Tolstolobik pestrý

Poznávací znaky

• Tělo je mohutné, poměrně vysoké, protáhlé, ze stran mírně zploštělé.
• Ústa jsou bezvousá, svrchního postavení.
• Oči na velké hlavě jsou položeny nápadně nízko – až pod podélnou osou těla, což je ještě níže než u tolstolobika bílého.
• Prsní ploutve jsou velmi dlouhé, ostře zakončené a přiloženy k tělu přesahují báze břišních ploutví.
• Na břišní straně je vytvořen kýl bez šupin, který začíná u základu břišních ploutví a táhne se až k řitnímu otvoru.
• U mladších exemplářů převládá stříbřité zbarvení těla, u starších přechází barva trupu do zlatošedého odstínu s charakteristickým nepravidelně rozmístěným temným skvrněním.
• Ve zbarvení dospělých převládá žlutavá šeď.
• Párové i nepárové ploutve s výjimkou prsních jsou temně zbarveny.

• Stavbou těla podobný tolstolobik bílý má štíhlejší tělo, nemá tmavé mramorování na hřbetě a bocích a ostrý kýl bez šupin se u něj táhne již od hrdla až k řitnímu otvoru.
• Prsní ploutve tolstolobika bílého obvykle svou délkou nepřesahují báze břišních ploutví.

Tolstolobik bílý
kaprovití (nové zařazení do čeledě Xenocyprididae)

Na naše území byl dovezen z bývalého Sovětského svazu poprvé v roce 1964 k rybničnímu chovu v klimaticky teplých oblastech. V letech 1971–1976 byly rybníkáři realizovány další dovozy z Maďarska.

Preferuje volný vodní sloupec stojatých i tekoucích vod.

Nevadí mu zákal vody.

Je to teplomilný hejnový druh, kterému nejlépe vyhovuje teplota vody 20–30 °C, při 15 °C snižuje příjem potravy i pohybovou aktivitu.

Živí se převážně zooplanktonem, významnou potravní složkou je i fytoplankton, který filtruje přes hustou síť žaberních tyčinek. Živí se také detritem.

Při přikrmování na hladině plovoucím krmivem vykazuje výrazně rychlejší růst.

Při chovu v oteplených vodách s dostatkem vhodné potravy dosahuje ve stáří sedmi let hmotnosti až 32 kg.

Je značně plachý, prudce reaguje na náhlé vyrušení.

Na manipulaci při výlovu je značně choulostivý, objevují se u něj po těle častá krvácení, zejména při odlovech sítěmi. Tuto skutečnost ale nesnižuje jeho použitelnost v gastronomii.

Pohlavně dospívá ve stáří 3–8 let.

Přirozený výtěr probíhá při teplotě vody 20–25 °C v mírně proudící vodě.

V našich podmínkách se přirozeně nerozmnožuje. (Žádný z býložravých druhů – amur, oba tolstolobici – se nikde v Evropě přirozeně nerozmnožují. K tomu potřebují kromě teplé vody dlouhé volné říční úseky, jimiž vytahují k výtěru na vzdálenost stovek až 1000 km. Přirozený výtěr byl prokázán v introdukčních oblastech jedině v řece Mississipi.)

Náš rybniční chov je založen na umělém výtěru generačních ryb.

Většina úlovků je dosažena náhodně při chytání kaprů. Určitá šance je při lovu na těžko, protože tolstolobik se živí i detritem. Přitom může nasát i na dně ležící nástrahu.

Jisté vyhlídky na ulovení tolstolobika pestrého skýtá i muškaření. Náhodné úlovky už byly sice zaznamenány, ale záměrný lov tímto způsobem je obtížný, protože je třeba neustále nahazovat do dráhy pohybujících se ryb a sledovat hejno na lodi z poměrně velké vzdálenosti, aby nedošlo k jeho poplašení.

Pokusy o ulovení tolstolobika pestrého je třeba směřovat do teplé části roku – od května do září, kdy jsou tyto ryby nejaktivnější.

Úspěchy byly zaznamenány zejména při použití rostlinné nástrahy (např. na vařenou kukuřici, pšenici, burizon, různé druhy pečiva).