Články

Pohyb ryb v jejich přirozeném prostředí závisí především na dvou fyzikálních veličinách – hustotě prostředí a rychlosti vodního proudu. Nezanedbatelnou roli samozřejmě hrají morfologické a fyziologické adaptace ryb.

Když jsem před zhruba pěti lety prvně navázal háček přímo na vlasec, na něj napíchl smačka a celou sestavu zakončenou olůvkem dvacítkou poslal mezi potopenou suť, ve větší úspěch jsem nevěřil. Domníval jsem se, že dravec vzhledem k napnutému návazci nebude mít dost prostoru (a ani času) nástrahu pozřít dostatečně hluboko. Další jasné nevýhody jsem viděl v jakési neohrabanosti a svázanosti celé sestavy.

Vynikající úprava sumce pochází z maďarské kuchyně.

Není na světě rybář, který by seděl nad „hluchými“ a „slepými“ pruty a nepřemýšlel by, jak změnit situaci k lepšímu. A že podobných chvilek je!

Při vyslovení slov ryba a parazit se většině rybářů zřejmě vybaví ryby napadené pijavkami, tasemnicemi, kapřivci nebo jinými trapiči, kteří znepříjemňují rybám život a leckdy mají za následek i jejich smrt. Může ale nastat situace, že se z beránka stane vlk a jako parazit se chová ryba?

Tento měsíc patří zcela určitě k jednomu z nejlepších z celého roku. Všechny druhy ryb jsou aktivní, a navíc se pomalu začínají cpát na zimu. Zásadní vliv na braní má pochopitelně vývoj počasí. Někdy bývá začátek září teplejší než srpen, jindy se naopak citelně ochladí. Kromě kaprů se dají úspěšně lovit i dravé ryby. Škoda jen, že v září už končí doba lovu ve 22 hodin.

Rybníkáři z Kardašovy Řečice staví umělý kanál, kterým chtějí propojit několik rybníků. Tím pomohou zvednout hladinu největšího z nich, ve kterém voda často chybí. Inspirují se přitom prací Jakuba Krčína ze 16. století.

Každý z nás se dívá na svou oblíbenou řeku a krajinu kolem ní osobitým způsobem přes své neopakovatelné zkušenosti, zážitky a pocity. Právě proto jí mnozí z nás dávají různé přívlastky, kterým nemusejí všichni rozumět.

Každý rok před začátkem rybářské sezony, v jejím průběhu i na jejím konci přemýšlíme o rybářských výjezdech a naše vycházky k vodě plánujeme. Plány však následně narážejí na realitu, která je od nich vzdálená. Přemýšlet o týdenních i delších výpravách za kapry je sice hezké, ale možností pod vlivem různých objektivních okolností bývá méně. Naučil jsem se tedy své rybářské výjezdy dlouhodobě neplánovat a každý okamžik, který strávím na rybách, si užívám s tím, že se přece věnuji svému milovanému koníčku.

Jistě jste mnozí v poslední době dostali emailem kratičký film o vraku auta, z něhož se po vytažení na břeh vysypalo množství pěkných sumců. Pro laiky možná udivující, většině rybářů ale vcelku známá skutečnost.

Během milionů let vývoje se u vodních živočichů, potažmo později u těch, kteří vstupují do vody jenom občas, opakovaně „proměnila“ ocasní část těla v orgány pohybu připomínající svou funkcí lidské vynálezy – lodní šroub a kormidlo.

Všichni jsme viděli záběry kanadských nebo aljašských medvědů, jak v řekách loví lososy, kteří po stovkách táhnou vytřít se proti proudu. Tohle je normální koloběh přírody, zvláště v místech, kde dosud vládnou neregulované zákony divočiny. Je ale v pořádku, když se podobně chová váš vycvičený pes?

Petra Janečková z Klatov rybaří od patnácti let. Převážně chytala kapry, ale když se jí podařilo předloni ulovit prvního sumce, okamžitě si pořídila vybavení na sumcařinu. Tuto sobotu se jí povedl na Orlické přehradě životní úlovek – sumec o délce 220 cm.

Podle množství fotografií úlovků, které nám mladí rybáři posílají do redakce, je jasné, že se o budoucnost české rybařiny rozhodně bát nemusíme. Nabízíme krátkou ochutnávku, o ostatních dětských rybářích a jejich úlovcích si můžete přečíst v novém čísle časopisu Rybářství, které se v nejbližších dnech objeví na pultech.