Únorové Maledivy

Cesta trvá asi 2,5 hodiny a jsme v hlavním přístavu. Poslední fáze cesty je menší lodí a zabere asi 20 minut. Rychlý oběd, všichni natěšení chystáme pruty a jdeme ještě odpoledne chytat. Nedaleký piknikový ostrůvek je vzdálený asi 20 minut lodí. Máme 2,5 hodiny na chytání a každý si zdolává první ryby výletu. Pro Petra jsou to první ryby z Indického oceánu, a pro Aleše dokonce první teplovodní mořské ryby vůbec. Den završuje Aleš úlovkem tuňáčka Bonito, který končí jako sashimi na naší večeři.

Ryba z pekla

Den začínáme v surfu u jakéhosi kanálu, kterým se voda dostává do vnitřní laguny. Každý vidíme několik bluefinů, většina nás ignoruje, ale jednoho přece jen zdolávám na hladinového popa. Před polednem už je vody moc, a tak se stahujeme do mělčí laguny. Máme ještě chvilku, než nás přijede vyzvednout loď.

Brouzdám se průzračnou vodou, když vtom spatřím tři obrovské milkfishe, jak pomalu jedou a krmí se ze dna. Okamžitě převazuji svůj devítkový prut na mušku Pillow Talk, kterou jsem si navázal právě pro tyhle ryby. Na druhý hod se šňůra zastavuje, já sekám a začíná boj.

Ryba si bere desítky metrů podkladové šňůry, přesně tak, jak praví legendy. Po chvilce ji ale otáčím a daří se mi dostat všechen podklad zpět i s kusem šňůry. Jen co si pomyslím, že to zas takový mazec není, ryba vyráží znovu. Desítky a desítky metrů podkladu se valí z navijáku. Když ji mám asi 100 metrů od sebe, konečně se mi ji daří zastavit. Nastává přetahování. Já tři metry namotám, ryba pět vezme. Takhle mám postupně venku zhruba 150 m podkladu a 30 metrů šňůry. Karta se obrací a já už vidím konec šňůry. Lehké cuknutí a ryba je pryč.

Zklamaný smotávám zbytek a zjišťuji, že mě uřízla v nějakých kamenech na dně. Nestíhal jsem ani sledovat čas, Afu říká, že to trvalo 29 minut. Nejdelší souboj, co jsem kdy absolvoval. Bohužel bez vítězného konce, ale jako malá cena útěchy mě hřeje fakt, že nový vzor funguje.

Tréninkem k dokonalosti

Další dva dny se neděje nic zásadního. Kluci ale mají šanci na různých rybách natrénovat techniku mořského muškaření. Chytá se z velké části na oko, a tak je důležité ryby vidět a pak rychle reagovat. Člověku to trvá, než si zvykne na nové prostředí, tvary a druhy ryb.

Hody nemusí být extra dlouhé ale rychlé a relativně přesné. Seká se zásadně přes šňůru, nikoliv prutem. Za tyhle dva dny si kluci můžou vše vyzkoušet. Každý den máme úlovky bonefishí, menších kranasů a dalších ryb. Větší ryby včetně GT vidíme taky, ale zatím nejsme úspěšní. Cestou zpátky na ubytování zkoušíme na chvíli jigging s vláčecími pruty a vylepšujeme si jídelníček čerstvými rybami.

První GT výpravy

Petr je tím vyvoleným šťastlivcem – pátého dne zdolává první GT výpravy. Je to menší ryba kolem 6 kg ale každá se počítá. My ostatní jsme kranasy obrovské jen viděli, ale nedokázali přesvědčit k záběru. Bez ryby ale nejsme. Aleš zabodoval krásným Yellow margin triggerem, kterého si hrozně přál, a tak máme všichni radost. Za zmínku ještě stojí Vlastův bluefin, který je skoro až černý, a také se mu povedlo přesvědčit k záběru první triggerfish v životě. Velký Yellow margin mu ale po pár vteřinách spadl. Další den nás ryby víceméně ignorují a jsme spíš za pozorovatele než lovce.

Přetržená šňůra

Máme za sebou víc než polovinu pobytu a napětí lehce stoupá. Právě pro GT jsme si sem všichni přijeli. I když víme, že to není lehký úkol, každý věří, že se mu to podaří. S Vlastou trávíme dopoledne na písečné lavici, která se táhne několik stovek metrů. Vlasta chytá s průvodcem Shamilem a já na vlastní pěst. Pár GT vidím, ale nemám dobrou příležitost. Na oběd se vrací i druhá polovina naší skupiny. David září jako sluníčko, takže je jasné, že se mu zadařilo. Kamarád ukazuje fotky nádherného kousku kolem 10 kg. To už je dobrý úlovek.

