Kapří maraton napříč Evropou

Jarní dny – na startu maratonu

Začátkem dubna už nás to táhlo k vodě, do přírody. Jistě znáte ten silný pocit, který nám našeptává, že do přírody patříme a jsme její součástí. Prostřednictvím rybaření máme to privilegium, že smíme kempovat u krásných jezer a řek, a zároveň být na lovu. A tak přišla na řadu první jarní výprava na českou svazovou pískovnu. Voda byla ještě studená a záběry přicházely jen od malých násaďáčků. Týden jsme zkoušeli přemluvit nějakého staršího mohykána, ale bezvýsledně. Krmili jsme spomb raketou ve vzdálenosti 90 metrů od břehu, ale výsledek první výpravy byl spíše rozpačitý.

Slovo dalo slovo a my se vrátili o týden později na místo činu. Tentokrát se nám podařilo dostat na podložku několik pěkných šupináčů s váhou přes patnáct kilogramů. Víme však o daleko větších rybách žijících ve zdejší pískovně. Čekal jsem na záběr od obříka celých šest dní, a když se náhle pomalu roztočila cívka navijáku, tušil jsem a cítil velkého, těžkého kapra na prutu. Konečně. Ryba si ale dělala, co chtěla, a nakonec se bohužel vyřízla. V takových chvílích je rybář bezmocný a je jen na něm, jak se vyrovná se zklamáním. Prostě tentokrát vyhrál kapr. Po nezdaru na české svazovce jsme si slíbili, že vyrazíme ještě na podzim, ale o tom až později.

Na březích slovinské legendy

Blížil se náš první výlet do zahraničí na slovinský klenot, jezero Bled. Zde jsme si chtěli spravit chuť. Podmínky pro lov nebyly příznivé ani zde. Mohlo nás napadnout, že přítoky se studenou vodou z hor ochladí zjara jezero, což nám potvrdili i místní rybáři. Míšovi se podařilo ulovit několik menších sumců a krásných pstruhů. Výsledek slovinské expedice byl však poněkud hořký, kapra jsme neulovili ani jednoho. Pod háček jsme nastražovali masové boilie o průměru šestnáct milimetrů. Drobnější sousta zde kapři prý přijímají lépe. Panoráma hor, kostel uprostřed jezera, křišťálově čistá voda a kultivované prostředí kolem, to vše nás okouzlilo. I bez kaprů jsme odjížděli téměř spokojení, plní dojmů a nových zkušeností pro příště. Pokusím se vám usnadnit první kroky v případě, že byste chtěli na Bled vyrazit. V lednu se vyhlašuje otevření rezervací, potřebné informace a samotný rezervační systém najdete na internetu: Ribiška Družina Bled – Fishing Club Bled. Ubytování v kempu zase na Camping Bled. Je potřeba počítat s náročným stěhováním nejnutnějšího rybářského vybavení na trakaři z kempu po pravém břehu na lovná místa, která jsou vzdálená zhruba 2,5 km.

Návrat na domácí vody

V květnu jsme vyrazili na jezera Štít, kam jezdíme dlouhá léta se synem Honzou. A tak pokračoval kapří maraton. Voda měla ideální teplotu a kapři přijímali potravu s chutí. Pod háček jsme nastražovali masovky s pop-up ananas. Když o víkendu dorazil synek, měl jsem přání, abychom byli společně úspěšní a ulovili nějaké pěkné kapry. To se nám nakonec podařilo. Šestnáctikilového lysce jsme společně zdolávali ze člunu, chvílemi jsem prut držel já, pak zase Honza. Ve finále jsem Jendovi navedl kapra do podběráku. Byl to super zážitek okořeněný společnou fotkou a pěknou vzpomínkou na horší časy. Počasí panovalo spíše aprílové, kdy chvíli foukal vítr, mrholilo, a pak zase svítilo sluníčko.

Léto a nové dobrodružství v Maďarsku

V roce 2024 jsme prožili s Michalem úžasnou výpravu na jezeře Ecséd v Maďarsku, a proto jsme si zarezervovali 14 dní i na sezónu 2025. Těšili jsme se na super rybačku. Kapři ovšem byli proti a pohybovali se na druhé straně jezera v „zatopeném lese“. První týden výpravy se absolutně nepovedl, ale to se na rybách stává a já píšu i o nezdarech, aby bylo vyprávění skutečné.

Na druhý týden výpravy jsme se přesunuli na opačnou stranu jezera, která nabízela mnoho možností, kam položit montáž s nástrahou. Každý jsme zavezli čtyři pruty na starou cestu do hloubek 9–15 metrů. Netrvalo dlouho a začaly přicházet záběry. Velcí kapři se s námi sice nekamarádili, braly nám opět ryby kolem patnácti kilo. Vysnění velcí staří a vrásčití lysci zůstali schováni v potopených stromech a tím směrem měli také namířeno hned po záběru. Když se podařilo některého přelstít, tak se osvobodil ve vázkách. Z nástrah se osvědčila kombinace tygřího oříšku a ananasové plovky. Řešili jsme tak problémy se sumečky americkými, kteří opět po letech opanovali tuto vodu a nastražené boilies vydrželo pod háčkem pouze krátkou dobu, několik hodin. V hloubce deseti metrů a více se sumečci nevyskytovali. Ve srovnání s loňskou výpravou, která nás navnadila, byl letošek zklamáním. Ovšem léto ještě nekončí.

