Latinsky ji říkáme Vimba vimba a domov má v řekách vlévajících se do Severního a Baltského moře. V našich řekách se s touto rybou můžeme také setkat jak v povodí Labe, Vltavy, tak i Moravy – v cejnovém či parmovém pásmu. Podoustev ovšem někdy vytahuje až do lipanového pásma.
text: Ivo Novák
V některých našich lokalitách je rozšířena poměrně hodně. A když se jí chce, tak svou aktivitou dokáže rybáře velice potěšit. Berme ji především jako sportovní rybu, pro kulinářské využití se příliš nehodí.
Souboj bývá parádní zážitek
Většinou nám na háčku uvíznou ryby v délce kolem 20–30 cm. V našich podmínkách podoustev říční dorůstá do délky až 60 cm, ulovíte-li půlmetrovku, směle můžete hovořit o trofejní rybě. Souboj s velkou podouství bývá napínavý, vzrušující, ne nadarmo o této rybě jde řeč ve smyslu, že patří mezi nejbojovnější kaprovité ryby.
Boj nevzdává do poslední chvíle, podniká rychlé výpady všemi směry. Bravurně dokáže využívat proud. Dostat větší rybu k hladině je fuška, zvlášť tehdy, když ji rybář uloví na jemné náčiní.
I když se stavbou těla podoustev podobá kříženci mezi ploticí a cejnem, bojuje mnohem srdnatěji. Splést si plotici s podouství asi nejde. Její „nos“ je pro podoustev naprosto typickým znamením, však se u našich východních sousedů jmenuje nosál.
Samci bývají fešáci
Milostným hrám se podoustve věnují od dubna do května. V celých hejnech vytahují do proudných úseků, na velkou koncentraci ryb můžeme v tomto období narazit převážně pod jezy. Pohlavně dospívají druhým či třetím rokem.
Mají stříbřité zbarvení s tmavým hřbetem a nažloutlé části těla, které se právě v době tření ještě zvýrazní. Obzvlášť ze samců se stávají fešáci, nad kterými srdce rybáře jen zaplesá. Samice zvládne naklást až 200 tisíc jiker.
Podoustev není ryba stanovištní, za potravou migruje. Živí se drobnými živočichy, které sbírá při dně. Není vybíravá. Její ústa nám napoví, že právě to, co se vyskytuje na dně, jí jde k duhu. Má ráda tvrdé dno.
Nejraději má masíčko
Podoustev ulovíme na veškeré běžné nástrahy živočišného původu, ideální nástrahou je kupříkladu kostní červ, patentka, hnojáček, či kousek žížaly. Nepohrdne však ani rohlíčkem či těstem.
Chytáme ji na položenou i na plavanou. Na své si mohou přijít i milovníci mušky, kteří mají ve svých krabičkách zatížené nymfy. Lovem podouství si mohou zpestřit dny, kdy se na pstruhových revírech ještě chytat nesmí.
Při lovu na umělou mušku je zásadní, aby se nástraha pohybovala těsně nade dnem, anebo aby ležela přímo na něm. Záběry bývají poměrně razantní a dobře čitelné. Se zásekem není vhodné otálet. Jak ryba zjistí zradu, okamžitě se nástrahy zbavuje.
K lovu na položenou se hodí feederové či pickerové pruty. Vystačíme s řadou medium, páternosterová sestava s krmítkem je ideální volba. Při lovu na plavanou v proudném úseku nám nezbude nic jiného, než použít splávek kapkovitého tvaru a zátěž rozmístit tak, aby se nástraha dostala ke dnu, ale nevázla.
Rybáři obyčejně cíleně podoustve neloví. Škoda! Zkuste se na ně někdy zaměřit a nebudete litovat.
Diskuze k článku (0)