O předkrmování a jeho kouzlu už bylo napsáno dost, ale opakování je matka moudrosti! Navíc v našich řadách vyrůstají další mladí kapraři, pro které mohou být tyto řádky prospěšné.
text: Jakub Erhart
Každý rybář prochází přirozeným vývojem a zprvu kráčí vlastní cestou. Nicméně roste až se zkušenostmi, ziskem informací, ať už od kolegů, či z médií. Něčím se ovlivnit nechá, něčím ne. Mé začátky mi přijdou až úsměvné. Dopouštěl jsem se několika chyb při lokalizaci ryb i v přípravě.
Měl jsem ale štěstí a u své oblíbené říčky Sázavy jsem mohl pozorovat v akci několik postarších místních nomádů, kteří měli techniku a cit pro lov vytříbenou. Čím více jsem viděl jejich počínání a výsledky, tím více jsem si jim přál alespoň trochu nakouknout do kuchyně. Z rodiny nikdo nerybařil, takže šlo o můj jediný zdroj učení.
Občas se některý z kolegů rozpovídal, strávil jsem vedle něj hodiny a hltal každé slovo. Zároveň jsem si mohl dokonale prohlédnout manipulaci s krmením a v neposlední řadě i fungující sestavy návazců. Nicméně nejdůležitější, co jsem si z lekcí odnášel, byly tři věci: Základem a klíčem úspěchu byla lokalizace a příprava místa s důkladným přečtením dna s pravidelným předkrmováním!
Pamatuji si, jako by to bylo dnes, když mi pan Kotva opakoval: „Lokalizuj, zmapuj dno a předkrm! A pak chytej!“ Trvalo mi roky, než jsem si tyto kroky u vody osvojil. Ale už tehdy se má efektivita při chytání značně zlepšila. V klidných částech řeky jsem lovil kapry, v proudnějších úsecích parmy.
Mnohem větším přínosem je ale tento přístup v lovu větších a kapitálních kaprů. Čím více a poctivě jsem se přípravě místa věnoval, tím více ryb jsem pak chytal. Taktika starých nomádů slavila úspěch.
Stojaté vody
Nejlépe jsem si vše ověřil při lovu na stojatých vodách v Anglii. Tam se šance na kapra během několikahodinové návštěvy bez předkrmení rovnala téměř nule. To se mi v prvních obdobích při poznávání místních revírů stávalo dost často. Pravidelné záběry se začaly dostavovat až poté, kdy jsem si vody více proklepl a konečně vytipovaná místa jezdil předkrmovat, a to i 3x týdně!
Můj postoj se tak zásadně změnil. Dá se říci, že se můj čas na ryby dělil mezi přípravou a samotným lovem na polovinu. Několik návštěv jsem u vody místo jen poznával, proklepával dno olovem, předkrmoval – a hlavně sledoval vodu! Všechny tyto úkony jsou snazší na stojatých vodách než na řece.
Lokalizace ryb je tu mnohdy jednodušší právě proto, že je revír více na dlani a kolikrát je možné jej obcházet dokola. Máte tak šanci ryby vystopovat rychleji. Struktura dna se tak často dramaticky nemění, snadněji je prozkoumáte. Olovničkou, ale i echolotem. Ještě přesnější a levnější je poznání dna při potápění. To praktikuje například parťák Kamil.
Při správné volbě návnady pro předkrmování máte větší šance, že krmení na kapry počká. Jde jen o to, jak zaujmout na daném místě kapra, nikoliv druhy, po nichž netoužíte. Jestli vám to čas i finance dovolují, určitě choďte předkrmovat častěji. Někdo volí masivnější zákrm, pak je vhodné kaprům předkládat pochoutky ob den. A to samé před lovem.
Střídmější zákrm, takové „cukrování“ místa je zase vhodné provádět i dvakrát denně, pokud to okolnosti umožňují. Vše o pečlivé přípravě místa pro lov platí dvojnásob v obdobích, kdy jsou ryby letargické. A v neposlední řadě je nutné mít také štěstí a v den „D“ najít připravené místo volné.
Někdy to však nevyjde. V tom případě zbude jen doufat, aby s dotyčným byla rozumná řeč. To je asi největší riziko tohoto přístupu k lovu. Vaše příprava, energie i finance mohou přijít vniveč. Stejně to platí i při lovu na řekách.
Řeky
Před lety jsem se začal více zaměřovat na větší řeky. A s tím přišly i nové zkušenosti, protože jsem do té doby na nich téměř nelovil. Měl jsem ale štěstí, že jsem se potkal s Gusem a pak i s Kamilem. Vzájemně jsme se motivovali a společně začali chytat na jedné řece.
