Články

Italská polévka, ale také hlavní pokrm, který se připravuje z toho, co moře dá. Použijeme tedy kousky ryb, mořské plody i další suroviny. Burrida je nejoblíbenější v Janově a celé Ligurii. Tato polévka se vaří už od 1. století a existuje mnoho variant přípravy. Pokud vás napadne, že je do jisté míry stejná jako francouzská bujabéza, máte pravdu, ale máte ji uvařenou mnohem dříve.

Uplynulo už mnoho vody od chvíle, kdy jsem poprvé začal přemýšlet nad tím, jak svépomocí vylepšit své vláčecí nástrahy (hlavně rotačky) a vdechnout jim trochu více života.

Začínat se má tím jednodušším. Přestože to bude znít trochu nelogicky, nejsnadnější cesta, jak chytit svého prvního candáta, je vyrazit na nějakou údolní nádrž, kde „rostou“, nebo na jinou větší vodu, na jejímž dně leží pařezová pole.

Některé ryby, třeba pstruha, si na talíři bez propečené křupavé kůžičky snad ani představit nedovedeme. Zato tuhou kůži některých jiných druhů s těžko odstranitelnými šupinami, která může být jinak docela chutná, raději většina gurmánů před kuchyňskou úpravou raději stáhne.

Recept z chorvatské kuchyně. Pikantní jednoduchá pomazánka s vůní ryb na chleba, pečivo i chlebíčky.

Pohled ze břehu nebo z vody nikdy neumožní spatřit to, co je vidět nadhledem z lávky. Použijeme-li polarizační brýle, pak vidíme téměř vše.

Stále více rybářů chytá pro zážitek z lovu ryb. Alespoň tomu nasvědčuje množství příspěvků, kde se úspěšní a šťastní rybáři svěřují se svými zážitky z lovu ryb.

Rád bych se s vámi podělil o další povedenou výpravu na svazovou pískovnu, kam jsem se s kolegou rozhodl vyrazit ne těsně před třením, jako každý druhý rybář, ale těsně po něm.

Štika obecná (Esox lucius) je nejznámější dravou rybou našich českých vod. I v této rubrice jsme se jí již několikrát věnovali a odhalili její dokonalou schopnost lovu a až neuvěřitelnou sílu kanibalizmu.

Úbytek jeseterů z volných vod je obrovský, až absolutní. Budoucnost těchto druhů chovaných pro maso, kaviár i jako další generace je tak v uměle navozeném prostředí.

Stříbrnice se objevuje na našem trhu pod matoucím obchodním názvem holandský pstruh. Maso je chuťově dobré, bez drobných kůstek, ryby váží obvykle mezi 250–300 g.

Dřevěný klacek, kus vlasce nebo provazu, brko a háček. To je asi nejčastější rybářský základ, který bude podobný po celém světě. Liší se snad jen v takových detailech, že ve Vietnamu jsme chytali na bambusové klacky a v Česku se nejčastěji používala líska.

Tento měsíc bude řeč o štikách. A proč zubatý úsměv? To kvůli vzpomínce, která se odehrála před mnoha a mnoha lety, když jsem byl ještě v dětském věku.

Období rozmnožování – tření – je pro ryby obzvlášť nebezpečné. Jsou omámené přetlakem hormonů v krvi, a proto nevnímají nebezpečí do takové míry jako normálně. Jejich únikové reflexy jsou oslabené, o čemž vědí také mnozí predátoři. A dokonale toho využívají.

Neuvěřitelný úlovek se povedl před několika týdny kambodžským rybářům. V řece Mekong chytili obřího sladkovodního rejnoka o hmotnosti téměř 200 kg.