Články

Mnozí rybáři mě asi nebudou mít rádi, ale dobrá, jdu do toho. Termín sportovní rybaření mě vždycky malinko dráždil. Co je sportovního na tom, když někdo chytá ryby? Kolik jich borec dostane ne břeh? Možná módní skutečnost, že rybařící sportovec chytne rybu a pustí ji? Je však sportovcem i rybář, který si rybu odnese domů a zbaští ji?

Když jsem jako malý kluk začínal s muškařinou, bylo mi 13 let. Pustil jsem se do neznáma – do takzvané královské disciplíny. Všichni ti staří pardálové, kteří muškaří celý svůj život, a kteří znají každý kámen v řece, moc dobře věděli, kolik práce mě čeká.

Málokterý rybář se může pochlubit většími úlovky sumečka amerického (Ameiurus nebulosus) anebo sumečka černého (Ameiurus melas). Jsou sice známé větší úlovky na řece Tisa, ale to je pouze věc náhody, protože žádný rybář nejde k vodě s tím, že tento invazivní druh ryby uloví v rekordní délce.

V tomto článku osvětlíme některé části genetiky našich ryb. Tentokrát zůstaneme u tradičního českého rybníkářství, jelikož se budeme zabývat kaprem.

Pokud budete úspěšní nejen u vody, ale také v lese při sbírání hub, určitě vyzkoušejte candáta zapečeného s hříbky a smetanou. Recept lze využít také na filety z tresky.

V předchozích číslech jsme probrali gumy, které napodobují hmyz a raky. V dnešním článku se zaměříme na gumy, kterým se říká smačci. Tento název je odvozen od mořské ryby smaček mořský, která je tvarem těla téměř přesnou kopií dnešní nástraze.

Původně se sumec velký (Silurus glanis) vyskytoval na území jihovýchodní Evropy. Především v povodí Dunaje, Rýna, Dněpru a dalších velkých řek. Díky své velikosti a chutnosti masa se vlivem člověka rozšířil i do dalších oblastí Evropy – Spojeného království, Španělska, Francie, Itálie, Dánska, Švédska.

Velmi chutná hustá polévka našich babiček, do které můžeme zpracovat i odřezky z ryb, hlavy, ploutve a vnitřnosti.

Být lovcem, to není žádný med. Ono to vypadá jako poleženíčko v písku na mělčině s chomáčem řasy pod hlavou. Být lovcem, to jste vlastně pořád sám. Nikomu nevěříte. Každý bratránek či sestřenka se vám s chutí zahryznou do ploutve. Už prabába Zubatka obří ve třetihorách prý takhle žila.

Vodní rostliny tvoří neodlučitelnou součást vodních toků a nádrží. Běžného pozorovatele zaujmou především vyšší vodní a vlhkomilné rostliny (makrofyta). Pokud jde o rybníky, vodní rostliny se nachází především v okrajových partiích, někdy však pokrývají i větší či menší část vodní plochy.

Trofejní úlovky rybáře vždycky fascinovaly. Každý chtěl ulovit tu nejdelší a nejtěžší rybu. V našem novém seriálu se ohlížíme až do roku 1973 a sbíráme veškeré dostupné informace o nej rybách ulovených na revírech ČRS a MRS. Ty následně analyzujeme a podrobně rozebíráme. Tentokrát se podíváme na trofejní úlovky amura bílého. Okrajově se budeme v tomto dílu věnovat i tolstolobci pestrému a tolstolobikovi bílému.

Sumec se mi v srdci, duši i mozku usídlil od prvního okamžiku, kdy jsem se s tímto úžasným tvorem setkal. Jeho lov se pro mě stal tak silnou vášní, že ji dlouhé roky nedokázala pochopit ani má rodina a mnohdy ani přátelé.

Okoun je mojí srdcovou záležitostí a dost možná naší nejkrásnější rybou. Nejde u ní až tak o jeho velikost a sílu, člověk musí okouna umět lokalizovat a přelstít. V tomto článku bych se chtěl věnovat tomu, jak okouny úspěšně lovit přívlačí.

Tímto způsobem můžeme upravit jakýkoliv druh sladkovodní nebo mořské ryby. V našem receptu jsme použili sumce.

Vztahy mezi mužem a ženou vytvářejí nekonečné téma, které jsme nakousli již minule. Samostatnou kapitolou jsou pak vztahy mezi rybářem a ženou. Většina žen nemá k rybám žádný vztah a některé k nim cítí dokonce odpor. Ryby se jim zdají slizké, smrdí a manžel kvůli nim tráví většinu volného času u vody.