Chorvatsko – země kaprům zaslíbená

Poslední letní výpravou, pro kterou jsme se v letních dnech rozhodli, bylo chorvatské jezero Zajarki. Menší 27ha státní jezero leží v městečku Zaprešič u hlavního města Záhřeb. Při rozhodování, zda sem vyrazit, či nikoliv, převážily informace od našeho kamaráda Petra Veselého. Po loňském úhynu většiny trofejních kaprů v jezeře jsme byli nadšení, když nám pověděl, že dost krásných ryb zde stále plave. Podařilo se nám dostat se na jedno z nejlepších míst.

Pro ty, kteří zdejší revír neznají, musím zmínit, že kapři se dají nachytat z většiny pozic, především v letních měsících. Ale jak už to bývá na většině vod, i tady jsou top místa. Byla to moje pátá výprava na toto jezero, ale až nyní jsem se dostal s parťákem na super místo s názvem Pláž. Kapři začali brát prakticky hned po zakrmení spombem. Je zde dovoleno lovit na tři pruty. Míša chytal vlevo a mířil své patrony na špičku ostrova na vzdálenost 90 metrů. Já chytal napravo a házel své montáže s nástrahou na 75 metrů. Zpočátku jsem jen podebíral a fotil Mišákovy úlovky a až v druhé půlce výpravy jsem začal nahazovat více doprava k potopeným stromům a získal jsem tak sérii záběrů od pěkných těžkých ryb, ovšem většinu jsem ztratil ve vázkách. Míša poctivě krmil a tato snaha mu přinesla několik kaprů nad dvacet kilo a jako třešničku na dortu ulovil lysce s váhou 28,20 kg. Jednalo se o jeho nový osobák.

Praktické informace

Celkem jsme za deset dní pobytu u krásného jezera ulovili 60 ryb. Počasí panovalo poctivě letní s teplotami kolem 30 °C, což bylo docela náročné na místě, kde nebyl stín a pražilo slunce. Přesto opakuji, že léto je na Zajarkách ideální pro úspěšný lov velkých kaprů.

A teď ještě několik dalších cenných praktických postřehů. Povolenku zakoupíte hned na recepci u jezera. Dále zde visí mapa, kde je vyznačený reliéf dna včetně hloubek. A správce jistě rád poradí. Jsou zde možnosti chytaní na větší vzdálenosti až 130 metrů nebo na 70–90 metrů. Záleží na tom, jak dobře umíte nahazovat, protože je nutné lovit na přesnost. Doporučuji používat distanční tyčky a vzdálenost k mělčinám si přesně odměřit. Cena za denní povolenku od úsvitu do soumraku je 50 eur. Chorvatští kolegové jsou ochotní a nabízí jako službu například čerstvou kukuřici, na kterou jsou kapři zvyklí, a tak se nevyplatí vozit partikl z Čech. Další službou je i spomb servis a rozvoz jídla. Pod háček jsem nejprve nastražoval menší průměr boilies, který zde funguje na velké ryby, ale nakonec se mi osvědčily velké kuličky, protože zde nástrahy vehementně ožírají vodní želvy.

Podzimní zakončení maratonu

Bylo září a my společně s Míšou vyhlíželi podzimní výpravu na krásnou svazovku ve středních Čechách, kde jsme se na jaře „trápili“. Tak mohl pokračovat náš maraton. Míša nastražil pasti opět směrem k ostrovu na vzdálenost 135 metrů, já si našel na osmdesáti metrech zajímavou hranu, kde se dno svažovalo ze 6 do 13 metrů. Záběry jsem měl především po setmění a až úterní noc se to opravdu rozjelo.

Pod háček jsem nabil opět svoje oblíbené masové boilie o průměru 24 mm, které šlapalo bezvadně a přišla mi něj celá řada jízd od ryb váhové kategorie 14–18 kg. Myslím, že na české svazové vodě to byl úspěch a veliká radost. Vynechal jsem chytání na panáčka a taktika samotné koule na dno se vyplatila. Kapři měli k nástraze větší důvěru. Tvrdá dipovaná kulička vydržela ve vodě přibližně 20 hodin, a to mi vyhovovalo. Krmil jsem jen boilies a vařenou kukuřičkou. Kolem bójky jsem vytvořil na dně koberec krmení. Na týden mi stačilo 40 kg návnad.

Kaprařská euforie

„Zlaté úterý“ se stalo dnem, který mne naplnil přívalem pocitů a rybářské spokojenosti. Michal udělal pěkné fotografie a já vnitřně prožíval kaprařskou euforii. Pod háčkem jsem vždy po zdolání kapra nechal stejnou kuličku, která hned letěla zpět na horké místo pět metrů vpravo od tyčovky. Na chvíli jsem si sedl do křesílka, koukl na fotky a za pár okamžiků se rozezněla písnička hlásiče, pííp. Zvuk, který máme tak rádi. Takhle se to opakovalo až do půlnoci. Ostatní noci přicházely záběry spíše sporadicky.

Až poslední noc jsem opět doběhl k ječícímu hlásiči, vzal jsem prut do rukou a ryba si stále brala desítky metrů vlasce. Byl to ten kapr, na kterého jsem čekal celou výpravu. Ryba se nedala zastavit, mířila přímo k ostrovu a o ostrou hranu to uřízla. Míša už měl to štěstí potěžkat si místní velké kapry, ale tentokrát se nám to nepovedlo.

Tuhle lokalitu si dovolím s ohledem na ostatní kolegy a kamarády, nejmenovat. U většiny revírů se snažím povědět cenné informace a rady, zde to není možné. Věřím, že to pochopíte. Necháme si to jako tajemství a snad mi to nebudete mít za zlé.

Tak tedy vypadal náš kapří maraton sezony 2025. Přeji vám všem mnoho štěstí a radosti při rybaření.