Reprodukce mnoha rybích druhů v různých částech naší planety je spojená s putováním za čistější, dobře prokysličenou vodou, resp. i kvalitnějším třecím substrátem. Ryby migrující do horních úseků řek a potoků nás nejednou udiví tím, že se občas dokáží prodrat téměř k jejím pramenům.

text: Jozef Májsky

Rybáři i ichtyologové si v těchto případech kladou otázku, jestli toto riziko podstupují ve větší míře specializované druhy ryb, vyzbrojené různými adaptacemi pro život v prudkých bystřinách, nebo „běžné“ proudomilné druhy. Na základě vlastních zkušeností z naší přírody i tropických zemí bych si dovolil uvést několik postřehů.

Potůčky si byly podobné, ale

Během ichtyologických průzkumů přítoků řeky Váh jsem se už před pěknou řádkou let zamýšlel nad tím, proč v některých pramenných úsecích pstruhových potoků žijí všechny tři typické druhy ryb – pstruh potoční, vranka i střevle, zatímco v jiných vlásečnicích jsem zaznamenal třeba jenom pstruha, jinde zase žila pouze střevle.

les
Do pramenných vlásečnic, které úplně nevysychají ani v parném létě, proniká standardně pstruh potoční, méně často vranka pruhoploutvá. Foto: Jozef Májsky

Přitom na první pohled vypadaly jednotlivé potůčky velice podobně. Na můj dotaz, proč se rybí společenstva jednotlivých recipientů liší, se mi od zkušenějších kolegů dostalo vyhýbavé odpovědi: „Je to prostě tak, a ne vždy lze najít logické vysvětlení.“

Pak jsem opakovaně narazil v podhůří Bílých Karpat na několik potoků, kde se vyskytovaly menší i početnější houfy střevle, které v důsledku letního sucha uvízly v izolovaných, různě velkých tůních. Zajímavé bylo, že se zde nikdy nevyskytla vranka, výjimečně se objevil menší pstroužek.

Svítání v hlavě

Když jsem se od místních znalců území dověděl, že jde o potůčky, které jednou za pár let vyschnou, postupně mi v hlavě začalo svítat. Nabyl jsem přesvědčení, že přítomnost nebo absence jednotlivých rybích druhů zde souvisí s rozkolísanými hydrologickými poměry. Ne každý z nich se totiž dokáže vypořádat s částečným nebo i úplným vyschnutím recipientu stejným způsobem.

potok
Vranku spíš najdeme v níže situovaných proudných úsecích se stabilnějším hydrologickým režimem. Foto: Jozef Májsky

Když jsem si zjistil podrobnější údaje o tocích, jejichž ichtyofaunou jsem se zabýval, skutečně se ukázalo, že pstruh potoční pronikl pouze do nevysychajících vlásečnic. Tento rybí atlet má na život v rychle tekoucí vodě dobře stavěné tělo, proto jeho protiproudová migrace je velice rychlá.

Kromě toho po vytření opouští nebezpečnou zónu a vrací se na své původní stanoviště. Vranka pruhoploutvá by vzhledem ke svému zploštěnému tvaru těla a dalším adaptacím (zakrnělý plovací měchýř, široké ploutve) mohla rovněž zvládnout extrémně silný proud, raději ale toto riziko nepodstupuje a zdržuje se v nižších úsecích podhorských a horských potoků, které nevysychají.

Poslední zásadní otázka

Ještě mi zbývalo najít odpověď na otázku, proč si může dovolit střevle riskovat, když osidluje i toky s nevyváženým hydrologickým režimem. Při jejich občasném vyschnutí zde pak mnohdy uhynou stovky nebo i tisíce těchto drobných kaprovitých ryb. Tušil jsem, že řešení bude třeba hledat v rozdílné reprodukční strategii jednotlivých rybích aktérů.

Uvažoval jsem správně

V tom mě utvrdily i cesty za rybami do tropů. Rovněž zde jsem totiž při odchytu ryb pomocí síťky v pramenných potůčcích zaznamenal obdobné výsledky jako v evropských vodách.

