Síh maréna (Coregonus Maraena) je na našem území nepůvodní druh, který se kdysi těšil u lidí a nejednoho rybáře velké oblibě. Tento druh k nám v podobě jiker dovezl v roce 1882 Josef Šusta.
text: Petr Svatek
V dalších letech následovaly další dovozy. Až v roce 1887 se Šustovi povedlo vytřít vlastní generační ryby a odchovat jejich plůdek. Od té doby se maréna chovala jako doplňková ryba v rybnících s chladnější vodou, především na území Třeboňska a Vysočiny. Původní domovinou této ryby jsou hluboká polská a německá jezera. Nejznámějším je jezero Miedwie.
Vzhledově síh maréna připomíná podoustev s tukovou ploutvičkou. Je to protáhlá, ze stran zploštělá ryba, která disponuje velmi opadavými šupinami a malou hlavou s velkým okem. Ústa mají spodní postavení a jsou bezzubá. Po zdárných odchovech se rybáři snažili marénu rozšířit i do okolních sportovních revírů (Lipno, Orlík, Jesenice, Vrané nad Vltavou, Jordán aj.) A na Lipně a Jesenici se této rybě až do 90. let velmi dařilo a tvořila zde početné populace.
Maréna je velmi citlivá na stres, který mohou vyvolávat zákaly vody, změna jejího chemizmu nebo rybožraví predátoři. Ke svému životu potřebuje relativně čistou vodu s vyšším obsahem kyslíku. Při teplotě vody nad 24–25 °C umírá. Tato ryba se řadí mezi významné filtrátory vody, proto k její hlavní složce potravy patří především zooplankton doplňovaný larvami zoobentosu a plůdkem ryb.
Roste celkem rychle, v prvním roce života v našich vodách dorůstá zhruba 20–30 cm. Pohlavně dospívá ve 2. (mlíčáci) a 3. (jikernačky) roce života. Maréna má polopelagofilní výtěr: vytírá se do vodního sloupce nad tvrdým dnem, kam pak jikry pomalu klesají. Výtěr probíhá na přelomu listopadu a prosince, kdy se teplota vody pohybuje kolem 5 °C. Jikry mají žlutou barvu a jsou velké zhruba 2,8 mm. Plodnost jikernaček se pohybuje od 20 do 60 000 jiker.
V dnešní době se na našem území maréna kvůli klimatickým změnám počasí a rybožravým kormoránům chová jen v malém množství. I přirozené populace síha, které se vyskytovaly na Lipně a Jesenici, vymizely. Přitom ještě před 20 lety se dalo říci, že marény je na Lipenské přehradě obstojné množství. Marény se na těchto vodách odlovovaly tenatovými sítěmi.
Těžko se dá odhadovat příčina, ale po příchodu síha peledě (Coregonus Peled) se začaly ryby nekontrolovatelně křížit, což vedlo ke snížené reprodukci a životaschopnosti plůdku v dalších generacích. Dalším nepříznivým faktorem může být klimatická změna – několik posledních let přesáhly teploty vod v letních měsících 25 °C. A to dokonce i na Lipně. Naopak v zimním období dochází k velkým teplotním výkyvům a voda se často otepluje a ochlazuje.
K umělým výtěrům a odchovu síha marény dochází už jen na několika místech v ČR. Jedním z nich je například Rybářství Kynský, které se nachází na Vysočině. Pro výtěr se používají ryby do tří let, které se chovají na dvě horka (dva roky) spolu s kaprem nebo v monokultuře. Maréna je velice křehká na manipulaci, a proto se nepřelovuje každý rok. Při odchovu do tržní velikosti dochází nejčastěji jen k jednomu přelovení, aby se zamezilo zvýšeným úhynům.
Pokud se maréna chová na rybnících, musí se hlídat, aby se zvýšenou vodou nepřipluly z povodí štiky v povodí. Většinou se pak při lovení setkáváme jen s ohromně vypasenými štikami a s mizivým torzem marén. To samé platí u kormorána. Pokud kormoráni narazí na marény v rybnících, dokáží je ulovit do posledního kusu. Právě s kormoránem mívají v poslední době problém také hospodáři na polských a německých jezerech. Kormorání hejna čítající několik set kusů jsou schopna odlovit několik set tun ryb za rok.
Diskuze k článku (0)