Za velkými štikami na řeku Nedre Dallalven

O lovu ryb ve švédských revírech bylo napsáno už hodně i v Rybářství, přesto mi to nedá, abych si nezavzpomínal. Jaro bylo opravdu štičím jarem se vším všudy, co k němu patří a náš štičí tým u toho nemohl chybět. Pro milovníky přívlače to bylo opět jedno velké dobrodružství prožité v krásné přírodě a u vody plné velkých ryb.

text: Josef Piecuch

Tato řeka ve středním Švédsku a příroda kolem ní mě pokaždé překvapí něčím jiným. Na jaře to jsou koberce rozkvetlých konvalinek a modrých fialek v pralesovitých porostech kolem vody. Bernešky velké vozí svoje písklata na hřbetech, kolem břehů se promenádují na svých dlouhých nohách velcí jeřábi, ve vzduchu předvádějí zásnubní tance orlovci říční a majestátní orli mořští.

V noci bobři kácejí vzrostlé olše a topoly, aby zpevnili své hráze a velké bobří hrady čnící nad řeku. Dlouhé dny končí úchvatnou podívanou na zapadající slunce, které předvádí večer co večer nádherné divadlo.

No a co teprve samostatný rybolov! Bojovné štiky vyskakují při záseku nad hladinu, kde se snaží vytřepat z tlamy nástrahu. Adrenalinová podívaná je na velké štiky, jak útočí na nástrahy. Jak vypálená torpéda vyjíždějí z rákosin a bezhlavě se vrhají na svůj cíl. Někdy mi naskakovala husí kůže, když jsem viděl zubatého krokodýla, jak těsně minul můj wobbler. V takových chvílích jsem nechytal, jen jsem se díval na své úspěšné kamarády, jak se jim daří.

Řeka Dallalven tvoří na svém toku hodně jezer, je to obrovský revír s velkým rybářským tlakem. A to hlavně kolem kempů a rybářských osad. Na takových místech je už problém velké štiky ulovit. Aby těchto dravců neubývalo, správa parku přistoupila k některým opatřením.

Je to hlavně horní míra štik, tj. 100 centimetrů, zákaz chytání tzv. na mrazák, dále pak časté kontroly rybářské stráže, která přísně dbá na dodržování těchto opatření. Dlouhodobé zkušenosti z tohoto revíru nám usnadňují hledání velkých štik. Ale i tady jsou dny, kdy se může rybář snažit sebevíc a rybu neuloví.

Vše je to o znalosti revíru o výskytu štik v jeho vodách, pak samozřejmě i o vytrvalosti a trpělivosti. Denně je třeba vláčet 10 až 12 hodin, aby se dostavily slušné výsledky. Po takových dnech intenzivního rybaření na lodi vás pak bolí doslova celý člověk a na pevné zemi ještě dlouhou dobu plavete, ale co by rybář neudělal pro trofejní úlovek, že?

Každý večer pak usedáme k ohni, dělíme se o zážitky a připravujeme plány na příští den. V nočním šeru je slyšet šplouchání bobrů a nad vodou se nese volání jeřábů, při kterých tuhne v žilách krev.

Při každé výpravě na tento revír objevíme něco zvláštního, tajemného. V zapomenuté odlehlé zátoce jsme s kamarádem narazili ve spleti olší, starého rákosí a malých vrb na starý mohutný dub. Čtyři jsme ho neobjali, ten strom tady vůbec nezapadal. Kolem naprosté ticho, i když na jezeře bylo pořádné větřisko. Větve měl polámané od větru a silných bouří, jeho hrubá kůra byla provrtána larvami tesaříků.

Strom pořád žil a jeho větve byly zelené. Odhadoval jsem jeho stáří v těchto klimatických podmínkách tak na 500 až 600 let. Při troše fantazie jsem si představil pod jeho větvemi obřady dávných bojovných Vikingů, nebo tajemné čarování severských skřítků – trollů, kterých je ve zdejších lesích údajně ještě dost. Pomalu jsme z tohoto tajemného až ponurého místa vycouvali.

Vrátím se k rybám. Jsou tu nádherní jeseni, kteří berou na jemnou přívlač, všudypřítomní okouni. Ti berou lépe na podzim a ve větších velikostech. Na příhodných místech kolem ostrovů v kamenitých březích se dají ulovit mníci. Není tady nouze o nástražní rybičky. Jsou tu mraky ouklejek, plotiček a cejnů různých velikostí.

Takže vážení rybáři, střádejte penízky, ať si můžete zachytat v krásné přírodě, bez odpadků, bez vyšlapaných míst kolem vody, v místech, kde ještě vládne úcta k přírodě a všemu, co k ní odjakživa patří. Možná si z toho, co jste viděli a zažili, něco přivezete v hlavě domů. Potom možná i my se začneme jinak chovat u nás doma.