Třeba v asijských pralesních stružkách, vzdálených někdy jen pár metrů od pramene, jsem ulovil několik druhů drobných kaprovitých ryb s třecí vyrážkou, zatímco reofilní druhy se speciálními adaptacemi – s ústní přísavkou nebo terčovitě rozšířenými ploutvemi, například sevelie pruhovaná (Sewelia lineolata) z čeledi mřenkovití, dávaly přednost níže položeným vodnatějším potokům a říčkám (jak je tomu i v případě našich vranek).

džungle
I tropické bystřiny, na snímku andský potok, vyhledávají jako trdliště spíš nespecializované rybí druhy, často drobné tetry. Foto: Jozef Májsky

V jihoamerických pramenných oblastech patří mezi podobné hazardéry někteří drobní zástupci tetrovitých ryb. Dosti často jsem je nacházel v podhůří And uvízlé v izolovaných tůňkách, když proti proudu hledaly vhodné trdliště. Jak už asi tušíte, vážení čtenáři, zdejší sumečci, třeba krunýřovci, kteří jsou vybaveni pro život v zpěněné vodě peřejí ústní přísavkou, na rozdíl od tetřiček neriskují.

Běžně jsem je chytal v níže položených širších proudných úsecích, kde vyhledávají skalní štěrbiny a hromady naplaveného dříví. Zde se v různých dutinách i vytírají, přičemž o nepříliš početnou snůšku velkých jiker pečuje sameček.

Reprodukční strategie

Nakonec jsem dospěl k závěru, že kromě hydrologických poměrů má rozhodující vliv při riskantním pronikání jednotlivých rybích druhů do pramenných vlásečnic reprodukční strategie.

Obecně lze konstatovat, že osídlit a pro rozmnožování využít hydrologicky nestabilní horní úseky potoků si dovolí spíš velice pohyblivé krátkověké rybí druhy s početným potomstvem, tzv. r-specialisté, k nimž řadíme i zmíněnou střevli.

střevle
Střevle patří k r-specialistům, kteří rychle obsazují nevyvážené ekosystémy – třeba občas vysychající pramenné úseky potoků. Foto: Jozef Májsky

V případě, že jim riskantní akce nevyjde a po vyschnutí recipientu zde zahyne celá rybí populace, dokáží ji velice rychle obnovit soukmenovci z níže ležících lokalit.

Opakem těchto forem jsou K-specialisté. Ti se množí podstatně pomaleji, nedokáží tak rychle migrovat a upřednostňují poklidný život na svém plácku s relativně stabilními podmínkami. Pokud nepřevrátí daný úsek toku vzhůru nohama extrémní povodeň, můžeme pod stejným kamenem téměř s jistotou najít tu samou vranku, popřípadě pod kořenem olše starého známého potočáka.

Samozřejmě, že mezi oběma skupinami ryb s rozdílnou strategií využívání prostředí nacházíme různé přechody. I při našem příkladu je většině rybářů jasné, že pstruh potoční není takový pecivál jako vranka a s příchodem podzimu začíná táhnout proti proudu.

Uvedená teorie, přestože v ní nacházíme vícero otazníků a nejasností, je ekology obecně uznávaná a samozřejmě platí i pro jiné skupiny živočichů. Těžko se ovšem v praxi testuje a výsledek vždycky záleží na tom, které druhy navzájem srovnáváme.

tropické ryby
Proudomilné ryby se speciálními adaptacemi, třeba krunýřovec (Sturisoma) s přísavnými ústy, preferují níže položené stabilnější úseky potoků. Foto: Jozef Májsky

Proto se může někdy ten samý druh jevit jako r-stratég, jindy jako K-stratég. Přesto si myslím, že poznatky z populační ekologie lze využít i v rybářské praxi při interpretaci výsledků ichtyologických výzkumů, na které by pak měl navazovat optimální výběr druhů pro zarybňování horních úseků potoků a říček.

Důležité je ovšem mít k dispozici i aktuální údaje o jednotlivých rybářských revírech, protože v důsledku klimatických změn v posledních letech se jejich hydrologické poměry výrazně změnily a letité zkušenosti našich předků už často neplatí.

Napsat komentář