Šupiny

Smědá je malá říčka s množstvím malých vodních elektráren a náhonů, které je napájí a tím mají vliv také na průtok vody, výskyt a záběry ryb v určitých úsecích řeky. Pokud je teplé a suché léto, jsou některé úseky (někdy dlouhé i několik desítek metrů) téměř bez vody. Největší takové úseky najdete v Raspenavě – Tamplu, pak až do Frýdlantu k bývalému pivovaru a za Frýdlantem u elektrárny na Hartě.

Asi každý rybář má své tajné sny o obřích rybách, které by chtěl ulovit. Tomášovi se povedlo jeden z nich splnit. Vyrazil na jesetery ulovil rybu dlouho 128 cm!

Teprve dvanáctiletý Matyáš ulovil krásného kapra, kterého by mu mohl závidět kdejaký rybář. Rybu ulovil na boilie s příchutí česnek/švestka.

To si takhle v polovině února Jíra libuje, jak mu v jeho rybníku krásně rostou candáti. Celou zimu je poctivě krmil. Stačilo jen vysekat díru v ledu, zašplouchat rukou ve vodě a už se kolem ní hemžila spousta nenasytných ryb. To bude úroda! A protože v jeho městě má soukromý rybník každý pátý člověk, tak si navzájem vyměňují své zkušenosti.

Zkušení kapraři tvrdí, že kapři mají velmi dobře vyvinutý čich a dokážou rozpoznat podezřelé pachy. Smůlu může mít například silný kuřák, který zanechává na nástraze nikotinovou stopu.

Jak lákavé a svůdné dokáží být labské hlubiny, které zahalují šupinaté klenoty rouškou tajemství! Bezmocnost a touha po poznání mi nedá spát. Netrpělivě počítám dny, které mě dělí od další výpravy. Nakonec se dočkám a stojím na břehu milované řeky. Labe je voda mého dětství, možná právě proto mě neustále přitahuje.

Musím přiznat, že si společně se Zdeňkem Hofmanem velice rád zavzpomínám na časy minulé. Autor rubriky List z archivu ve svém retro okénku představuje starou rybářskou výbavu a to je dobře. Dokonce jsem po přečtení jednoho dílu neváhal zajít do sklepa a najít podobné historické navijáky, včetně mého prvního „rexíka“. Při pohledu na něj jsem své vzpomínání posunul ještě o nějaký ten rok zpátky.

V květnu je rybářská sezona v plném proudu. Ryby vyjíždějí s oblibou do mělčin, kde je voda nejteplejší a hledají něco na zub. Berou všechny druhy ryb, včetně štik, které jsou však ve většině našich revírů hájené. Mnoho rybářů proto vyráží za zubatými kráskami do Skandinávie, kde je lov povolený celoročně. Štiky jsou tou dobou již vytřené. A pokud přijedeme ve chvíli, než se rozjedou na volnou vodu, zažijeme zcela jistě rybářské orgie.

V tomto článku bych vás chtěl seznámit s možnostmi rybaření v Rusku, konkrétně v Novosibirské oblasti. Předně bych chtěl říci, že zde neexistuje žádné povolení k lovu, ani žádná pravidla, o nejmenší lovné míře ryb ani nemluvě. Také tu nikdo ryby do řek a jezer nevysazuje. Naštěstí jsou zde tak velké řeky a široké jezero Obské moře, že tu velmi dobře funguje přirozené rozmnožování ryb i přes velké množství rybářů.

Jsem v obrovském očekávání. Zvedám rybu o další tři metry, rychle navíjím a využívám situace, kdy vyjela směrem k hladině. Voda kolem se úplně vaří. Víry jsou stále silnější.

Potichu jsem obeplul nejlepší partie potopených stromů a vrb a přirazil ke břehu. Rozložil jsem prut, vzal rousnice a co nejtišeji, jak jen to šlo, se plížil k místu, kde jsem sumce tušil.

Po zimní odmlce způsobené hlubokými mrazy a zamrznutím říčního koryta jsem konečně pln očekávání vyrazil k vodě. Březnové předjaří se pomaličku probouzelo, ledová skořápka zmizela. Jestlipak jsou už ryby při chuti, napadlo mě.

Už jako malého kluka s lískovým proutkem mě zajímalo, co skrývá záhadná voda Orlíku. Tušil jsem, že tam žijí velcí sumci. Ulovit velkého vousáče je snem. Děsivé vyprávění rybářů o naší největší rybě jsem hltal s otevřenou pusou.

Že rybaření uklidňuje, si opravdu myslím. Ale narazila jsem na rybáře, u kterého jsem nemohla pochopit, proč se vlastně rybářem stal. Sedíme u řeky, sluníčko se dere mezi mraky, těším se z pěkného dne.

Dnes jsme z redakce vyrazili na ryby. Tým časopisu Rybářství tvořil šéfredaktor Ondřej a redaktor David. Oběma se nám dařilo a na břeh se podívala spousta ryb. Pomyslná soutěž nakonec dopadla nerozhodně.