Poznávání

Ryby, jejichž tělo je vyztuženo kostěnou kostrou (donedávna třída Osteichthyes), se objevily na Zemi v prvohorách (silur). Podle fosilií některých „praryb“ můžeme usuzovat, že tehdejší řeky a močály často vysychaly a voda v nich měla nezřídka minimální obsah kyslíku. Co vedlo paleontology k těmto závěrům?

Tloušť je rybou mnohdy zavrhovanou, pro své nekvalitní maso a celorepublikové rozšíření. Ulovit tuto rybu se může jevit jako velmi snadné. Opak je pravou! Velcí tloušti jsou velmi chytří a podezřívaví. Ukážeme vám, jak na ně vyzrát!

Když jsou ryby při chuti a je jich ve vodě hodně, většinou není třeba dlouho vybírat tu správnou mušku na konec návazce. Vyzkouší se základní vzory, různé barvy, velikosti a ryby jdou. Jenže na revírech, kde se rybáři střídají a ryby pouští, je to už trochu tvrdší oříšek.

Slovinsko. Malá země, která má co nabídnout. Rybáři zde najdou ráj v podobě metrových pstruhů, hlavatek, lipanů a obřích kaprů. Nerybáře může oslovit nedotčená příroda a místní výtečná kuchyně.

Ryby, jejichž tělo je vyztuženo kostěnou kostrou (donedávna třída Osteichthyes), se objevily na Zemi v prvohorách (silur). Podle fosilií některých „praryb“ můžeme usuzovat, že tehdejší řeky a močály často vysychaly a voda v nich měla nezřídka minimální obsah kyslíku. Co vedlo paleontology k těmto závěrům? Kromě jiného to byly početné nálezy fosilií ryb, které měly vedle žáber vyvinuty i plíce. Proto je označili vědeckým názvem Dipnoi – tedy dvojdyšné ryby.

Hlavním důvodem je, že v Norsku vlastně ani žádný konec sezony neexistuje. V půlce října začnou do středního Norska najíždět sledi a v severním Norsku se začne u pobřeží objevovat plůdek tresky jednoskvrnné. Ten způsobí, že k pobřeží najedou velké ryby.

Mlhavá rána patří především lovu dravců. Každý milovník přívlače by si přál mít svojí vlastní loď, aby mohl prochytávat svá oblíbená místa. Mít k dispozici loď je prostě velká výhoda. Tím, že si rybář zakoupí vlastní plavidlo, ale ještě nemá vyhráno. Je na tom ovšem rozhodně lépe než kolegové, kteří loď nemají.

Dlouze přemýšlím nad skleničkou výborné černohorské rakije o charakteristice obyvatel této zajímavé země. Nakonec jsem se rozhodl, že si na úvod vypůjčím slova amerického novináře Sulzbergera: „Balkán… To byl veselý poloostrov plný bujarých lidí, kteří jedli ostré jídlo, pili silnou kořalku, nosili pestrobarevné šaty, snadno milovali i zabíjeli a měli úžasný talent rozpoutávat války.“

Stačí jedno bouchnutí kufrem, neopatrné šlápnutí či hrubá síla při vyprošťování vázky a prut má najednou o díl víc, než výrobce chtěl. Jak probíhají samotné opravy, kolik zaberou času, co je k nim třeba a kdo je vlastně provádí? Proto jsem vyzpovídal servisního technika z Českých Budějovic, pana Petříka.

Ryby, jejichž tělo je vyztuženo kostěnou kostrou (donedávna třída Osteichthyes), se objevily na Zemi v prvohorách (silur). Podle fosilií některých „praryb“ můžeme usuzovat, že tehdejší řeky a močály často vysychaly a voda v nich měla nezřídka minimální obsah kyslíku. Co vedlo paleontology k těmto závěrům? Kromě jiného to byly početné nálezy fosilií ryb, které měly vedle žáber vyvinuty i plíce. Proto je označili vědeckým názvem Dipnoi – tedy dvojdyšné ryby.

Východní Středomoří bylo často horkou půdou, kde výrazy jako invaze, obsazení dobytých území či boj mezi domácími a nájezdníky z moře nikdy z prastarých kronik i ze současných agenturních zpráv nezmizely.

Hlavním důvodem je, že v Norsku vlastně ani žádný konec sezony neexistuje. V půlce října začnou do středního Norska najíždět sledi a v severním Norsku se začne u pobřeží objevovat plůdek tresky jednoskvrnné. Ten způsobí, že k pobřeží najedou velké ryby.

Mezi ptáky, kteří žijí při našich vodách, má zvláštní postavení drobný pěvec – moudivláček lužní. A to hned ze dvou důvodů. Jednak pro své tajuplné jméno, jednak pro své stavitelské schopnosti, jejichž výsledkem je hnízdo visící na tenkých větvičkách nad vodou.

Lidé nemají rádi geologii tolik, jako příběhy. Podle tohoto žil kdysi pastevec jménem Vir, který se zamiloval do horalky jménem Siň. Příbuzní dívky však mladíka zavraždili.

Slyším slabé dlouhé pískání, které přechází v sípání. Ten zvuk mě přitahoval. Občas jsem ho krátce zaslechl i dřív. Vždy se ozýval v nočních hodinách. I dnes. Šel jsem blíž k rybníku, ale tiché šplouchnutí ho rázem ukončilo. Prosincový čerstvý sníh odhalil hluboké stopy vedoucí do otvoru v ledu na nátokové části rybník