Představujeme nemoc - Kožovec – skrytá hrozba

Veterinární univerzita Brno, Ústav ekologie a chorob zoozvířat, zvěře, ryb a včel

Mendelova univerzita v Brně, Ústav zoologie, rybářství a hydrobiologie

Původcem kožovcovitosti je nálevník Ichthyophthirius multifiliis. Jeho cílovou destinací jsou žábry a kůže ryb. Není nijak vybíravý, setkáváme se s ním na většině druhů sladkovodních ryb. Dobře známý je akvaristům (jako tzv. krupička), zároveň představuje zásadní příčinu ekonomických ztrát v intenzivních chovech ryb.

Ze života nálevníka

Život kožovce zahrnuje několik fází na rybě i v prostředí (obr. 1). Volně plovoucí infekční theront, který není bez použití mikroskopu viditelný, proniká do žaber anebo pokožky, kde se vyvíjí ve stádium trofonta (obr. 2). Trofonti svým pohybem poškozují buňky a následně se živí jejich obsahem. Jsou zanoření poměrně hluboko ve tkáni, skrytí před případným působením léčiv. Dosahují velikosti až 1 mm, což umožňuje při silné intenzitě napadení odhalit záškodníky pouhým okem. Ryby totiž vypadají jako posypané krupicí, na kůži i ploutvích můžeme vidět bílé tečky (obr. 3, 4). Po dozrání trofonti rybu opouštějí, mění se na tzv. tomonty, kteří klesají na dno a vytváří kolem sebe ochrannou želatinovou vrstvu podobnou cystě. V ní proběhne rozmnožování formou mnohonásobného dělení. Dělení je ukončeno prasknutím „obalu“ a uvolněním až několika set infekčních therontů do vody. Ti aktivně vyhledávají hostitele a vše se opakuje. Pokud vhodného hostitele nenajdou, obvykle během dvou dnů hynou.

Kde vlastně není?

První písemné záznamy popisující bílé tečky na kůži ryb pocházejí z Číny, z období dynastie Sung (10. až 13. století). Původce byl vědecky popsán v 19. století ve Francii. Ichtyoftirióza (kožovcovitost) je rozšířená po celém světě. Kožovec prospívá v širokém rozmezí teplot, přičemž vyšší teploty jeho vývoj urychlují. Celý cyklus trvá při teplotě kolem 25 °C jen několik dní, zatímco při 10 °C déle než měsíc. Naopak teploty nad 30 °C působí na vývoj nepříznivě, čehož někdy při léčbě tropických ryb využívají akvaristé. Zdrojem infekce jsou nakažené ryby, voda s infekčními stádii, kontaminované rybochovné pomůcky a nářadí.

Při vyšetřování ryb z volných vod se s kožovcem setkáváme relativně často, odhalíme ho však jen díky pečlivému mikroskopickému vyšetření seškrabů z kůže a žaber, protože ryby nejeví příznaky onemocnění a parazit je na nich přítomen jen ve velmi malém množství.

Malý parazit, velký průšvih

Jak již bylo naznačeno v úvodu, problém nastává v případě uzavřených systémů s minimální obměnou vody a s vysokou hustotou rybí obsádky, kde nedochází k „naředění“ množství parazitů a ryba se před nimi nemá kam schovat. Vyšší intenzity infekce jsou spojeny nejen s viditelnými změnami na kůži a ploutvích, ale dochází také k narušení bariérové funkce kůže a žaber a jejich role v hospodaření s ionty. Ryby se snaží „podrbat“, proto se otírají o rostliny a předměty v nádrži. Při silné intenzitě onemocnění se chovají apaticky, přestávají přijímat krmivo a v důsledku poškození žaberní tkáně může docházet k projevům dušení. Problém nepředstavuje jen samotný kožovec, odpadnutím trofontů vznikají otevřené ranky, kterými mohou pronikat další infekční původci (způsobující např. zaplísnění nebo bakteriální onemocnění). Občas se s masivními projevy ichtyoftiriózy setkáváme i u ryb z rybničního chovu. Svalovina silně napadených ryb může vykazovat nižší kvalitu, přenos onemocnění na člověka však rozhodně nehrozí.

Kdo s koho

Terapie kožovcovitosti se obvykle provádí formou dlouhodobé/opakované koupele ryb ve vhodné koncentraci účinné látky. Je nutné mít na paměti, že používané látky nezahubí spolehlivě stádia kožovce, který je již na rybách (a díky svému umístění v bezpečí), účinek koupelí směřuje na stádia uvolněná z ryb do prostředí. Akvaristé s oblibou používají jistou barevnou látku, na jejíž název však nesmíme v souvislosti s konzumními rybami ani pomyslet, natož jej vyslovit, protože její použití je u této kategorie ryb v EU přísně zakázáno a u producentů bedlivě kontrolováno. Důvodem je potenciální karcinogenita pro savce. Terapie kožovcovitosti je tedy u potravinových ryb velmi problematická a v rybnících bez možnosti slovení ryb zcela nemožná. V případě slovení lze ryby umístěné po dobu několika týdnů v umělé nádrži ošetřit nízkou koncentrací formaldehydu, případně méně účinné (a zároveň toxičtější) kuchyňské soli, dále je možné v průběhu léčby snížit riziko reinfekce pravidelným přelovováním ryb do čisté vody. U druhů, které to tolerují, si lze pomoci i zvýšením teploty vody nad 30 °C, která vývoj parazita zastaví.

Co říci závěrem? Nejen kvůli možnému zavlečení kožovce, ale i dalších onemocnění je lepší okrasné ryby z jezírek nevystavovat riziku ve formě nových kamarádů z řeky, rybníka či přehradní nádrže.