Fotografie
fadli m.n okomentoval Výdej celorepub...
včera
Fotografie
fadli m.n okomentoval Test rybářských...
včera
Fotografie
fadli m.n okomentoval Původní versus ...
včera
Fotografie
fadli m.n okomentoval Její podvodní v...
včera
Fotografie
fadli m.n okomentoval Barakuda zaútoč...
včera

Střípky z historie: Lov trojzubcem – zbytečná krutost nebo prostá nezbytnost?

Marek iRybářství 27. března 2021 0 komentářů

Věřím, že na tento nelegální způsob lovu ryb nejsme u nás odkázaní (aranžováno). V odlehlém světě ale na něj narazíte vcelku běžně, foto: Jozef Májský

Ostatní

Lovecké náčiní sloužící k nabodávání ryb se vyvinulo už v době kamenné ze zahrocené dřevěné hole, kterou naši předkové vykopávali ze země kořínky a zabíjeli drobné živočichy. Postupně se hrot tohoto nástroje zdokonaloval, byl opatřen zpětnými háčky a praxe ukázala, že při lovu ryb je toto náčiní účinnější, když má více hrotů.

text: Jozef Májský

Původně dřevěné hroty na vidlici lovci postupně nahradili tvrdším materiálem – kostí nebo parohem. Později je kovali z mědi, bronzu a železa.  

REKLAMA

Božská zbraň

Poseidón, antický vládce moří, ale i všech pramenů a řek, bývá zobrazován s trojzubcem v ruce. Třírohá vidlice, sloužící primárně k nabodávání ryb, později i jako zbraň, představuje i jeden z atributů indického boha Šivy. Nechť ovšem trojzubec třímá jakýkoliv bůh, jeho původ určitě není božský, ale docela prozaický.

poseidón s trojzubcem
Antický bůh Poseidón s trojzubcem, foto: Wikimedia Commons

Znali ho i staří Slované

Svědčí o tom i všeslovanský název tohoto náčiní – osť (ostъ). Naši předkové si vidlice vyráběli ze železa, resp. z oceli. Bylo totiž nutné, aby při nepřesné trefě vidlice vydržela i náraz do skály a nezkřivila se. I když velikost tohoto loveckého náčiní mohla být různá, délka dřevěné násady se pohybovala nejčastěji kolem 2 metrů, maximálně pak 5 metrů. Šířka samotné vidlice byla obyčejně do 15 cm. Vidlice se připevňovala na dřevěnou násadu pomocí hřebíku, podobně jako třeba vidle. I když známe i jednoramenné osti, běžnější byly vidlice vícerohé (3–6rohé).

REKLAMA

Lovecké poučky jsou staré jako lidstvo samo

Obecně se traduje, že naši předkové nabodáváním ryby lovili hlavně v noci, kdy se snáze dokázali přiblížit k rybám omámeným světlem otevřeného ohně z loučí, později karbidky nebo petrolejky. Lovci se za kořistí plížili mělčí vodou, nebo při lovu používali člun. Jak na Slovensku, tak i v Pomoraví se ale tento způsob rybolovu uplatňoval i během dne.

Dvě ryby najednou

Rybáři bez jakýchkoliv skrupulí nabodávali třeba ryby, které vytáhly z řeky Moravy na zatopené louky, aby se zde vytřely. Jedním bodnutím bylo možné nejednou ulovit i dvě ryby najednou. V létě pak využívali bezvětrných dnů, kdy se ryby slunily u hladiny. Lovili je ze břehu, číhali na ně ve vodě. Například na štiky vyčkávali i po pás ve vodě pod keři nebo u rákosu, až se jim podařilo některou nabodnout – ščiknúť.

Neohrožené hlavatky

V Pováží pak často lovili parmy a tlouště i za jasných zimních dnů z člunů. Je zajímavé, že v případě hlavatky se lovili především samci, kteří v období tření neohroženě hájili svá teritoria a trdliště vytlučená v štěrkovém substrátu. Stávalo se, že když nabodnutou hlavatku nemohl rybář vytáhnout, musel vidlici pustit a pak uhynulou rybu hledat podle vyčnívající násady.

jednoramenná osť
Vzácně se k lovu ryb používala jednoramenná osť… ilustrace: podle Mjartana (1984)

Naši předkové byli dobrými lovci

Výjimečně se tento způsob lovu uplatňoval i v kalné vodě, kdy lovci bodali jen tak na zdařbůh do vody, většinou pod strmými břehy nebo keři. Naši předkové dobře znali biologii mnoha druhů ryb. Věděli i to, že ryby v zimě pod ledem trpí nedostatkem kyslíku. Proto k nabodávání ryb využívali i příruby v ledu, ke kterým se stahovaly ryby za prokysličenou vodou.

Otrlí pytláci?

Z pohledu dnešních sportovních rybářů byli naši předkové otrlí pytláci. Jejich lov ryb i zvěře byl ale často nutností, když nechtěli umřít hlady nebo jíst denně jenom ovesnou kaši. Je zapotřebí též říci, že tehdy bylo v našich vodách ryb podstatně víc a že jste si rybu v supermarketu nekoupili.

vícerohé vidlice
… běžnější byly vícerohé vidlice, ilustrace: podle Mjartana (1984)

Loví se trojzubcem i dnes?

Od konce 19. a počátkem 20. století se pak lov ryb nabodáváním začal považovat za nelegální a takto lovících pytláků postupně ubývalo. Nejdéle, vzácně ještě i dnes, se tento způsob lovu ryb udržel v nejrybnatějších nížinných oblastech, třeba v dunajských ramenech nebo na východním Slovensku.

Minohledačka, vidle, hrábě

Je zajímavé, že příležitostní pytláci si už nevyráběli originální vidlice, ale často se spokojili s různě upraveným zemědělským nebo zahradním nářadím (vidle, hrábě atd.). Jeden exemplář trojzubce, vyrobený ještě v 80. letech minulého století jsem dokonce získal do své sbírky (na snímku) a jako kluk si pamatuji i využití přibroušené minohledačky. Tento ocelový bodec ale neměl zpětný háček, takže z něj nabodnutí cejni často vyklouzli.

trojzubec z nářadí
Od poloviny 20. století si pytláci často vyráběli trojzubce z nářadí zahradníků a zemědělců, foto: Jozef Májský

Jak ji využít?

Nabodávání ryb v našich končinách zapadlo prachem, což je dobře. Přesto bychom si občas měli lovecké metody předků připomenout, jakož i jejich šikovnost a širokou škálu vědomostí o rybách. Využití této lovecké metody v současné době je prakticky nulové, ale napadá mě, že by se snad dal využít bodec připevněný na k silnější části teleskopického prutu nebo rukojeti podběráku při sběru mrtvých ryb po nějaké ekologické havárii.

REKLAMA
REKLAMA
Líbil se vám článek?

Pošlete ho dál svým přátelům

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Diskuze k článku (0)

Novinky z iRybářství na váš e-mail

Články, videa, recepty a další novinky na váš e-mail. Mějte přehled