Články

Metoda chyť a pusť získává celosvětově na popularitě. Rybáři jsou díky mediím, reklamám, ale i samotným rybářským ikonám tlačeni do pouštění svých úlovků. „Rybu, kterou nepustíš, znovu nechytneš,“ zní ze všech „koutů“ internetu. Je tomu tak doopravdy?

V podzimních receptech nemůže chybět candát, na kterého má spadeno nejeden rybář.

Většina rybníků leží ve spodní části povodí a fungují tak v podstatě jako sedimentační jímky. Vždycky tomu tak bylo a jiné to nebude asi ani v budoucnu. Splavování materiálu z horních částí povodí níže říkáme eroze. Zejména od poloviny 80. let se ale tento přirozený trend výrazně urychluje nevhodnými lidskými zásahy do krajiny a úpravami hospodaření na pozemcích, hlavně na polích.

Zdeněk Vlach mladší ulovil svou první rybu ve třech letech. Byl to pstruh. Od té doby rybaří se svým tátou, který jej v téhle nádherné činnosti nesmírně podporuje. Tentokrát si vyjeli na Pálavu na kapry – všechno ale dopadlo úplně jinak.

Polsko už déle než měsíc zažívá ohromnou ekologickou katastrofu. Z řeky Odry vylovili polští a němečtí rybáři přes 200 tun uhynulých ryb. Co je příčinou otravy?

Nepovinný předmět myslivost a ochrana zvěře je na naší škole vyučován už od 70. let a můžeme tedy mluvit o tom, že má u nás mnohaletou tradici.

Tento recept pochází z belgické kuchyně a podobně lze upravit i jiné sladkovodní či mořské ryby.

V teploměru rtuť stoupá na stupnici přes třicítku, obloha vymetená, sluníčko pálí a člověku by bylo asi lépe někde v bazénu nebo ve stínu na dece s příruční chladničkou naplněnou studeným piva. Co v takovém pařáku u vody? Ryby se budou netečně povalovat u hladiny. Škoda marnit čas rybolovem, říká si spousta rybářů.

Pomalu je ve vzduchu cítit nástup podzimu, alespoň na mě tak vždycky září působilo a cítím to dodnes. V tomhle období se nejraději věnuji výpravám za štikami.

Přirozená potrava je nezbytnou součástí pro dobrý kondiční stav našich ryb nejen v rybochovných rybnících, ale i ve volných svazových vodách.

Není mnoho rybářů, kteří si spojí bojovnou parmu obývající silné říční proudy s takovou nástrahou, jako je wobbler. Na tuto imitaci rybičky se loví hlavně štiky, ale s menšími velikostmi i candáti a na ještě menší tloušti, okouni, pstruzi a také parmy…

Recept z bulharské kuchyně, podle něhož lze upravit i jiné druhy mořských nebo sladkovodních ryb.

Někteří rybáři si s výběrem mušky příliš hlavu nelámou. V krabičce jim leží pár osvědčených vzorů a oni se řídí jen podle toho, zda vidí sběr ryb na hladině, nebo nikoli.

Zarostlé vody jsou v něčem podobné těm s vázkami. Ryby se v nich cítí bezpečně – různé traviny a rostliny, stejně tak jako zatopené stromy a keře, využívají jako úkryt. Samotný lov je však poněkud odlišný. A o tom si povíme v dalších řádcích.

Mnozí rybáři mě asi nebudou mít rádi, ale dobrá, jdu do toho. Termín sportovní rybaření mě vždycky malinko dráždil. Co je sportovního na tom, když někdo chytá ryby? Kolik jich borec dostane ne břeh? Možná módní skutečnost, že rybařící sportovec chytne rybu a pustí ji? Je však sportovcem i rybář, který si rybu odnese domů a zbaští ji?