Články

V posledních letech se rozmohlo získávání „zelené“ energie z obnovitelných zdrojů. Zvlášť lukrativní se stal byznys se slunečními kolektory, které vyrostly prakticky ze dne na den na nejrůznějších, často nevhodných místech.

Nedávno jsem seděl na svém oblíbeném místě na Orlíku a bylo mi moc dobře. Byl to jeden z dnů, kdy má člověk pocit, že mu všechno hraje do karet – počasí ani moc pěkné, ani moc škaredé, aktivita ryb na hladině ucházející, na dohled žádný jiný rybář, prostě ideální podmínky. 

Tuto chuťově skvělou polévku můžete uvařit třeba z kapra, sumce, lína, ale i tresky nebo makrely.

Pokud se budeme bavit o moderní kaprařině, tak samotné krmítko mělo být překonáno už někdy na počátku devadesátých let. Jenže se používá stále a lov s ním přináší zajímavé výsledky. Sice už upadalo v zapomnění, ale profíci ho později znovu vzkřísili.

Na své dětství si pamatují všichni. S ním souvisí báje, pohádky a pověsti, kterými nás rodiče a prarodiče obdarovávali, abychom nezůstali literárně chudí. A právě dvěma tajemným bytostem vodním, které se u nás vyskytují, se dnes chci věnovat.

Parmy jsou známé jako milovnice žížal a všelijakých červů. Z umělých nástrah mají k této jejich přirozené potravě nejblíže gumoví červi, umělé vosí larvy, ale i malé gumové rybky a třeba nymfy i další napodobeniny různých stadií vodního hmyzu.

Podzim je tady. Padající listí pluje řekou a komplikuje lov. Zejména příznivci přívlače bývají touto dobou nešťastní. Ryby se stěhují do hlubších úseků, kde přečkávají zimu.

Když se většina lidí podívá na hráz malé vodní nádrže, tedy jakéhokoli rybníka, myslí si, že takovou masou země nemůže protéct ani kapka vody. Není tomu tak. Jedním z mnoha problémů při zakládání vodních nádrží je průsak tělesem hráze.

Oblíbená rybí polévka, která je v některých místech Ruska oblíbenější než boršč. Vaří se i v Bělorusku a na Ukrajině. Existuje mnoho verzí, v těch novějších se přidávají do soljanky zelené olivy a kapary. Lze ji připravit jak ze sladkovodních, tak mořských ryb.

Zima je pro většinu rybářů nejméně zajímavým obdobím. Na druhou stranu, kdy jindy si udělat ve věcech pořádek, zjistit, co chybí, co už dosloužilo nebo co by se příště mohlo hodit? Kdy jindy si najít čas připravit se na novou sezonu? Takže když vás to zas tak úplně neláká k vodě, můžete rybařit alespoň tím způsobem, že si dáte věci do kupy. Pojďme na to.

Firma Jaro J. Rousek ze Zámku Žďár na Moravě zahájila výrobu rybářských potřeb v roce 1931. Majitel firmy Josef Rousek byl nejen zručným obchodníkem, ale i vášnivým rybářem.

Když jsem drska většího viděl poprvé před téměř sedmi lety, říkal jsem si, jaké mám štěstí vidět jako jeden z mála rybářů na vlastní oči rybu, kterou jsem znal jen z obrázků a učebnic.

Síh maréna (Coregonus Maraena) je na našem území nepůvodní druh, který se kdysi těšil u lidí a nejednoho rybáře velké oblibě. Tento druh k nám v podobě jiker dovezl v roce 1882 Josef Šusta.

Kdoví, kam až sahá historie této krásné záliby. Rybaření bylo už od počátku věků nutností, jelikož představovalo zdroj obživy. Navzdory tomu, že prapůvodní chytání ryb do rukou bylo pracné, na výsluní rybářských metod vydrželo dlouho a v některých zemích se těší oblibě doposud.

Tento chutný a jednoduchý recept lze použít také na pstruhy duhové.