Dáváme si oběd a čekáme, než se z dálky vrátí Vlasta. Když dorazí, nevím, jestli je víc naštvaný nebo smutný. Narazili na skupinu pěti velkých GT. Jedna z ryb mu to vzala, ale na konci souboje, když už se zdálo, že je vyhráno, praskla muškařská šňůra a ryba utekla i s nástrahou. Po bližší inspekci je jasné, že ryba našla ostré kameny nebo korály a šňůru napilovala. Nepomohlo ani zesílené jádro. Po obědě mám šanci si hodit na vidláku – permita. Jede ode mě, a to je nejhorší možný scénář pro dobrou prezentaci nástrahy. Zázrak se neděje a tenhle druh mi stále zůstává jako výzva. V příboji trávíme zbytek dne a Petr přidává ještě velikého bluefina. David završuje den krásným Golden trevally na vláčák s jiggem cestou na ubytování.

Dvojitá radost

Jeden ostrůvek už věnoval GT Petrovi i Davidovi, a tak je dnes můj a Alešův den. Nikdy jsem tu sice nechytal, ale i tak nechávám Alešovi průvodce Addu a jdu na vlastní pěst. Vlastně to tak mám nejradši. Prvních pár hodin je tu úplně mrtvo. Vidím jen rejnoky, ale nic je nedoprovází. Měním proto pozici a přesouvám se na kamenný ostrůvek uprostřed mělčin. První GT jsem promarnil, protože jsem měl v ruce devítkový prut na triggerfishe. Chystám si tedy dvanáctku a číhám na konci ostrůvku. Znovu se ukazují triggeři na hladině a já tedy znovu sahám po devítce.

Ryby nemají zájem a než stihnu prut sbalit, všímám si blížícího se GT. Výměna prutů připomíná tanec svatého Víta. Mít ADHD a dva pruty k dispozici, to mě jednou zabije (občas nosím i tři). Všechno ale stíhám a posílám svoji mouchu do dráhy jedoucí ryby. Ta okamžitě reaguje a já stahuji šňůru, co mi síly stačí. GT bere mouchu až přímo přede mnou, a tak mám záběr jako na talíři. Přesně pro tyhle chvíle miluju mořské muškaření a chytání na oko obecně. Kranas má tak 8–9 kg, a tak se s ním moc nepářu. Než ke mně dobrodí Addu s Alešem, je vymalováno. Pár fotek a plave zase zpátky. Tak konečně!

Je čas vyzvednout kluky a dát si společný oběd. Jako poslední vyzvedáváme Vlastu se Shamilem. Už z dálky vidíme jejich rozesmáté obličeje. Vlasta dostal šanci na reparát. Z hejna patnácti GT mu to vzalo jedno z menších, ale i tak krásná ryba kolem osmi kilo. Tentokrát všechno vydrželo a kamarád si splnil svůj sen. Tím ale rozhodně na GT nezanevřel, další meta je metrová ryba. Po obědě chytáme všichni stejný surf. Ryby nějaké vidíme ale ignorují nás. Vlasta přidává ještě krásného Golden trevally z písčin. Den jak korálek!

GT cíl splněn

Aleš je poslední z naší skupiny, kdo zatím GT nechytil, a tak se průvodci věnují hlavně jemu. Já s Petrem a Davidem dnes chytáme na Bonefish Islandu. Místo je pod neustálým tlakem, a tak už není jednoduché bonefishe chytit. Jediný David jednoho zdolává, jinak chytáme bluefiny. K vidění je pár GT, na háčku však žádné nekončí. Na oběd přijíždí loď s Vlastou a Alešem. Viděli několik triggerfish a pár GT. Aleš jedno z nich chytil a tím se kruh uzavírá. Každý z naší skupiny si chytil kranase obrovského! To se tu ještě žádné skupině nepovedlo. Radost je obrovská, ale musím kluky trochu vrátit na zem. Měli jsme i notnou dávku štěstí a příště to tak vůbec být nemusí. Tlak je pryč a odpoledne už je chytání daleko uvolněnější.

Poslední den

Pobyt utekl jako voda a je před námi poslední chytací den. Podruhé za tento výlet jedeme na sousední atol. Bluefinů je tu jako máku a pár kousků se nám daří ulovit hned na začátku. Jdu s Vlastou hlídkovat do surfu. Tam se mi daří kromě modráků i Big Eye trevally. Pak se příliv dostává na nulu a aktivita ryb je mizivá. Asi po hodině bez akce začíná přílivový proud nabírat sílu a já si všímám pohybu v průlivu za námi. Bonefishe tam stojí jako parmy v řece.

