Poznejte ho a ulovte: Lipan podhorní
foto: Ivo Novák
Ryba, kterou si nemůžete splést s jinou. Úzkému tělu dominuje široká a fantasticky vybarvená hřbetní ploutev. Jedná se o jeden z mála původních druhů u nás. Vyhovuje mu štěrkové a pískové podloží dna v čistých řekách a říčkách.
Lipan podhorní (Thymallus thymallus) je velmi společenský. Pokud může, zdržuje se v hejnu. Jeho život i chování je výjimečné ve všech směrech.
Přestože je jeho tlamka uzpůsobena ke sběru potravy ze dna, velmi ochotně se zvedá i za velmi malinkými muškami plujícími po hladině. Asi jako jedinou rybu z čeledi lososovitých ho můžete pozorovat z bezprostřední blízkosti, pokud tedy brodíte nebo se pohybujete po břehu bez zbytečného hluku a rychlých pohybů. Hlavní složkou lipaní potravy jsou larvy chrostíků a jepic. Ryba však nepohrdne ani žížalou a v případě, že k tomu dostane možnost, sezobne i malinkou zraněnou rybku.
Většina lovců se lipana snaží přelstít za pomoci muškařského vybavení. Existují dvě základní cesty, jak ho ulovit. Buď použít supertěžké napodobení larev chrostíků, k nim popřípadě ještě na vlasec připojit mikronymfičku a touto sestavou doslova orat dno na nejhlubších místech toku. Nebo na konec návazce z čtrnáctky navázat malinkou plovoucí mušku a s ní se snažit přelstít buď sbírající ryby.
Sousta je samozřejmě zapotřebí nahazovat jen tam, kde předpokládáte výskyt rybích šlechticů. Nutno dodat, že se jedná o vskutku adrealinovou záležitost. Lipan se totiž mnohokrát na vaši imitaci připluje jen podívat, aniž by ji dobral. Někdy stačí pouze změnit úhel hodu, jindy musíte změnit barvu, tvar nebo i velikost mušky, abyste rybího aristokrata přelstili.
Lovu těchto elegánů se mohou věnovat i rybáři, kteří nevlastní muškařské vybavení a pstruhovou povolenku. Není žádným velkým tajemstvím, že největší populace (i trofejních) lipanů žijí v řekách, které jsou (poněkud nelogicky) označené jako mimopstruhový revír. Takže stačí delší a měkčí prut, vlasec do průměru 0,16 mm a maximálně dvougramový splávek.
Na menší háček z úzkého drátu napíchnete cokoliv, co najdete pod kameny v toku. Ideální jsou malí bílí červíci schovaní ve schránkách z písku nebo větviček, říká se jim také chrostíci. A můžete směle lovit. Pokud nechytíte lipana, určitě přelstíte spousty plotic, proudníků a tloušťů. Kdyby se snad na vás muškaři koukali tzv. skrz prsty, nic si z toho nedělejte.
Jakoukoliv rybu zraňuje nebo zabíjí vždy jen rybář, nikdy ne metoda.
