Ze života rybářské stráže - Orlická přehrada

Začátkem března se už většina vodních ploch probouzí ze zimního spánku a objevují se první rybáři. Pro nás je březen tradičně spojen s úklidem břehů Orlické přehrady, který organizují pracovníci sekretariátu Republikové rady ČRS Martin Podlesný a Pavel Vrána ve spolupráci s Povodím Vltavy, a. s., jako správcem toku. Opakovaně se této dvoudenní akce účastní i studenti Rybářské školy Vodňany, provozovatelé půjčovny lodí Orlík z lodě a pochopitelně nechybějí ani někteří členové rybářské stráže a veřejnost. Ještě jednou bych rád zmínil Pavla Vránu, který se podílí na přípravě celé akce i její organizaci. Při samotném úklidu je pak jeho práce se studenty doslova neocenitelná.

Nejhorší byl první úklid

Vzpomínám na první ročník úklidu, kdy jsem nepoznával jen Orlickou přehradu a všechna její zákoutí, ale seznamoval jsem se i se svými kolegy. Prvního úklidu se nás účastnilo pouze osm, trval od časného rána až do tmy a loděmi svážený posbíraný odpad zaplnil celkem čtyři velké kontejnery. Od té doby se veškerý odpad sváží na Poříční dozorství Povodí Vltavy u Zvíkovského Podhradí.

Utopený motor

Pro všechny je asi nezapomenutelný další úklid, kdy jsem ze mně dodnes neznámých důvodů utopil svůj lodní motor a jen nevěřícně pozoroval, jak mizí i s červenou nádrží pod hladinou. Po všech našich neúspěšných pokusech ho museli hledat potápěči HZS Písek. Dodnes slyším jejich velitele, jak mě nabádá, abych bójkou označil přibližné místo, kde by se měl motor nacházet. Následovalo asi čtyřhodinové neúspěšné prohledávání dna kolem bójky, ztížené takřka nulovou viditelností. Místo se neustále rozšiřovalo, podobně jako pochybnosti všech přítomných o tom, zda jsem si místo nespletl. Ovšem nebyl bych to já, kdyby se nakonec nezjistilo, že jsem bójku položil v podstatě přímo na motor, který se při posledním pokusu podařilo konečně nalézt.

Za množství odpadu nemohou jen rybáři

Mezi odpadem většinou převládá plast všeho druhu, který se hromadí především na koncích zátok. Nacházíme zde staré oděvy, boty, nejrůznější stavební materiál či plechy. Objevují se zde dopravní značky, různé vařiče nebo starý zahradní nábytek. Ke kuriozitám bezesporu patří nález sporáku či ledničky. Na Orlíku v podstatě neexistuje místo, kde byste nenašli rozbitou láhev nebo střepy skla. Překvapivé je i množství nalezených zapalovačů, které jsem při jednom z úklidů začal počítat. Jsou jich stovky – nakonec z toho vznikla i soutěž.

Na množství posbíraného odpadu máme jako rybáři bohužel nezanedbatelný podíl. Obaly od nejrůznějších nástrah a rybářského vybavení, spousty vlasců a šňůr, rozlámaná rybářská křesílka, deštníky, mnohdy i celé pytle odpadu pohozené na kraji lesa nebo nastrkané pod obrácené loďky. I desítky pneumatik jsou většinou pozůstatkem po rybářích, kteří je používají jako fendry nebo jimi podkládají své pramice. Starých bubnů od praček se každoročně nacházelo tolik, že jejich používání pro uchovávání nástražních rybek bylo zcela zakázáno.

Naše sólo akce

Pochopitelně se během dvou dnů břehy přehrady uklidit nestihnou. Přes veškerou snahu vždy zůstává mnoho míst, kam se nepodaří ani dojet. A tak v posledních letech s kolegou Vaškem začínáme se sběrem odpadu hned, jakmile nám to počasí dovolí. Autem objíždíme vybrané lokality, kde necháváme sesbíraný odpad v pytlích, které pak v březnu svážíme při společném úklidu.

Prostřednictvím sociálních sítí ukazuji výsledky naší práce a vysvětluji, že do úklidu se lze zapojit kdykoli – například úklidem svého oblíbeného místa při některé z rybářských výprav. Nabízíme pytle na odpadky nebo svoz odpadu k likvidaci při kontrolách rybářské stráže. Snažím se takto oslovit především rybáře, aby se více zapojovali do úklidu našich revírů. Jsem rád, že takových lidí přibývá, a to i mezi nerybáři.

Všem, kteří se podílejí na úklidu našich revírů, patří veliké díky.