Představujeme nemoc - Parazitičtí korýši 1: chlopci a ergasilóza

Parazitičtí korýši představují významnou skupinu cizopasníků našich užitkových i volně žijících ryb. Jejich tělo, pokryté pevnou kutikulou, se skládá z různého počtu tělních článků tvořících tři základní části: hlavu, hruď (u některých splývají v hlavohruď) a zadeček. Na hlavě jsou vyvinuty dva páry tykadel a tři páry příústních končetin. Hrudní články nesou končetiny rozmanitého tvaru. Parazitičtí korýši jsou odděleného pohlaví a jejich vývoj je přímý, to znamená, že se obejdou bez mezihostitelů. Během života procházejí složitou proměnou a mění se i jejich způsob života.

Představení parazita

K nejběžnějším parazitickým korýšům, se kterými se u nás můžeme setkat, patří chlopci (rod Ergasilus). Onemocnění, které způsobují, se označuje jako ergasilóza. Onemocnění se vyskytuje poměrně často zejména u ryb ve volných vodách a vodních nádržích včetně některých rybníků. Nedospělá stádia neparazitují, žijí volně ve vodě jako součást zooplanktonu. Volně žijí chlopci i krátce po dosažení dospělosti až do spáření. Samci záhy po spáření hynou, proto se na rybách setkáváme pouze se samičkami. Oplozené samičky vyhledávají hostitelskou rybu a přecházejí na parazitický způsob života. Parazitují většinou na žábrách, na kterých se drží pomocí přeměněných tykadel – antenul. Žijí až jeden rok.  U pohlavně zralých samic lze pozorovat po stranách zadní části těla dva podlouhlé vaječné vaky, z nichž každý obsahuje až 100 vajíček. Vývoj od vajíčka po volně žijícího dospělce trvá při teplotě 18–20 °C 22 dní. Nejznámějším původcem ergasilózy a častým žaberním parazitem většiny druhů našich ryb je chlopek obecný (Ergasilus sieboldi). Dosahuje velikosti 1,7 mm. Méně často se u nás vyskytuje i menší Ergasilus briani (velikost do 1 mm). Pravděpodobně s dovozem býložravých ryb k nám byly zavlečeny i další druhy jako Sinergasilus lieni a obřík Sinergasilus major (o velikosti až 3 mm).

Málo vybíravý chlopek

Chlopek obecný není druhově specifický, napadá většinu sladkovodních druhů ryb. Ty se mezi sebou liší vnímavostí, proto při vyšetřování různých druhů ryb z jedné nádrže u nich zjišťujeme výrazné rozdíly v počtech zjištěných jedinců. Největší množství parazitů nalézáme u lína obecného, dále u štiky obecné, candáta obecného, sumce velkého, jelce tlouště, ale i u cejna velkého.

Jaké podmínky mu vyhovují?

Podmínkou reprodukce je vyšší teplota vody. Formování vaječných vaků je v jarním období stimulováno zvyšující se teplotou vody. Na podzim při teplotě vody menší než 14 °C se již nelíhne další generace. V příznivých podmínkách se mohou během jednoho vegetačního období vyvinout až tři generace. Dalším významným faktorem je nízký predační tlak na zooplankton. Proto se s napadením chlopky setkáváme především ve vodách, kde je hodně dravých ryb. Dravci se totiž živí rybami, jejichž potravou je převážně zooplankton. Snížení počtů planktonofágních ryb tak napomáhá rozvoji zooplanktonu včetně vývojových stádií chlopků.

Jak škodí rybám?

Onemocnění probíhá zpravidla dlouhodobě. Rybě škodí už samotné uchycení chlopka (těsné přichycení samiček antenulami kolem žaberních lístků může vést k omezení průtoku krve v daném místě). Další problém pak představuje chlopčí jídelníček. Samice se totiž živí žaberními buňkami a krví hostitele. Vývoj onemocnění je závislý na intenzitě infekce. Při silných invazích lze pozorovat i rozsáhlé poškození žaber a velmi těžké infekce tak mohou končit smrtí hostitele. Kromě toho může poškozený povrch sloužit jako vstupní brána pro následné infekce. Tito cizopasníci mohou také přenášet řadu závažných virových a bakteriálních chorob ryb a jsou mezihostitelé některých hlístic – tkáňových cizopasníků ryb. Je však nutné dodat, že jsme zatím nepozorovaly žádné závažné zdravotní problémy ani u ryb, u kterých byly na žábrách stovky parazitů. Jednalo se však výhradně o ryby dospělé.

Původce můžeme spatřit při pečlivém prohlédnutí žaber, a to zejména v době, kdy jsou u samic plně vyvinuty vaječné vaky, ty pozorujeme na červených žábrách ve formě bílého „v“.

Dá se s tím něco dělat?

I když jsou k dispozici léčiva, která se používají např. k likvidaci tzv. „mořských vší“ u lososů, vzhledem k výskytu původců zejména ve volných vodách je terapie neproveditelná. V rámci preventivních opatření by se dalo využít změny rybí obsádky ve smyslu zvýšení predačního tlaku na zooplankton redukcí dravých ryb, tato opatření však na nádržích nejsou žádoucí. Určitou prevenci představuje i redukce otevřených slunných partií vodních ploch, které původcům vyhovují, podporou rozvoje vodní vegetace. Vajíčka a vývojová stádia korýšů v rybnících lze likvidovat vypuštěním rybníků, vysušením dna a případně jeho dezinfekcí páleným nebo chlorovým vápnem.