Problematika pražských pstruhových vod očima ichtyologa

Jaká je v pražském územním svazu situace s pstruhem obecným a dalšími lososovitými rybami?

text: Pavel Vrána, zástupce rybářského hospodáře ČRS ÚSMP, ichtyolog ČRS

Obecným problémem pražských pstruhových vod je pokles vodnatosti toků, který se týká jak pstruhových revírů, tak chovných kapilár. Je to dáno jak globální změnou klimatu, tak přímým přičiněním člověka.

V okolí Prahy se nachází řada vrtů na pitnou vodu a hlavní město s přilehlými obcemi nám často prameny potoka doslova vypije. Část vody se pak vrací zpět v kvalitě neodpovídající požadavkům lososovitých ryb – kulantně řečeno.

Mikroskopické zbytky čistírenských kalů se nám pohybují revírem a je paradoxem, že kvalita vody a substrátu dna může být vyšší ve spodní části revíru než v jeho horní části.

Velký problém představuje zvýšený odpar v letních měsících, kdy nám voda i ve větších potocích téměř stojí. Směšovací rovnice, spočítané pro vypouštění odpadních vod do těchto revírů rázem přestávají platit. Mělčiny se začínají prohřívat na teploty, které jsou pro lososovité druhy ryb limitující – například musí omezit příjem potravy, zvýšit frekvenci dýchání, prostě se nalézají mimo svůj tepelný komfort a neprospívají.

Ubývá zimních srážek, přibývá přívalových dešťů, které nám ale problém s dlouhodobým deficitem podzemních vod nevyřeší. Naopak, přináší do našich toků velké množství splavené zeminy, která pak na dně dusí vše živé.

Rybožraví predátoři

Samostatnou kapitolu tvoří rybožraví predátoři. Přesně platí, že mnoho psů, zajícova smrt. Co hůře, dlouhodobě nám klesá hladina spodní vody, což se projevuje snižováním hloubky tůní. Tam, kde se dříve ryby ukrývaly v temné hlubině, je dnes mají rybožraví predátoři jako na talíři.

Naneštěstí, legální možnosti regulace rybožravých predátorů orgány ochrany přírody výrazně limitují až znemožňují. Zřejmě se čeká, až stavy původních salmonidů klesnou pod kritickou hranici a jejich populace zkolabuje – pak budou slavnostně prohlášeni za zvláště chráněné.

Jenže – ptám se slovy z filmu „Pelíšky“: „Komu tím prospějete?“. Pstruzi si za uvedení do kategorie zvláště chráněných živočichů nic nekoupí. A když mi potom někteří samozvaní „ochránci přírody“ říkají, že bychom měli vysazovat více pstruhů obecných než duháků a sivenů, to už mi naskakuje žilka na čele.

Nejraději bych je poslal nikoliv k šípku, ale k nějakému chovnému potoku, aby se sami podívali, kolik mi tam těch potočáků zanechali oni opěvovaní predátoři. Ono se totiž od stolu báječně radí, ale…

Jak pomoci lososovitým rybám

Chceme-li opravdu pomoci salmonidům, musíme hledět na:

1)  množství a kvalitu vody. Jestli jsme něco schopni dělat s prvním a asi nejdůležitějším bodem, je sporné. Jestli nám nespadne sníh nebo déšť, bude to bída. Na druhou stranu, co se týče hospodaření s vodou, může každý začít sám u sebe. Když vidím, jaké plochy střech má Praha a jak rychle se z nich voda dostává do kanálů, myslím, že určité rezervy tu jsou – je to věcí společenské objednávky.

2) ekologicko-morfologický stav revíru. Co se týče druhého bodu, tady máme zatím mezery veliké. Mám na mysli především regulace toků. Pro začátek bych byl rád, abychom přestali s tvrdými regulacemi, které zdaleka neskončily. Byl bych rád, aby rozliční správci toků vzali skutečné obyvatele našich toků vážně a při úpravách toků na ně mysleli.

Aby jim nedělali z bytu holobyt a sami zde instalovali prvky, které lososovitým rybám usnadní život, protože my jakožto rybáři nemáme mnoho možností, jak legální cestou lososovitým rybám pomoci. Nejsme totiž, až na výjimky, těmi, kdo mohou zasahovat do břehů a koryt.

3) genetiku ryb. To je kapitola sama pro sebe. Mnozí „staří praktici“ nad ní mávnou rukou, že už tu bylo takových převozů mezi toky a povodími, že už to dnes nikdo nedá dohromady. Není to tak úplně pravda. Bylo prokázáno, že pstruzi se po pěti generacích začínají přizpůsobovat toku, ve kterém žijí. Otázkou je, zda dostanou šanci na oněch pět generací…

Asi největší riziko vidím v přístupu některých líhní, kde na sebe připařují pstruhy obecné pochybného původu a tyto chtějí vysazovat do revírů. Ryby snesou hodně, ale když už nám navenek ukazují, že je to s jejich genetikou špatné (zkrácené čelisti, deformované ploutevní paprsky apod.), tak už je zpravidla na nějakou záchranu definitivně pozdě.

Pstruhař „od narození a od srdce“

Rád bych zde také zmínil některé rádoby sportsmany, kteří u piva či na sociálních sítích vzývají černobílé fotky Slávy Štochla, na nichž se potočáci svými hákovitými čelistmi dotýkají hvězd, ale pak jdou a na první vycházce utlučou posledního potočáka, na kterého v revíru natrefí.

Ono je hezká logika: „Jsem si zaplatil, a teď mi, milý Svaze, přivez tučného pstruha až pod nos, velké pstruhy, tlusté a hodně moc.“ Obávám se, že doba k tomu není. Ty nepřeberné zástupy potočáků jsou pryč, stejně jako dubnové haldy sněhu napájející mechy na fotkách již zmiňovaného Slávy Štochla… Bojím se, že se budeme muset uskromnit a do toho se nikomu z těchto lidí věru nechce.

Ačkoliv jsou prognózy týkající se změny klimatu vesměs nepříznivé, nelze složit ruce do klína. Velké množství věcí můžeme změnit k lepšímu, máme to doslova ve svých rukou. V loňském roce jsem navštívil Maďarsko a viděl zde teplotně odolné pstruhy obecné – kteří si přivykli na teploty, při kterých by naši tečkovaní junáci natáhli ploutve a směřovali břichem vzhůru. Z toho pramení má naděje, že příroda hledá cesty, o kterých ještě nemáme tušení.

Protože jsem pstruhař „od narození a od srdce“ chci jít štěstíčku naproti a snažím se, abychom v rámci ÚSMP maximálně využili všechny možnosti, které jsou k dispozici.

V současné chvíli instalujeme plovoucí inkubátory, abychom šetrným způsobem podpořili nativní populaci pstruhů obecných, spolupracujeme s Magistrátem hl. m. Prahy na revitalizačních projektech, které by nám měly v blízké budoucnosti přinést rozšíření odchovné kapacity toků a přinést tolik potřebné rybí úkryty, ptáme se specializovaných vědeckých pracovníků, co udělat jinak a lépe.

Nyní například připravujeme velkou jarní brigádu, která zajistí pstruhům nová stanoviště a úkryty. A mám upřímnou radost, že se mi hlásí velké množství mladých i starých rybářů-srdcařů, kteří jsou ochotni pro ryby a potoky přiložit ruku k dílu.