První sezony bych označil za průzkumové, kdy jsme často měnili místa, strategie lovu i krmení. Výsledky byly střídavé. Ovšem zároveň jsme tím pracovali na lokalizaci ryb ve všech ročních obdobích. Někdy jsme místa prohazovali jen olovy, jindy jsme používali člun s echolotem a dělali si tak podrobnější mapy dna. Když už jsme o vodě i rybách měli lepší představu, na řadu přišlo pravidelné předkrmování určených míst.
To znamenalo hlubší ponoření rukou do našich peněženek. Kvalitní návnada je nedílnou součástí rovnice a bylo jasné, že jí bude potřeba více! Chtěli jsme místa udržovat aktivní, chtěli jsme na nich přivítat větší ryby. Na řece je obtížnější eliminovat nechtěnou rybu. Tloušťů, parem, sumců, plotic i cejnů, kteří nemilosrdně atakují návnady na kapry, je v řekách přece jen víc.
Postupem času jsme došli k tomu, že dobře fungují obě varianty předkrmování. Jak každodenní, kdy jsme používali převážně hotové boilie a řádně ztvrdlé pelety v menším množství, tak vnadění ob den, to jsme používali vysušené, mražené koule ztvrdlé na kámen. Co se velikostí týče, většinou krmíme více průměry naráz, a to v 18, 21 a 24 mm, sem tam padne do vody i 30mm kulička.
V obdobích se zvýšeným průtokem, kdy se hůře udržuje krmení na potřebném místě, často větší průměry (od 21 mm) dělíme na poloviny. Při použití method mixu přidáváme kamení a zem. Při samotném lovu už jen místa „pocukrujeme“ spoty pár sousty a pak dokrmujeme podle záběrů.
Osobní zkušenosti
O kouzlu a funkčnosti těchto rad a postupu v rybaření mě usvědčilo několik situací, které se mi za poslední roky přihodily. Většinu velkých kaprů jsem ulovil hlavně díky důkladné přípravě místa a jeho pravidelnému předkrmování. S kluky si vzájemně vypomáháme, osobně mi to ušetří dost času, energie i peněz pro samotný lov.
Jakmile to jen trochu lze, předkrmíme místo i třeba 5x za týden, než jdeme nahodit. Často lovíme ve všední dny, kdy je u vody méně rybářů než o víkendech. Pokud se všechno sejde, pak mohou kapři snů zabrat během chvilky. S oběma postupy předkrmování jsem dosáhl úžasného výsledku.
V zimě, kdy už mrzlo nejen v noci, ale i ve dne, jsme pravidelně a intenzivně vnadili jedno místo přes dva týdny. Poté jsem zde chytal po dobu pěti dní. První tři dny jsem jezdil vždy na 12 hodin a zbylé dva dny lovil celé. Během půldenních vycházek se mi podařilo dostat několik zimních skvostů, v čele s řádkovou krasavicí! Když jsem zahajoval poslední den, ulovil jsem neskutečného lysce, jikernačku, která vážila 24 kg! Tohle by bez přípravy neklaplo!
Druhý příběh měl úplně jinou osnovu. Vloni na podzim jsem jel třikrát chytat na místo v řece, které pro mě bylo nové. Ale měl jsem ho důkladně zmapované. Věděl jsem, že se tu ryby ukazují a krmí. S pomocí parťáků jsme je pravidelně předkrmovali několik dní. První ráno jsem zde ulovil dvě ryby, šupináče o hmotnosti 13 kg, za ním šla z vody nádherná jikernačka.
Druhý den brzy zrána to ovšem nabralo ještě větší obrátky! V podběráku se mi převaloval šupinatý král Kuba vážící přesně 25,80 kg a za pár minut jej následovala skvostná jikernačka o hmotnosti lehounce pod 16 kg. To je výsledek dobré lokalizace, přípravy a předvnadění.
Ryby i díky němu místo považují za bezpečné. Jak by ne, když se tam všude povalují volné pochoutky a bez rizika! Jenže později do něj nahodíte a je to už jen na vás. Ryby mohou přijít opravdu rychle.
Už dobře vím, proč kdysi ti staří nomádi na Sázavě lovili pravidelně větší ryby než ostatní. Proč uměli většině ryb a primárně větším jedincům darovat s úsměvem na tváři život. Uměli si totiž dobře spočítat, že je mohou chytit i příště. Oni totiž ze všeho nejdříve, než vybrali správné místo pro lov, věnovali čas pečlivé přípravě a teprve pak přišly na řadu nahozené pruty!
Diskuze k článku (0)