Představujeme revír Mže 1 – 431 025

Naše cesta začíná v západní části Plzně směrem po proudu řeky Mže pod Radčickým jezem. Řeka zde líně meandruje údolím a přibližuje se městskému pivovaru, kde se z pravé strany připojuje tok řeky Radbuzy, který těsně před soutokem nabral i vody řeky Úhlavy.

Spojením Mže a Radbuzy vzniká řeka Berounka, která pokračuje Plzní k městské části Doubravka, kde se z pravé strany pod kostelem sv. Jiří připojuje řeka Úslava. Berounka dál pokračuje ve své pouti na hranici západočeské metropole, které se drží, a revír končí nad jezem v Bukovci.

Rozsah revíru je poměrně velký a zajímavě zapadá do koloritu města jak v industriální části města, tedy jeho centru, tak i v okrajových malebných částech Radčice, Doubravka a Bukovec.

Řeka Mže a následně Berounka je ve výčtu vodních toků revíru MŽE 1 doplněna ještě o Vejprnický potok a jako celek se jedná o mimopstruhový revír.

Tok Mže v Radčicích i Berounka pod soutokem s Úslavou nabízí četné meandry a klidné úseky. Na trati se vyskytuje několik jezů, pod kterými je možné najít krátké mírně proudné úseky.

Bližší podmínky výkonu rybářského práva a některá omezení jsou popsána v popisech revíru, které naleznete na všech mediálních výstupech Českého rybářského svazu.

Historické okénko

Plzeň je svým uspořádáním jedinečná mimo jiné tím, že se na jejím území stékají hned čtyři české řeky: Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava.

Když se protentokrát podíváme k počátku dnešního revíru, protože se do Plzně a okolí ještě s určitostí vrátíme, povězme si něco o řece Mži.

Název řeky, tedy „Mže“, patří k nejstarším českým hydronymům. Je odvozen od staroslovanského základu, který znamenal „mžít“ nebo „téci“.

Mže je zmiňována již v Kosmově kronice. Až téměř do poloviny 17. století se jako Mže označoval její tok včetně dnešní Berounky až po soutok s Vltavou. Teprve roku 1638 je prvně zaznamenán název řeky Berounky v úseku pod Plzní.

V Plzni se traduje, že soutok Mže a Radbuzy je místem, kde se „rodí“ pivo. Voda z obou povodí totiž prý ovlivňuje kvalitu spodních vod, které pivovar historicky využíval.

Pár zajímavostí z okolí

Na začátku dnešního úseku je zajímavá například „Čertova kazatelna“ – pískovcový skalní ostroh, který je součást tzv. Kyjovské terasy. Vystupuje vysoko nad terén a nabízí ikonický výhled na meandry Mže a protější Radčice.

Radčice byly dlouho samostatnou vsí, v současnosti jsou jednou z částí Plzně, která si zachovala venkovský charakter s řadou zachovalých statků z Radčického pískovce.

Perličkou byl tzv. Radčický vlk. Tradovalo se, že v okolních Kyjovských lesích se v údolí na zemské cestě mezi Stříbrem a Plzní v 19. století toulali poslední vlci, kteří strašili pocestné.

Na hranici vnitřního města Plzně nalezneme jednu z největších technických památek, na Mži postavený a provozovaný Kalikovský mlýn. Technickou zajímavostí je plně funkční Kaplanova turbína, kterou mohou návštěvníci vidět v hlavním prostoru restaurace. Po zdařilé rekonstrukci na začátku tohoto tisíciletí je v objektu možné zažít nejen historii, odpočinek ale i degustaci, například piv z produkce minipivovaru Kalikovar.

V okolí soutoku Mže a Radbuzy se nachází areál Plzeňského pivovaru „Prazdroje“, kde v roce 1842 uvařil sládek Josef Groll první várku spodně kvašeného ležáku, který dal jméno celosvětovému pivnímu stylu „Pils“.

Dalším jezem před soutokem Mže s Radbuzou je ten na Rychtářce, který se nachází v těsné blízkosti historického jádra a fotbalového stadionu ve Štruncových sadech.

V navazujícím úseku je zajímavý soutok Berounky s Úslavou, kde stojí kostel sv. Jiří založený koncem 10. století, jeden z nejstarších v Čechách. Poblíž se rozkládá čtvrť Doubravka s přírodním územím v okolí řeky, řadou stezek a míst k odpočinku.

V prostoru mezi Doubravkou a Bukovcem se na kopci nachází Rozhledna Chlum. Má zajímavou historii spojenou se stavbou Pikovy chaty pojmenované po plzeňském starostovi a velkém příznivci turistiky. Místo se stalo v období mezi válkami dějištěm kulturních akcí i sportovního zápolení na sjezdovce a skokanském můstku. Chata byla bohužel v roce 1998 zbourána.

Ve 30. letech sloužila rozhledna Chlum (téměř 25 metrů vysoká se 121 kamennými schody na vrchol) jako orientační bod pro noční lety Praha – Paříž. Za 2. světové války byla hlídkovou věží. V roce 2001 byla prohlášena technickou památkou. Po rekonstrukci je opět zpřístupněna veřejnosti a nabízí krásné pohledy na Berounku, město i okolí.

Pokračující trasa Berounky se přiblíží a následně kopíruje severní hranici města. Tok řeky je poklidný s dlouhými zákrutami. Na trase máme jez U Papírny a v Bukovci, kde revír končí v nadjezí, a následně vody Berounky opouštějí hranice Plzně.

Něco o přístupnosti revíru

Představovaný revír je dobře přístupný nejen díky množství turistických tras, ale i tím, že se jedná o vodní tok situovaný v kultivovaném městě Plzni.

Řada jezů poskytuje toku povětšinou líný charakter a pod nimi krátké provzdušnění a proud. Zákruty a meandry umožňují prožití klidných chvil o samotě. Některé úseky přímo v centru jsou dobře přístupné, ale mohou být díky společenským a sportovním akcím doplněny o ruch města.

Přeji vám dostatek času k nalezení toho svého místa, kde s trochou štěstí potkáte plotici, podoustev, ale i další zástupce rybí říše.

Petrův zdar!