Koljuška tříostná

(Gasterosteus aculeatus)

Čeleď: koljuškovití

Slovensky: Pichľavka sivá

Anglicky: Three spined stickleback

Německy: Dreistacheliger Stichling

Základní údaje

Běžná délka: 4–6 cm

Běžná hmotnost: 1–4 g

Doba hájení: neuvedeno

Trofejní délka: neuvedeno

Trofejní hmotnost: neuvedeno

Poznávací znaky

Tělo koljušky je vřetenovité, poněkud stlačené z boků.
Rypec je kónického tvaru, ústa vysunovatelná.
Před hřbetní ploutví jsou zpravidla tři volné trny.
Tělo je s kostěnými destičkami nebo holé, záď těla je s různě výrazným kýlem.
Plynový měchýř není spojen se střevem.
Druh je značně proměnlivý v řadě znaků (počet destiček na bocích, počet hřbetních trnů a jejich délka nebo hladkost, tvar těla).
Tělo je svrchu šedomodré, olivově nazelenalé nebo šedé, na bocích stříbřitě bílé.
Mladé exempláře jikernaček jsou hnědočerně mramorované na stříbřitém podkladu.
Ostny a ploutevní paprsky jsou temně pigmentované, ploutevní blána je bezbarvá, někdy u břišních ploutví oranžově červená.
V době tření jsou mlíčáci nápadně pestřejší.

Zaměnitelné druhy

Podle posledních výzkumů se objevují ve střední Evropě dva druhy koljušek: Gasterosteus aculeatus (koljuška tříostná; štítky se objevují nejen na bocích těla, ale i na ocasním násadci) a Gasterosteus gymnurus (koljuška západní; ocasní násadec není pokrytý štítky). Oba tyto druhy se vzájemně kříží.

Kde rybu najdeme?

Na našem území byla vysazena na počátku 20. století akvaristy porůznu do rybníčků a tůněk, zejména v okolí velkých měst (Praha, Jihlava, Brno, Přerov).

Obvyklými stanovišti koljušky jsou zatopené příkopy, tůňky, v řekách klidné úseky se stojatou vodou.

Život ryby

Koljuška je hejnová rybka (zejména mladší jedinci).

V době tření si mlíčáci ochraňují svá teritoria a jsou agresivní vůči jiným mlíčákům koljušky, ale i jiným rybám, které se přiblíží k hranicím jejich střeženého úseku.

Jde o druh velmi odolný k výkyvům salinity, může žít také v brakické i mořské vodě.

Za potravu jí slouží drobní živočichové (larvy pakomárů, buchanky, perloočky, lasturnatky).

Pohlavně dospívá již v prvním roce života, výtěr probíhá od dubna do července.

Teritoria mlíčáků mají plochu 45×45 cm, spouštěcím mechanismem pro agresivní chování je červené zbarvení těla jiného mlíčáka.

Mlíčák staví hnízdo z rostlinných zbytků, části hnízda spojuje lepivým výměškem z ledvin. Po dokončení stavby v ní vyráží vstupní otvor. Nakonec ho posype pískem, který přináší v tlamce. Stavba může trvat několik hodin až dní.

Přiblíží-li se jikernačka, nastává řetěz instinktivních pohybů, kdy ji mlíčák pomocí jakéhosi trhavého tance láká do hnízda.

Jikernačka v hnízdě vypouští jikry (na jednu jikernačku připadá až několik set jiker), pak jikernačka vyráží v hnízdě výstupový otvor, který uniká před stále dotěrným mlíčákem. Ten se ale rychle vrací do hnízda, aby jikry oplodnil.

S mlíčákem se obvykle vytírá postupně několik jikernaček.

Mlíčák vždy opraví hnízdo a zhruba po hodině je opět schopen tření.

Po vytření mlíčák ztemní a jeho břicho se stává méně červeným.

Starostlivý otec pak pečuje nejen o snůšku jiker, ale také o vylíhlý plůdek.