Rybáři od Sázavy se po dvou letech konečně sešli. Řešili přemnožené sumce i záhadu chybějících nástražních rybiček

Až po dvou letech se letos na jaře mohla uskutečnit výroční schůze rybářů z MO ČRS Český Šternberk. Důvod byl jediný – pandemie covidu a navazující restriktivní opatření.

text. Miroslav Tryner, člen MO ČRS Český Šternberk

Za tuto dobu v obhospodařovaném mateřském revíru Sázava 6 uplynulo hodně vody, ale v rybářském svazu se odehrála i řada převratných změn, které se dotknou všech členů.

„Nebylo to šťastné období. Ani pro rybáře. Restrikce proti covidu nám nahrály i nepomohly. Mám radost, že se nám přesto podařilo udržet naši členskou základnu, která měla na konci roku 2021 1066 členů. Stejně tak jako činnost rybářského kroužku při ZŠ v Divišově, který se nám stará o výchovu těch nejmladších,“ řekl na úvod předseda MO Milan Štěpnička st.

V covidovém období také vstoupil v rámci rybářského svazu na scénu RIS. Je to nový „Rybářský informační systém“, který vyznavače Petrova cechu definitivně posune do online prostředí.

Mník i jelec jesen

Šternberská MO ČRS obhospodařuje revír Sázava 6, čtrnáctikilometrový úsek Sázavy od jezu v Ledečku po jez v Soběšíně.

O revír se příkladně stará, zarybňuje i nad Svazem stanovený plán. Ulovit se tu dá široké spektrum ryb: od kapra, lína, cejna, tlouště, štiky, candáta, sumce, bolena, okouna, úhoře, pstruha, lipana až po drobnou bílou rybu.

Raritou může být mník jednovousý, který tu byl v minulých letech vysazen jako chráněný živočich, úlovky již kapitálních jelců jesenů jsou častější.

Ztratily se nástražní rybičky

V covidových letech, zejména v roce 2021, se ze Sázavy 6, ale i na mnoha dalších tekoucích vodách v republice, ztratily oukleje, perlíni a plotičky. Tyto rybky byly nezbytné jako nástraha zejména na štiku a candáta.

Je to určitá záhada, na jejíž rozluštění panují různé názory. Může to být atak a přemnožení rybích dravců, dílo dalších vodních predátorů, ale i onemocnění těchto druhů. Co rybář, to jiný názor.

Veterinární nebezpečí skýtá v tom, že rybáři si nástražní rybky přinesou z jiných (neznámých, stojatých či soukromých) vod, a může hrozit přenos v revírech se nevyskytujících onemocnění a parazitů.

Potíže s predátory

Velký tlak predátorů na Sázavě 6 na jednu stranu svědčí o obnově přírody a růstu rozmanitosti druhů, na druhou rybí obsádce rozhodně nesvědčí.

Podle průběhu zimy ji za těch tužších řádně zdecimovat dovedou především kormoráni, z ptačí říše se nyní na první místo dere morčák velký, své dovede i volavka a malými rybkami se živí hojně se vyskytující ledňáček.

Narazit na revíru můžete i na vydru, budiž, to je alespoň domácí druh. Daleko více se však rozšířil norek americký, který si troufne krást úlovky i přímo z rybářských vezírků. Roztomilé zvířátko nemá nad sebou žádného nebezpečného nepřítele a vyčistit své teritorium dokáže dokonale.

Hlavní vlna invaze tohoto u nás nepůvodního živočicha začala v 90. letech minulého století. Je spojována s vypouštěním zvířat z neprosperujících a rušených kožešinových farem.

Co se sumcem?

Kontroverzní otázkou je přemnožení sumců velkých. V covidovém roce 2020 bylo alarmující. Na jakoukoli živočišnou nástrahu se prakticky nedalo chytat, vždy se na ni pověsil nějaký sumčí „žáček“ 20 až 30 cm. Otázkou je co s ním? Legislativa mluví jasně, nemá míru, pustit. Po deseti úlovcích za hodinu však selský rozum velí jinak.

Rok 2021 naštěstí přinesl na Sázavu 6 příznivý posun a populace mladých sumců byla výrazně zdecimována a už se moc nechytali. Zřejmě zapůsobil kanibalizmus tohoto druhu.
Na Sázavě 6 se každoročně uloví i poměrně dost velkých sumců nad 150 cm. Co s nimi – pustit či rozhodně nevracet zpět?

I tato otázka rozděluje rybáře. „Sumec je na Sázavě ryba domácí, a do naší řeky prostě patří. Ale přemnožení je samozřejmě pro nás problém,“ říká hospodář Milan Štěpnička ml. Tvrdá opozice tvrdí, že je to největší škůdce na rybí obsádce a problém by se měl, možná i legislativně, řešit.

Neznalost se neomlouvá

Jak sami rybáři v diskuzi upozornili, mnozí jejich kolegové tápají v ustanoveních Rybářského řádu ČRS. V ustanovení „IV. Doby hájení ryb v rybářském revíru“ (§ 13 vyhlášky č.197/2004 Sb.) v Rybářském řádu není zmíněn například mník jednovousý a jelec jesen. Podle Bližších podmínek výkonu rybářského práva (§ 13, odstavec 9, zákona č. 99/2004 Sb.) už jsou tyto druhy citovány jako celoročně hájené.

Rybáři tedy musí číst vše v dokladech, které při koupi povolenky dostanou.

V diskuzi dále zaznělo, že někteří rybáři mají potíže s identifikací jelce jesena a považují ho mylně za plotici, perlína či „zparchantělého“ jelce tlouště. A skončí tak možná na pánvičce či v rybím salátu. Mník jednovousý se dá při velké neznalosti zaměnit s malým sumcem, ale to je méně pravděpodobné.

Mník v teplé vodě totiž prožívá letargické období a chytit se dá pouze v zimě, když zase „spí“ sumci. Navíc mník téměř nikdy v našich tekoucích vodách nedoroste zákonné míry sumce. O těchto rybách zde píšeme proto, že na revíru Sázava 6 se s nimi skutečně můžeme setkat, protože tu byly v předchozích letech vysazeny.

Nejlepší muškař

Velké úspěchy mají šternberští v mnoha sportovních soutěžích, kde chytají 1. ligu. Vyrostl mezi nimi i mistr Evropy v lovu na mušku.

Předseda šternberské MO Milan Štěpnička st. funkcionaří v rybářském svazu 40 let. Má proto zkušenosti a může srovnávat. I proto si dovolil ve svém vystoupení kritiku současného vedení ČRS, jehož styl považuje za zbytečně autoritativní.