Poznávání

Čeburašku v Rusku znají všichni. Jde o animovanou postavičku s velkýma ušima a vykulenýma černýma očima. Stejný název dostal i letoun české výroby LET-410. Ke mně se tento název dostal až ve spojení s rybářským vybavením a tak se do podvědomí rybářů čeburaška dostává jako vyměnitelná jigová zátěž, kterou rybáři používají při přívlači.

Ryby jsou celkově jedny z nejbarevnějších organizmů na naší planetě. To jistě žádnému rybáři a chovateli ryb neuniklo. Důkazem, že lidé mají pestré barvy u ryb rádi, jsou celosvětové obchody s akvarijními i okrasnými rybami. Proč je však v přírodě zbarvení méně výrazné než v našich jezírkách a akváriích? Odpověď je prostá a je schována v přírodních zákonech a anatomii ryb.

V noci ze 7. na 8. října unikla do Drnovského potoka nebezpečná látka určená k moření dřeva. Povodí Vltavy vlnu znečištění pravidelně monitoruje. „15. 5. 2019 jsme zaznamenali kulminaci na Žíkovském jezu,“ uvedl pro iRybářství.cz Marek Liška čelen dozorčí komise Povodí Vltavy a.s. RNDr. Marek Liška, Ph.D.

Parazitický sumeček napadající člověka? Titulek spíš pro bulvár, řekne si řada z vás… No, skutečně se nejedná o žádnou novinářskou kachnu, ani žádné scifi, ale o reálnou rybku z tropických vod Jižní Ameriky.

Kromě chemických prostředků používaných běžně v boji proti přenašečům plasmodií malárie – komárům rodu anofeles, se na mnoha místech zamořených touto chorobou uplatnily drobné živorodé rybky, především živorodka komáří – gambusie, ale i běžné paví očko – gupka.

Sedím se svými rybářskými kolegy v útulné restauraci na břehu jezera Zvornik na srbské straně a popíjím vychlazený chmelový nápoj. Dívám se na druhou stranu vodní hladiny, která patří Bosně a Hercegovině. Mešity a minarety jasně a nepřehlédnutelně prezentují muslimskou kulturu.

Mezi dioxiny řadíme dvě skupiny látek (polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDD) a polychlorované dibenzofurany (PCDF)), které jsou si blízké strukturou i vlastnostmi. Celková počet dioxinů je odhadovaný na dvě stě. Po včerejší zprávě o úniku těchto látek v Klatovech jsme zjišťovali, jaké riziko nám při konzumaci ryb ze zasažených oblastí hrozí.

V noci ze 7. na 8. října unikla do Drnovského potoka nebezpečná látka určená k moření dřeva. Látka se do vodní soustavy rozšířila z blíže nespecifikovaného areálu v Klatovech. Drnovský potok vtéká do řeky Úhlavy, ta následně do Berounky. Povodí Vltavy a. s. upozorňuje, že látka je v tak vysoké koncentraci, že by se lidé v Berounce neměli koupat a neměli by ji používat ani k zalévání nebo napájení dobytka. Doporučuje dokonce, aby rybáři všechny ulovené ryby pustili zpět. Mohou být totiž zdraví škodlivé!

Ouklejka pruhovaná patří v našich řekách a potocích k nenápadným druhům. Ještě stále si ji někteří rybáři pletou s ouklejí obecnou, tím se ale nechci zabývat. Na rozdíl od široce rozšířené oukleje, běžné jak v tekoucích, tak i stojatých vodách, žije ouklejka hlavně v parmovém a lipanovém pásmu.

Štítovek můžeme v české krajině potkat mnoho druhů. Dnes se podíváme na ty, které můžete potkat na svých výpravách podél vody.

My, lidé, jsme zvyklí jako hlavní smysl orientace používat zrak, ostatní smysly zůstávají v oblasti vnímání v pozadí. Pro ryby však zrak ani zdaleka nepředstavuje jediný důležitý smysl pro orientaci v prostoru. A pro mnohé je vysloveně upozaděný.

Tření ryb, hlavně skupinové, zajímalo naše předky odjakživa. Důvod byl většinou prostý – snadné získání úlovku, protože láskou omámené ryby lze mnohdy na trdlišti chytat i holýma rukama.

Drancování moří je dlouhodobý problém, který řeší většina přímořských států. V Norsku však neloví jen komerční rybáři, nemalý podíl na ulovených rybách mají také sportovní rybáři. Kvůli negativnímu dopadu na snižování množství ryb v moři diskutovala norská vláda možnost zákazu vyvážení rybího masa pro rekreační rybáře. Limity nakonec zůstávají i pro rok 2020 na 20 kg na osobu.

Sedíte u vody, všude tma a ticho které je jen občas přerušené výskokem nebo zalovením ryby. Ryby začínají brát tak, že nestíháte ani sekat. Ale co to? Zvuk budíku ohlašujícího půlnoc vám nekompromisně kazí jinak skvěle rozjetou noc.

Vědci objevili zkamenělou kostru žraloka z rodu Phoebodus. Tento objev je unikátní především proto, že ze žraloků většinou zůstávají pouze kostěné zuby, chrupavčitá kostra se brzy rozpadá a zachová se velmi vzácně.