Střípky z historie: Lov trojzubcem – zbytečná krutost nebo prostá nezbytnost?

Lovecké náčiní sloužící k nabodávání ryb se vyvinulo už v době kamenné ze zahrocené dřevěné hole, kterou naši předkové vykopávali ze země kořínky a zabíjeli drobné živočichy. Postupně se hrot tohoto nástroje zdokonaloval, byl opatřen zpětnými háčky a praxe ukázala, že při lovu ryb je toto náčiní účinnější, když má více hrotů.

text: Jozef Májský

Původně dřevěné hroty na vidlici lovci postupně nahradili tvrdším materiálem – kostí nebo parohem. Později je kovali z mědi, bronzu a železa.  

Božská zbraň

Poseidón, antický vládce moří, ale i všech pramenů a řek, bývá zobrazován s trojzubcem v ruce. Třírohá vidlice, sloužící primárně k nabodávání ryb, později i jako zbraň, představuje i jeden z atributů indického boha Šivy. Nechť ovšem trojzubec třímá jakýkoliv bůh, jeho původ určitě není božský, ale docela prozaický.

Znali ho i staří Slované

Svědčí o tom i všeslovanský název tohoto náčiní – osť (ostъ). Naši předkové si vidlice vyráběli ze železa, resp. z oceli. Bylo totiž nutné, aby při nepřesné trefě vidlice vydržela i náraz do skály a nezkřivila se. I když velikost tohoto loveckého náčiní mohla být různá, délka dřevěné násady se pohybovala nejčastěji kolem 2 metrů, maximálně pak 5 metrů. Šířka samotné vidlice byla obyčejně do 15 cm. Vidlice se připevňovala na dřevěnou násadu pomocí hřebíku, podobně jako třeba vidle. I když známe i jednoramenné osti, běžnější byly vidlice vícerohé (3–6rohé).

Lovecké poučky jsou staré jako lidstvo samo

Obecně se traduje, že naši předkové nabodáváním ryby lovili hlavně v noci, kdy se snáze dokázali přiblížit k rybám omámeným světlem otevřeného ohně z loučí, později karbidky nebo petrolejky. Lovci se za kořistí plížili mělčí vodou, nebo při lovu používali člun. Jak na Slovensku, tak i v Pomoraví se ale tento způsob rybolovu uplatňoval i během dne.

Dvě ryby najednou

Rybáři bez jakýchkoliv skrupulí nabodávali třeba ryby, které vytáhly z řeky Moravy na zatopené louky, aby se zde vytřely. Jedním bodnutím bylo možné nejednou ulovit i dvě ryby najednou. V létě pak využívali bezvětrných dnů, kdy se ryby slunily u hladiny. Lovili je ze břehu, číhali na ně ve vodě. Například na štiky vyčkávali i po pás ve vodě pod keři nebo u rákosu, až se jim podařilo některou nabodnout – ščiknúť.

Neohrožené hlavatky

V Pováží pak často lovili parmy a tlouště i za jasných zimních dnů z člunů. Je zajímavé, že v případě hlavatky se lovili především samci, kteří v období tření neohroženě hájili svá teritoria a trdliště vytlučená v štěrkovém substrátu. Stávalo se, že když nabodnutou hlavatku nemohl rybář vytáhnout, musel vidlici pustit a pak uhynulou rybu hledat podle vyčnívající násady.

Naši předkové byli dobrými lovci

Výjimečně se tento způsob lovu uplatňoval i v kalné vodě, kdy lovci bodali jen tak na zdařbůh do vody, většinou pod strmými břehy nebo keři. Naši předkové dobře znali biologii mnoha druhů ryb. Věděli i to, že ryby v zimě pod ledem trpí nedostatkem kyslíku. Proto k nabodávání ryb využívali i příruby v ledu, ke kterým se stahovaly ryby za prokysličenou vodou.

Otrlí pytláci?

Z pohledu dnešních sportovních rybářů byli naši předkové otrlí pytláci. Jejich lov ryb i zvěře byl ale často nutností, když nechtěli umřít hlady nebo jíst denně jenom ovesnou kaši. Je zapotřebí též říci, že tehdy bylo v našich vodách ryb podstatně víc a že jste si rybu v supermarketu nekoupili.

Loví se trojzubcem i dnes?

Od konce 19. a počátkem 20. století se pak lov ryb nabodáváním začal považovat za nelegální a takto lovících pytláků postupně ubývalo. Nejdéle, vzácně ještě i dnes, se tento způsob lovu ryb udržel v nejrybnatějších nížinných oblastech, třeba v dunajských ramenech nebo na východním Slovensku.

Minohledačka, vidle, hrábě

Je zajímavé, že příležitostní pytláci si už nevyráběli originální vidlice, ale často se spokojili s různě upraveným zemědělským nebo zahradním nářadím (vidle, hrábě atd.). Jeden exemplář trojzubce, vyrobený ještě v 80. letech minulého století jsem dokonce získal do své sbírky (na snímku) a jako kluk si pamatuji i využití přibroušené minohledačky. Tento ocelový bodec ale neměl zpětný háček, takže z něj nabodnutí cejni často vyklouzli.

Jak ji využít?

Nabodávání ryb v našich končinách zapadlo prachem, což je dobře. Přesto bychom si občas měli lovecké metody předků připomenout, jakož i jejich šikovnost a širokou škálu vědomostí o rybách. Využití této lovecké metody v současné době je prakticky nulové, ale napadá mě, že by se snad dal využít bodec připevněný na k silnější části teleskopického prutu nebo rukojeti podběráku při sběru mrtvých ryb po nějaké ekologické havárii.