitřním rozměru 35x35x27 cm (33 litrů). Filety jsme vakuovali po 2–6 kusech do vakuových sáčků a následně je skládali do mrazáku jako placky. V takovém případě se do boxu vešlo jen nějakých 13–15 kg (když byly zamrazené na kámen, nešly do boxu naskládat bez velkých vzduchových mezer).

Já jsem filety skládal nejdříve do obyčejné plastové krabičky o rozměrech cca 15x30x14 cm. Tím jsem docílil těsného umístění filet do prostoru celé krabičky bez zbytečných vzduchových mezer a po zamrznutí jsem tuto „cihlu“ z několika sáčků do sebe vmáčknutých filet z krabičky jen vysunul a objel třikrát fólií, čímž mi nakonec vzniklo pět balíčků o celkové váze 18 kg, které se mi krásně vešly do onoho boxu. I po dvoudenní cestě domů byly filety v boxu stále na kámen tvrdé.

Den před odjezdem si prostřednictvím on-line rezervačního portálu objednáváme ubytování v pobřežním městě Sundsval (deset hodin jízdy z Aldersund), abychom nemuseli řídit v kuse přes noc až k trajektu a mohli si v klidu odpočinout. Přes booking.com zde naleznete spoustu ubytování v různých přímořských kempech, my zvolili čtyřlůžkové bungalovy s výhledem na moře za skvělou cenu 850 Kč na osobu.

Zhodnocení výpravy

Závěrečný večer se nesl v duchu klasické smutné atmosféry při balení věcí, s povzdechy, jak to zase celé rychle uteklo. Také ale nastal čas na vyhlášení vítězů v několika rybolovných kategoriích. Pohár za 3. místo – Bocman Aldersundu 2025 obhajuje Kárl se svým žralokem ostrounem. 2. místo – Komodora Aldersundu 2025 za nejdelší tresku, přesněji tresku obecnou o délce 97 cm, hrdě předávám Vjecejovi, pohár za první místo – Kapitána Aldersundu 2025 za hlasitého potlesku obhajuje Kaule za halibuta hmotnosti 13,5 kg. 

Suma sumárum: Největší keleři se nám podařili tři okolo 80 cm a hodně kusů v rozmezí 60–75 cm. Obecňačky, většinou délky do 70 cm, bylo možné lovit téměř všude na hloubkách 15–30 m.  Letos se podařila spousta tresek obecných do 70 cm, několik 70–80 cm a ty nejdelší měřily 92, 94 a 97 cm. Jasný návod, kde větší obecňačky lovit, bohužel nepodám, protože polovina těch větších se podařila na různé gumy v mělčinách a zbytek zase na pilkry z hloubek. Letos jsme poprvé ulovili halibuty, a to hned šest kusů: 6, 8, 9, 11, 12 a největší 13,5 kg. Čtyři halibuti se nám podařili v prvních dnech lovu, překvapivě v hloubkách 67, 70, 90 a 110 m (všichni na pilkr). Ale když jsme se na ně pak zaměřili stylem vedení různých gum v mělčinách 15–40 m (jak jsme si načetli, že by je mohlo být možné chytat cíleně), až do konce se žádný zázrak nekonal, až na dvě Doktorovy výjimky na zummy. Za celý pobyt se nám podařilo něco přes 50 mníků, z nichž asi 40 dosahovalo délky 65–85 cm. Ulovili jsme také mníkovce bělolemé (lumby) délky 60–90 cm. Mořskou kočku (vlkouše) jsme letos ulovili jen jednu malou, půlmetrovou.

Kam příště

Naše druhé Norsko byla prostě paráda. Lokalitu bych doporučil každému, protože opravdu není nijak zvlášť náročná. Vhodná je také pro ty, kteří nechtějí jezdit lodí daleko (na loviště jsme jezdili 5–25 minut). Celková útrata za palivo pro dvě lodě (celkem osm rybářů) za deset dní byla v přepočtu 10 500 Kč, což není mnoho.

Víceméně se držíme pravidla, že život je moc krátký na to jezdit pořád na stejná místa, a proto příští rok vyrazíme na souostroví Traena, které leží od Aldersundu asi 30 km směrem na volné moře. Víme, že se na otevřeném oceánu s ohledem na počasí nemusíme tak často dostat na moře, ale pokusíme se osobně prověřit, zda je otevřené moře na trofejní ryby skutečně úspěšnější než fjordy, jak se traduje.

Doporučení:

• ●                 Sledujte příliv a snažte se vyjíždět dvě hodiny před přílivem.
• ●                 Počítejte s častým deštěm a každodenními přeháňkami. Nepromokavé oblečení je v Norsku nutností.
• ●                 Zkontrolujte si platnost technické a řidičáků alespoň měsíc před odjezdem.

Co uděláme příště jinak:

• ●                 Budeme vyjíždět spíše s ranními / dopoledními přílivy. Letos jsme vyjížděli až s odpoledními (často za to mohlo dopolední větrné počasí), takže jsme se vraceli pozdě večer. K tomu připočtěte čas v kuchyni a ve filetárně. Spát jsme chodívali kolem třetí hodiny ráno, což nám kompletně rozhodilo denní režim.
• ●                 Na mníky budeme jezdit večer po 22. hodině.
• ●                 Na lovu kelerů si budeme vypínat echolot.

Pokusíme se proclít alkohol nad limit přes někoho „na dálku“. Díky špatnému signálu v horách na švédsko-norském pomezí se nám letos nepodařilo proclít nic.