Představuje nemoc „Jarní únava“ u ryb aneb „Ryby, nespěte, bděte!“
Text a foto: Miroslava Palíková, Ivana Papežíková, Ivana Mikulíková
Pokud vyrazíme na jaře na ryby nebo se jdeme třeba jenom projít okolo vody a u břehů vidíme kapry, kteří na naši přítomnost nereagují mávnutím ploutve a rychlým únikem, ale naopak se klidně nechají vytáhnout podběrákem z vody, je nám hned jasné, že není něco v pořádku. Apatie a ztráta únikového reflexu může být v této době způsobena tzv. edémovou nemocí kaprů (CEVD).
Veterinární Univerzita Brno, Ústav ekologie a chorob zoozvířat, zvěře, ryb a včel
Mendelova Univerzita v Brně, Ústav zoologie, rybářství a hydrobiologie
Onemocnění postihuje pouze kapra obecného a jeho barevné varianty koi. Edémová nemoc kaprů, která je u koi kaprů označovaná jako spavá nemoc (KSD) kvůli typickému polehávání ryb u dna nádrží, představuje v našich podmínkách relativně nové onemocnění virového původu. V České republice byl virus CEVD poprvé zjištěn ve vzorcích z roku 2013. Od té doby je původce onemocnění identifikován v chovech kaprů pravidelně, zejména v jarních a podzimních měsících. Podzimní propuknutí onemocnění je spojeno především s výlovy ryb a s následným převezením ryb na sádky nebo do jiných rybníků, takže se s ním mohou setkat zejména rybářští hospodáři. V krátké době (dny až týdny) po převozu se u ryb začínají objevovat příznaky malátnosti, zdržování se u hladiny, shromažďování u přítoku nebo u břehů a ztráta reflexů. Tyto klinické příznaky bývají doprovázeny vysokou úmrtností ryb. V jarním období se s projevy onemocnění můžeme setkat záhy po rozmrznutí, a to i při velmi nízkých teplotách vody.
Zajímavé je, že u kapra obecného jsou nejčastěji postiženy starší věkové kategorie (tržní ryba, generační a remontní ryby), naopak u koi kaprů zejména ryby mladší. U koi kaprů se navíc s onemocněním setkáváme nejčastěji v letním období, když je teplota vody vyšší. Významným faktorem ovlivňujícím průběh onemocnění jsou u kapra obecného kromě nižší teploty vody a stresu spojeného s převozy ryb a změnou teploty vody i doprovodné infekce. U nebarevných variant kapra je podle našich zkušeností přítomnost viru vždy doprovázena přidruženou infekcí, ať již virového, bakteriálního nebo parazitárního původu.
Při pitvě nacházíme změny zejména na žaberním aparátu ryb v různém rozsahu počínaje zvýšeným zahleněním a zduřením žaberního epitelu až po přítomnost rozsáhlých nekrotických změn, často podléhajících následnému zaplísnění. Doprovodným nálezem může být vpadlé oko a změny na kůži ve formě drobných lézí nebo okrsků se zvýšeným zahleněním.
CEVD, nebo KHVD?
Klinický i patoanatomický nález tedy velmi připomíná obávanou nákazu povinnou hlášením, koi herpesvirózu (KHVD), od které se však liší zejména obdobím výskytu. Zatímco CEVD zjišťujeme u kaprů obecných v jarních a podzimních měsících, KHVD propuká nejčastěji v letním období, kdy je vyšší teplota vody.
Co s tím?
Vzhledem k virovému původu onemocnění jsou terapeutické možnosti velmi omezené. Ztráty ryb je možné snížit tlumením přidružených infekcí a omezením stresové zátěže. Rybám prospívá také přídavek NaCl do vody v koncentraci 0,5 %. Sůl zlepšuje iontové poměry vnitřního prostředí ryby. Tento postup je již po několik desetiletí využíván japonskými chovateli koi kaprů. Možnost jeho použití je však v podmínkách tuzemských chovů omezená.
Virus vyvolávající CEVD u kapra obecného se obvykle geneticky liší od původce nalezeného u nemocných koi kaprů, jedná se o různé tzv. genoskupiny téhož viru. Zpočátku se zdálo, že k přenosu mezi barevnými a nebarevnými formami kapra nedochází, nicméně experimentální studie potvrdily možnost přenosu, a to oběma směry. Tuto skutečnost je nutné zohlednit zejména při neuváženém „vypouštění“ barevných forem kapra z jezírek do volné přírody.
