Zpět k pramenům

Reprodukce mnoha rybích druhů v různých částech naší planety je spojená s putováním za čistější, dobře prokysličenou vodou, resp. i kvalitnějším třecím substrátem. Ryby migrující do horních úseků řek a potoků nás nejednou udiví tím, že se občas dokáží prodrat téměř k jejím pramenům.

text: Jozef Májsky

Rybáři i ichtyologové si v těchto případech kladou otázku, jestli toto riziko podstupují ve větší míře specializované druhy ryb, vyzbrojené různými adaptacemi pro život v prudkých bystřinách, nebo „běžné“ proudomilné druhy. Na základě vlastních zkušeností z naší přírody i tropických zemí bych si dovolil uvést několik postřehů.

Potůčky si byly podobné, ale…

Během ichtyologických průzkumů přítoků řeky Váh jsem se už před pěknou řádkou let zamýšlel nad tím, proč v některých pramenných úsecích pstruhových potoků žijí všechny tři typické druhy ryb – pstruh potoční, vranka i střevle, zatímco v jiných vlásečnicích jsem zaznamenal třeba jenom pstruha, jinde zase žila pouze střevle.

Přitom na první pohled vypadaly jednotlivé potůčky velice podobně. Na můj dotaz, proč se rybí společenstva jednotlivých recipientů liší, se mi od zkušenějších kolegů dostalo vyhýbavé odpovědi: „Je to prostě tak, a ne vždy lze najít logické vysvětlení.“

Pak jsem opakovaně narazil v podhůří Bílých Karpat na několik potoků, kde se vyskytovaly menší i početnější houfy střevle, které v důsledku letního sucha uvízly v izolovaných, různě velkých tůních. Zajímavé bylo, že se zde nikdy nevyskytla vranka, výjimečně se objevil menší pstroužek.

Svítání v hlavě

Když jsem se od místních znalců území dověděl, že jde o potůčky, které jednou za pár let vyschnou, postupně mi v hlavě začalo svítat. Nabyl jsem přesvědčení, že přítomnost nebo absence jednotlivých rybích druhů zde souvisí s rozkolísanými hydrologickými poměry. Ne každý z nich se totiž dokáže vypořádat s částečným nebo i úplným vyschnutím recipientu stejným způsobem.

Když jsem si zjistil podrobnější údaje o tocích, jejichž ichtyofaunou jsem se zabýval, skutečně se ukázalo, že pstruh potoční pronikl pouze do nevysychajících vlásečnic. Tento rybí atlet má na život v rychle tekoucí vodě dobře stavěné tělo, proto jeho protiproudová migrace je velice rychlá.

Kromě toho po vytření opouští nebezpečnou zónu a vrací se na své původní stanoviště. Vranka pruhoploutvá by vzhledem ke svému zploštěnému tvaru těla a dalším adaptacím (zakrnělý plovací měchýř, široké ploutve) mohla rovněž zvládnout extrémně silný proud, raději ale toto riziko nepodstupuje a zdržuje se v nižších úsecích podhorských a horských potoků, které nevysychají.

Poslední zásadní otázka

Ještě mi zbývalo najít odpověď na otázku, proč si může dovolit střevle riskovat, když osidluje i toky s nevyváženým hydrologickým režimem. Při jejich občasném vyschnutí zde pak mnohdy uhynou stovky nebo i tisíce těchto drobných kaprovitých ryb. Tušil jsem, že řešení bude třeba hledat v rozdílné reprodukční strategii jednotlivých rybích aktérů.

Uvažoval jsem správně

V tom mě utvrdily i cesty za rybami do tropů. Rovněž zde jsem totiž při odchytu ryb pomocí síťky v pramenných potůčcích zaznamenal obdobné výsledky jako v evropských vodách.

Třeba v asijských pralesních stružkách, vzdálených někdy jen pár metrů od pramene, jsem ulovil několik druhů drobných kaprovitých ryb s třecí vyrážkou, zatímco reofilní druhy se speciálními adaptacemi – s ústní přísavkou nebo terčovitě rozšířenými ploutvemi, například sevelie pruhovaná (Sewelia lineolata) z čeledi mřenkovití, dávaly přednost níže položeným vodnatějším potokům a říčkám (jak je tomu i v případě našich vranek).

V jihoamerických pramenných oblastech patří mezi podobné hazardéry někteří drobní zástupci tetrovitých ryb. Dosti často jsem je nacházel v podhůří And uvízlé v izolovaných tůňkách, když proti proudu hledaly vhodné trdliště. Jak už asi tušíte, vážení čtenáři, zdejší sumečci, třeba krunýřovci, kteří jsou vybaveni pro život v zpěněné vodě peřejí ústní přísavkou, na rozdíl od tetřiček neriskují.

Běžně jsem je chytal v níže položených širších proudných úsecích, kde vyhledávají skalní štěrbiny a hromady naplaveného dříví. Zde se v různých dutinách i vytírají, přičemž o nepříliš početnou snůšku velkých jiker pečuje sameček.

Reprodukční strategie

Nakonec jsem dospěl k závěru, že kromě hydrologických poměrů má rozhodující vliv při riskantním pronikání jednotlivých rybích druhů do pramenných vlásečnic reprodukční strategie.

Obecně lze konstatovat, že osídlit a pro rozmnožování využít hydrologicky nestabilní horní úseky potoků si dovolí spíš velice pohyblivé krátkověké rybí druhy s početným potomstvem, tzv. r-specialisté, k nimž řadíme i zmíněnou střevli.

V případě, že jim riskantní akce nevyjde a po vyschnutí recipientu zde zahyne celá rybí populace, dokáží ji velice rychle obnovit soukmenovci z níže ležících lokalit.

Opakem těchto forem jsou K-specialisté. Ti se množí podstatně pomaleji, nedokáží tak rychle migrovat a upřednostňují poklidný život na svém plácku s relativně stabilními podmínkami. Pokud nepřevrátí daný úsek toku vzhůru nohama extrémní povodeň, můžeme pod stejným kamenem téměř s jistotou najít tu samou vranku, popřípadě pod kořenem olše starého známého potočáka.

Samozřejmě, že mezi oběma skupinami ryb s rozdílnou strategií využívání prostředí nacházíme různé přechody. I při našem příkladu je většině rybářů jasné, že pstruh potoční není takový pecivál jako vranka a s příchodem podzimu začíná táhnout proti proudu.

Uvedená teorie, přestože v ní nacházíme vícero otazníků a nejasností, je ekology obecně uznávaná a samozřejmě platí i pro jiné skupiny živočichů. Těžko se ovšem v praxi testuje a výsledek vždycky záleží na tom, které druhy navzájem srovnáváme.

Proto se může někdy ten samý druh jevit jako r-stratég, jindy jako K-stratég. Přesto si myslím, že poznatky z populační ekologie lze využít i v rybářské praxi při interpretaci výsledků ichtyologických výzkumů, na které by pak měl navazovat optimální výběr druhů pro zarybňování horních úseků potoků a říček.

Důležité je ovšem mít k dispozici i aktuální údaje o jednotlivých rybářských revírech, protože v důsledku klimatických změn v posledních letech se jejich hydrologické poměry výrazně změnily a letité zkušenosti našich předků už často neplatí.