„Legenda je náš nejcennější majetek.“ Šéf Mikovu otevřeně o byznysu i tradici

O výrobě nožů (nejen) pro rybáře, konkurenci z Číny, ale i o dlouhé a zajímavé historii firmy jsme si povídali s Karlem Ježkem, ředitelem a majitelem společnosti.

Co vás osobně přivedlo k nožům?

Rodinná historie. Můj děda, otec, maminka, bratr vlastně celá široká rodina pracovala v Mikově. I já jsem po ukončení školy v Mikově nastoupil. V roce 2003 jsem koupil jeden ze závodů Mikov, závod na výrobu kancelářských potřeb. Nikdy by mne nenapadlo, že za několik let budu kupovat i firmu, kde dříve celá moje rodina pracovala. Ale osud tomu asi chtěl. Nožířská výroba je asi naším osudem.

Samozřejmě že na začátku stála i racionální úvaha. Mikov byl tradiční značkou s obrovským potenciálem, která ale potřebovala moderní impuls a stabilitu. Žiji v Mikulášovicích, nejsem „anonymní manažer odněkud“.

Jak se změnil Mikov po roce 2017, kdy jste ho převzal jako generální ředitel?

Rok 2017 byl pro Mikov skutečným předělem. Do té doby byla firma vnímána spíše jako „tradiční výrobce, který tak trochu těží z minulosti. Naším cílem bylo z Mikovu udělat moderní, dravou a sebevědomou značku, která se nebojí inovací a luxusu.

Pochopili jsme, že Mikov nemůže žít jen z lidové Rybičky. Začali jsme budovat segment investičních a sběratelských nožů. Uvedli jsme na trh edice z drahých kovů, damaškové oceli a limitované série, které se vyprodají během několika hodin. Například nůž Elipt, nůž Kostka, sada kuchyňských nožů Ruby, Nože z projektu Válečný veterán a mnoho dalších.

Na co jste kladli největší důraz při rozvoji firmy?

Přestali jsme design vnímat jako něco vedlejšího. Navázali jsme úzkou spolupráci s elitou českého designu – například jsme spolupracovali se studiem Olgoj Chorchoj na noži Pocket. Získali jsme prestižní ocenění jako Red Dot Design Award nebo Czech Grand Design. Ukázali jsme, že český nůž může být světovým estetickým měřítkem.

Masivně jsme investovali do technologií, zároveň jsme kompletně zmodernizovali e-shop a digitální komunikaci se zákazníky. Mikov pod mým vedením přestal být osamoceným ostrovem. Do portfolia jsme plně integrovali výrobu kancelářské techniky a koupili firmu Narex, a to rozšířilo portfolio naší výroby o další navazující sortimenty. Cílem je ekonomická stabilita. Když jeden segment trhu kolísá, druhý firmu drží. Jsme dnes silným strojírenským uskupením.

Když se řekne „český výrobek“, co to pro vás znamená v praxi – a co to stojí?

Většina lidí si pod českým výrobkem představí, že se to „tady vyrobilo“. Pro nás je to ale mnohem hlubší. Je to o nápadu, o technologii výroby, o dodávkách materiálu, o marketingu a také o obchodu. Je to o know-how. Je to o značce a tradici.

Bohužel, česká cesta je hodně těžká. Náklady na šikovného českého nožíře jsou nesrovnatelně vyšší než v Asii. To se musí promítnout do ceny, kterou ale obhajujeme kvalitou.

Dodržujeme přísné evropské ekologické a bezpečnostní normy. To vše tvoří „neviditelný“ náklad, který asijská konkurence často neřeší.

Co je podle vás největší síla Mikovu, kterou lidé zvenku třeba vůbec nevidí?

Lidé vidí nůž, ale nevidí technologické zázemí, které za ním stojí. Mikov je dnes součástí většího strojírenského celku – výrobní závod Narex, výrobní závod Conmetron. Díky tomu, že máme i vlastní nástrojárnu, máme přístup k technologiím a materiálům, na které by čistě nožířská manufaktura nikdy nedosáhla.

Diverzifikace nám dává stabilitu. Vyrábíme kancelářské potřeby, vyrábíme nože, vyrábíme truhlářské potřeby, vyrábíme nářadí pro řemeslníky. Když klesne zájem o luxusní nože, drží nás průmyslová výroba – a naopak. To nám umožňuje investovat do kvality bez kompromisů.

Síla Mikovu paradoxně spočívá v jeho určité konzervativnosti a hrdosti. Nenechali jsme se zlákat k tomu, abychom začali vyrábět levné kopie čehokoliv, co je zrovna v módě. Držíme se svých kopyt a svých tvarů. To vytváří neuvěřitelnou důvěru. Zákazník ví, že když si koupí nůž od nás dnes, za dvacet let na něj stále sežene náhradní pírko do mechanismu nebo servis. Ta neviditelná síla je spolehlivost v čase.

Co je pro vás důležitější – legenda značky, nebo ekonomická výkonnost firmy?

Jedno bez druhého nefunguje. Bez zdravých čísel bychom nemohli investovat do restaurování starých strojů, do učňů nebo do vývoje luxusních edic. Ekonomický úspěch nám dává svobodu chránit tradici.

A legenda je konkurenční výhoda. Právě ten příběh, legendární Rybička a 230 let historie, je to, co nám umožňuje prodávat s vyšší marží než anonymní konkurence. Legenda je náš nejcennější nehmotný majetek.

Moje role ředitele je zajistit, aby ta legenda byla zisková. Jen prosperující firma může být hrdým nositelem tradice. Ekonomika je motor, legenda je naše DNA. Naším cílem je, aby Mikov byl Lovebrand. A v byznysu platí, že silná značka, legenda, je tou nejlepší pojistkou proti ekonomickým krizím.

Jak vypadá váš běžný pracovní den? Kolik času trávíte ve výrobě, kolik v kanceláři a kolik v terénu?

Bohužel, dnešní doba je taková, že ředitel stráví 80 procent času řešením administrativy. Papírování je bohužel synonymum současné doby. Tlak statní administrativy ve všech částech podnikání je silnější a silnější. Například současný požadavek na systém platby uhlíkové daně je snad plán jak zlikvidovat výrobu a menší firmy v co nejkratším čase.

Kde se vám nejlíp odpočívá a nabírá síly, když zrovna máte volno?

Nejlépe si vyčistím hlavu v lesích Českého Švýcarska. Máme to štěstí, že pracujeme v jednom z nejkrásnějších koutů naší země. Když se jdu projít, projet na kole, případně, pokud počasí dovolí, i na běžkách, skalním městem nebo po loukách v okolí Mikulášovic, vnímám tu drsnou i krásnou tvář severu, která se vlastně odráží i v našich nožích.

Sílu nabírám hlavně u své rodiny. Role ředitele holdingu je často o stresu a rychlých rozhodnutích, ale doma jsem prostě táta a manžel. Společný čas, klidná večeře nebo víkendový výlet jsou pro mě tím nejlepším dobitím baterek.

Máte i ve chvílích volna v kapse nůž?

Ano. Bez něj se v lese nebo na zahradě cítím tak trochu neoblečený. Je to profesionální deformace, ale i radost z toho, že ten nástroj prostě funguje, kdykoliv ho potřebuji.