Mezi časté úlovky v nížinných tocích patří cejn velký. Propůjčil své jméno i cejnovému pásmu. Kromě líně tekoucích řek nalezl příznivé podmínky i v mělčích údolních nádržích a pískovnách s prohřátou vodou.
text: Jozef Májsky
Starší literatura i nejnovější rybářské publikace se o cejnovi zmiňují jako o rybě stacionární, která se zdržuje po celý život v místech svého zrození.
Pokusy s cejny v ÚN Lipno ukázaly, že při násilném přemístění do vzdálenosti 10 km se v krátké době vracely zpět na své původní stanoviště. Chtěl bych upozornit na skutečnost, že tomu tak u nás nebylo od nepaměti, resp. ve všech lokalitách, nemluvě už o jiných částech areálu, který cejn obývá.
I dnes se totiž tento druh chová v trochu jiných podmínkách jako zdatný cestovatel.
Světlý a tmavý cejn
Nemusíme chodit příliš daleko. Stačí se přehoupnout přes Karpaty do údolí slovenského Váhu, kde je cejn na dolním i středním toku běžným druhem. I zde představují doslova líhně a odchovny tohoto druhu mělké vodní nádrže (VN) a zdrže, které ale část ryb pravidelně opouští při protiproudových reprodukčních migracích.
Za třicet let jsem byl vícekrát svědkem velkého jarního tahu cejnů z VN Sĺňava, která leží těsně pod lázeňským městem Piešťany, proti toku řeky Váh až po Trenčín. Exaktní důkazy o této 50 km dlouhé reprodukční migraci nepříliš dobrých plavců neumím předložit (nikdo ryby totiž neznačkoval), ale zdejší rybáři to berou jako samozřejmost.
Dokonce rozlišují světlejší „domácí“ cejny a tmavší exempláře, které se objeví pod jezem v Trenčíně obyčejně v květnu. Protože je zde konstrukčně zastaralý komůrkový rybí přechod, pouze za příznivé hydrologické konstelace (zvýšený průtok) se ryby dostanou až do vážské nivy nad městem, kde nacházejí vhodné trdliště.
Protože jsou mi známé jarní tahy cejna velkého i na řece Moravě u slovenské Skalice, jejichž délku ale neznám, hledal jsem obdobné chování u tohoto druhu i na Moravě. Jako ideální se ukázala soustava Novomlýnských nádrží (spíše zdrží) pod Pálavou, které, jak je obecně známo, představují doslova cejní ráj.
Ze třech zdrojů jsem zjistil, že k výše popsané protiproudové reprodukční migraci nedochází, přestože ryby mají možnost vytáhnout proti proudu Dyje z horní Mušovské nádrže i do Jihlavy a Svratky ze střední Věstonické nádrže.
Jestli tuto potřebu nemají pro přítomnost vhodných trdlišť přímo v nádržích (místy jsou porosty vodních rostlin i rákosiny), nelze s jistotou tvrdit, spíše by to byla pouhá spekulace.
O optimálních podmínkách ke tření přímo v těchto umělých vodních recipientech lze pochybovat, protože jak mi sdělil ichtyolog Stanislav Lusk, tak hlavně v dolní Novomlýnské nádrži dochází k masovému výtěru cejna velkého na kamenném břehovém opevnění (zához, taras).
Přitom cejn patří mezi fytofilní druhy ryb, které se vytírají na vodní nebo zatopenou vegetaci. Jestli v jiných povodích na Moravě nebo v Čechách také dochází k výraznějším migracím cejna, jsem nezjistil, jsem ale přesvědčen, že se taková místa najdou. Naznačují to pozorování početných hejn tohoto druhu třeba v rybích přechodech v Labi.
Může za to asi člověk
Uvedené rozdíly v reprodukční strategii u dílčích středoevropských populací cejna velkého budou zřejmě projevem adaptace na konkrétní podmínky v krajině výrazně pozměněné lidskou činností. A možná by se situace „stacionárních populací“ cejna dala hodnotit jako pouze dočasná, vyčkávací fáze.
Zkušenosti z mnoha východoevropských i severských povodí totiž naznačují, že tento druh má masové reprodukční migrace zakódované v genech, a když to situace dovolí, dokáže jich využít, podobně jako jeho příbuzná – podoustev říční.
Ruští ichtyologové zaznamenali už v první polovině minulého století, například v deltě Volhy a na dolním toku Dněpru, pravidelné reprodukční migrace tohoto druhu. V Dněpru táhla hejna cejnů proti proudu až do vzdálenosti 100 km jak z ústí řeky, tak i z vyslazeného mořského zálivu, Dněperského limanu.
Podobně jako u některých dalších rybích druhů z černomořské a kaspické oblasti začíná část cejnů táhnout proti proudu už na podzim, v menší míře pak tah pokračuje na jaře.
Zdejší rybáři rozlišují tmavší cejny migrující na podzim od světlejších ryb táhnoucích na jaře, které označují jako „beljak“. Podobné, i když kratší migrace, jsou uváděny i na severu Ruska, v oblasti Ladožského jezera.
Jistě stojí za úvahu otázka, zdali se tomuto nepříliš zdatnému plavci vyplatí vynakládat značné úsilí a množství energie na dlouhou pouť, když může najít relativně dobrá trdliště i v místě „trvalého pobytu“ (domovský okrsek – home range).
Risk je zisk
U člověka i u ryb platí, že risk je zisk. Když se vrátím k zmiňované migraci cejna ve Váhu, pro druh je určitě optimální, když se vytře v zaplavených poříčních tůních.
Ty jsou v dnešní době téměř stoprocentně antropogenního původu, jejich vznik souvisí s těžbou štěrkopísku v inundačním území. A i když se v sušším roce tento scénář nezrealizuje, ještě je tu náhradní řešení.
Jako trdliště poslouží porosty vodního mechu, prameničky obecné, která porůstá kamenný zához zpevňující konkávní břehy řeky. Jako krajní řešení je zde zřejmě i výtěr na balvany opevnění, ale tuto variantu ověřenou nemám.
Nejednoho čtenáře patrně napadne, jaký je další osud ryb po tření. Je celkem přirozené, že většina cejnů má tendenci vrátit se po proudu do svého domovského okrsku. Že nejslabší jedinci tření nepřežijí, je rovněž přirozené.
Kromě těchto poproudových – postmigračních migrací se pak část vylíhlého potomstva po zesílení nechává splavovat do nižších částí toku. Tento pasivní způsob pohybu ryb, resp. i dalších vodních živočichů, označujeme jako drift.
V přirozených tocích probíhá poproudová migrace ryb podle věky osvědčeného scénáře, horší je to v regulovaných tocích přehrazených příčnými stavbami. Jednoduché stupně a jezy nebo balvanité skluzy ryby překonají bez problémů, na přepadové hraně musí být ale výška přetékajícího vodního paprsku minimálně 10 cm.
Vážné problémy vznikají na těch tocích, kde mohou být ryby vtaženy do technologických zařízení vodních elektráren, včetně MVE.
Cejn je běžná ryba, ale svá tajemství má
To jsem ale od tématu trochu odbočil. Zdá se tedy, že stále ještě nevíme vše o tak běžné rybě, jakou bezesporu cejn je. Platí to i o některých dalších aspektech jeho reprodukce, třeba do jaké denní nebo noční doby spadá vrchol jeho třecí aktivity, zda se třou nejprve starší nebo naopak mladší ryby apod.
Pokud jde o migrace cejna velkého, bez značkování ryb se určitě nedopátráme exaktních výsledků, což konec konců platí u všech rybích druhů.
Diskuze k článku (0)