Jednu statnou chytám prakticky na mokro. Jen jí nechám připlavat krevetku. Další, ještě větší ryba mi to bohužel uřízla v korálech. Jdeme se do lodi najíst a po obědě pokračujeme. Jsou vidět jen menší kranasi, po GT ani památky. Pořád je ale na co koukat. Některé ryby jezdí s rejnoky, jiné se žraloky. Úžasné, jak to v přírodě funguje. Dívali bychom se donekonečna, ale už je čas jít. Kluci měli odpoledne záživnější. Objevili hejno rejnoků doprovázené desítkami kranasů. Každý mají několik bluefinů, Island trevally a Davča přidal ještě jedno menší GT. Jednou snad na takové hejno taky narazím. Cestou zpátky na náš domovský atol ještě potkáváme delfíny, kteří s námi chvíli plavou vedle lodi.

Zpátky do reality

Poslední den už na ryby nejdeme, takže si můžeme přispat. Po snídani se jdeme vykoupat a trošku doopálit. V poledne nám jede trajekt do Malé. Počasí je nádherné a cesta bezproblémová. V hlavním městě nakoupíme suvenýry, zajdeme si na skvělý seafood, a pak už jen cesta na letiště. Tam jde vše hladce až na drobné zadrhnutí, když se na rentgenu batohu jednoho člena výpravy ukazuje vrták a nemůžeme ho najít. Po pátém skenu ho objevujeme v peněžence. To je poslední, veselá historka z naší výpravy, kterou jsme si všichni moc užili a už se těšíme na příští rok. Rovnou jsem totiž zarezervoval termín pro všechny zúčastněné. Tentokrát na přelom března a dubna.

Milkfish

Chanos stříbřitý (Chanos chanos) je druh mořské ryby z řádu maloústých, který žije v oblasti Indo-Pacifiku. Je jediným žijícím příslušníkem čeledi chanosovitých, která dosáhla největšího rozmachu v období křídy. Jedná se o mořského vegetariána, který se živí převážně řasami a zooplanktonem. Kromě toho je extrémně opatrný a díky svým velkým očím vidí všechno na velkou dálku. Pro muškaře se jedná o velice ceněný úlovek. První věc je milkfish vůbec přesvědčit k záběru. Používají se k tomu napodobeniny mořských řas. Druhá věc je tyhle ryby zdolat. Jsou opravdu neúnavné a zdolávání trvá v řádu vyšších desítek minut až několika hodin.

Kranas obrovský

Kranas obrovský (Caranx ignobilis), mezi rybáři známý jako GT, je největším zástupcem čeledi kranasovití. Dorůstá délky přes 150 cm a váhy přes 70 kg. Obývá teplé vody tropických moří Indo-Pacifiku od jižní Afriky po Havaj, od Japonska až po Austrálii. Tento dravec vyniká rychlostí a brutalitou při lovu, proto je mezi rybáři tak oblíbený. Nutno ale zmínit, že se nejedná o hloupou rybu, která jedná bezhlavě a jejíž ulovení je hračkou. Ryby jsou to velmi obezřetné a obzvláště větší kusy není vždy úplně jednoduché přimět k záběru. Mají obrovskou sílu, ale poměrně rychle se vzdají, pokud je na ně vyvinut silný tlak. Při výběru vybavení není prostor pro kompromisy. Pruty používáme AFTMA 11–12, navijáky se silnou a kvalitní brzdou. Šňůry pak se zesíleným jádrem. Jako návazce pak fluorocarbony v síle 80–150 lbs (0,75–1,2 mm). Nástrahy by měly napodobovat lokální rybky, sépie nebo i korýše uvázané na silných háčcích.

Zdolávání velkých ryb

Mořské muškaření je úplně odlišné od toho sladkovodního. Čím je teplejší voda, tím jsou ryby silnější a rychlejší. Je ale dobré umět je zdolat co nejrychleji, aby naše počínání přežily. Výbava se nesmí podcenit. Ať už se jedná o ráži prutů nebo sílu vlasců. Pro jemné vybavení není prostor. Stejně tak to platí u háčků. Vždy říkám, že je potřeba počítat s nejhorším scénářem – velkou rybou. Při zdolávání je důležité vyvinout co největší tlak na rybu. Toho se docílí snížením prutu k hladině, a tudíž zapojením spodní části prutu, kde je největší síla. Se špičkou nahoru a pouze s použitím paží člověk vyvine jen malou sílu. Naopak s prutem dole a zapojením nohou, zad a celého těla je pak síla mnohem vyšší a doba zdolávání se zkracuje. Je však zapotřebí získat zkušenosti, aby člověk věděl, co si může dovolit, a také plně důvěřoval používané výbavě.