„Chytil jsem lopaťáka,“ slýcháváme často slangový popis úlovku z úst rybáře. Snad žádná jiná ryba si neudržela svoji přezdívku tak dlouho, jako právě cejn velký.
text: Zdeněk Hofman
Pamětníci z časů vzniku Prvního rybářského klubu okolo roku 1886 často vzpomínali na ourodičku při rybaření na Vltavě: „Ryby doslova na rybáře čekaly a byly to pořádné kusy. Podoustve jako šindele a cejni jako uhlířské lopaty.“
V dobách, kdy kapři žili v řekách jen díky přirozenému rozmnožování, patřili právě cejni k větším úlovkům. Cejní maso je chutné, obsahuje bohužel velké množství drobných svalových kůstek. Přezdívku „lopaťák“ získali cejni díky vysokému plochému tělu.
V knize Josefa Bubeníčka z roku 1898 se dočteme, že se cejnovi říkalo též pražma a dorůstá délky až 80 cm a váhy 7 kg. To už byly pořádné lopaty, které prý výborně braly od svaté Anny do Bartoloměje, tj. od 16. července do konce srpna. Úspěch byl dle knihy zaručen i v září.
Lov cejna
Ryba z čeledi kaprovitých je sportovními rybáři velmi oblíbená. Cejn je typickou rybou dna a většina rybářů ho dobře zná. Vyskytuje se v klidnějších říčních pásmech, slepých ramenech, rybnících a ostatních stojatých vodách. Žije v početných hejnech a vyhledává místa s bahnitým dnem, kde hledá potravu. Pokud nemá dostatek přirozených nepřátel, může dojít k nežádoucímu přemnožení.
Cejn se loví podobně jako kapr na položenou nebo plavanou. Nemá příliš velkou tlamu, a proto jsou vhodnější menší háčky. Patří mezi všežravce a nepohrdne živočišnou ani rostlinnou nástrahou. Rád zabere na červy, žížaly, rousnice nebo vařená kolínka, kukuřici nebo pařenou housku.
Záběr při lovu na plavanou se většinou projeví položením splávku na hladinu, při lovu na položenou čihátko místo nahoru klesá naopak dolů. Chytání cejnů je velká zábava a někdy můžou i příjemně zpestřit náš jídelníček v podobě pečenáčů nebo třeba rybího salátu.
Vzpomínám na jednu výpravu na ÚN Rozkoš okolo roku 1976, kdy mi cejni připravili jeden nepříjemný zážitek. Ryby braly výborně a domů jsem si přivezl plný vezírek pěkných cejnů na pečenáče. Při kuchání jsem si však všimnul, že se vnitřnosti hýbou.
Byla to nechutná podívaná, s hrůzou jsem zjistil, že v útrobách skoro všech ryb se nacházejí nějací bílí paraziti dlouzí několik desítek centimetrů. Z pečenáčů nebylo nic a cejny jsem mnoho let, k údivu ostatních rybářů, pouštěl na svobodu. Až později jsem z literatury zjistil, že se jednalo o řemenatku ptačí.
Největší, nejtěžší, nejstarší
Cejni patří mezi dlouhověké ryby, které žijí i více než třicet let. Běžně lovené exempláře dorůstají 40–50 centimetrů. Za rekordní úlovky jsou pokládání jedinci nad šedesát čísel.
Jeden z největších cejnů chycených v České republice měřil 84 cm a vážil 6,8 kilogramů. Tento rekord padl na ÚN Nechranice v roce 1999. Dalšími vyhlášenými revíry trofejních cejnů jsou např. Pálavské nádrže, Orlík, Labe a Lužnice.
Cejna přes osmdesát centimetrů jsem viděl ve Švédsku na řece Nedre Dalälven, kde zabral jednomu polskému rybáři. Zprvu jsem nevěděl, o jakou rybu se jedná, vůbec mě nenapadlo, že by cejn mohl být až takhle velký. Můj největší cejn mi zabral v 90. letech minulého století na Novomlýnské nádrži a měřil 68 cm.
Diskuze k článku (0)