Ze života rybářské stráže

Pukňov je místo, které leží přímo proti známému kempu Radava a tvoří ho především jedna velká zátoka, kde loví převážně místní rybáři – ať už z nedalekých chatek nebo z kotvících hausbótů. A právě s nimi bylo po dlouhou dobu nejvíce starostí. Naštěstí již mohu mluvit v minulém čase. Poté, co hned několik hausbótů vyměnilo své majitele, už zde řešíme pouze běžné přestupky a tato lokalita už nijak nevybočuje z dění na zbytku Orlické přehrady. Byly ale doby, kdy zde většina kontrol končila zadržováním povolenek k lovu ryb nebo konflikty, které musela řešit až přivolaná hlídka Policie ČR. 

Celá noc u jednoho hausbótu

Podobně dopadla i jedna noční kontrola, na kterou jsem se vypravil společně se svým kolegou Viktorem. Ani jeden z nás v té době nevlastnil průkaz vůdce malého plavidla, a tak jsme většinu kontrol objížděli kolem přehrady autem. O to větší překvapení to mnohdy pro rybáře bylo, když na ně kontrola přišla ze břehu a nepřijela k nim lodí, jak si zde již všichni rybáři za ty roky zvykli.

Kontrola začala u nám již známého mola, které si majitel zabezpečil světlem s pohybovým senzorem a kamerami. Všiml jsem si, že za konstrukcí mola je přivázaných hned několik řízkovnic a starý buben od pračky. I přes výslovný zákaz vstupu, na který nás upozorňuje cedulka připevněná k lávce, vstupujeme na molo a postupně za šňůry vytahujeme všechny nádoby na uchovávání nástražních rybek. Ani jedna rybka neměří minimálních 15 cm, jak zde nařizují bližší podmínky výkonu rybářského práva. Nacházíme zde i nahozený čeřen, a dokonce rybí vězenec. Všechny rybky se snažíme vysvobodit a pustit zpět do revíru, ale velká část již uhynula nebo je doslova v rozkladu. Pečlivě si vše fotíme, opouštíme molo a tmou pokračujeme v kontrole směrem do zátoky, kde kotví několik hausbótů.

Podle hluku si všímáme jedné osoby, která rychle cosi poklízí a mizí v hausbótu (dnes díky termovizi a dalšímu vybavení přesně víme, který hausbót je obsazený a který nemá smysl kontrolovat, protože je prázdný). V té době se ale naše vybavení k nočním kontrolám omezovalo pouze na čelové a ruční svítilny. Obcházíme tedy i jiné prázdné hausbóty, ale zaměřujeme se hlavně na ten, do kterého se schoval dotyčný rybář. Po příchodu nás opět upozorňuje cedulka na zákaz vstupu. Z hausbótu je do vody nahozeno hned několik udic a jedna je i nenápadně nastražená z přivázané pramice. I když víme, že je zátoka prázdná a není zde koho rušit, klidným hlasem oslovujeme rybáře a představujeme se jako rybářská stráž. Po několika marných pokusech to Viktor nevydržel a již důrazně požádal rybáře, aby vylezl ven a předložil doklady k rybolovu (když si po letech pouštím videozáznam z této „akce“, je mi jasné, že Viktora muselo být slyšet i v kempu na protějším břehu).

Příjezd policie nám příliš nepomohl

Když jsem si přes okna všiml pohybu uvnitř hausbótu, ihned jsem po lávce došel k plavidlu a začal klepat na jeho dřevěné obložení. Opět jsem se představil jako rybářská stráž a požádal rybáře o předložení dokladů. Rybář na chvilku otevřel dveře a zakřičel na mě, že pokud s tím nepřestanu a nezmizím, tak mě zastřelí – a znovu se zamkl uvnitř lodě. Poprvé si tak na Orlíku voláme pomoc Policie České republiky. Než Viktor operačnímu vše vysvětlí, nacházím ve světle čelovky další vlasce, které vedou do vody. Hladina byla vysoko, a tak nebyl problém nahozené udice schovat na břehu mezi stromy. Zhruba po hodině na místo přijíždí hlídka Policie ČR, které vše vysvětlujeme a vedeme policisty k hausbótu. Bohužel, rybář nereaguje ani na výzvy policistů a ti odmítají mé návrhy na násilné otevření plavidla. Sbíráme a zajišťujeme všechny nahozené udice a za doprovodu policistů z místa odcházíme. S Viktorem jsme se s takovým výsledkem nechtěli smířit – na místo jsme se vrátili a čekali až do ranních hodin, zda rybář z hausbótu nevyjde na břeh. To se ale nakonec bohužel nestalo.

Pytlačky na sumce

V této zátoce jsem také opakovaně nacházel bóje nastražené na sumce – nejčastěji se jednalo o nějaké opracované prkno, klacek nebo střešní lať, která byla pomocí šňůry a zátěže připevněna ke dnu. Ze způsobu provedení, umístění a použité montáže bylo evidentní, že i tyto bóje mají na svědomí zdejší problémoví rybáři. I přes veškerou snahu a četnější kontroly ve dne i v noci se nikdy nepodařilo tyto pány při přestupcích přistihnout.

Ale nebyli jediní. Další majitel hausbótu nesnesl, aby do zátoky zajížděly cizí lodě, a tak bez jakéhokoli povolení zátoku přepažil umístěním bójí a znemožnil tak vjezd všem ostatním. Tyto bóje byly odstraněny až za pomoci policie.

Snad každý z rybářské stráže, kdo se sem vypravil na kontrolu, si odsud odnesl nějaký nepěkný zážitek a zkušenost. A konflikty s majiteli hausbótů zde měli i policisté.

Málem jsem dostal nakládačku

Musím vzpomenout i na kontrolu, při které jsme se naopak hodně zasmáli. Opět jsem s kolegou kontroloval problémového majitele hausbótu, který zde lovil ryby se skupinou svých kamarádů. Tehdy kontrola probíhala poměrně v poklidu. Na konci nás rybáři dokonce pochválili: „Vy jste slušní, ale kdyby nás přišel kontrolovat pan Kudweis, tak ten by od nás dostal do držky.“ Naštěstí už byla zima a měl jsem na sobě hodně oblečení a zimní čepici, takže mě pánové nepoznali.

Přání

Všem rybářům, ale i kolegům z rybářské stráže přeji úspěšné zakončení této rybářské sezóny a do té nadcházející mnoho krásných chvil strávených u našich revírů – a více vzájemného porozumění, respektu a tolerance.