Hejno karasů obecných v počtu 166 jedinců nalezlo nový domov v bývalém mlýnském náhonu v areálu zoo Praha. Jde o první fázi projektu ochrany tohoto ohroženého druhu ryby. S pražskou zoologickou zahradou na projektu spolupracuje Biologické centrum Akademie věd ČR.
text: Marek Kožušník
Karasovi obecnému, dříve naprosto běžné rybě, dnes hrozí na našem území vymření. Může za to invazivní karas stříbřitý, který původní populaci karase obecného naprosto zdecimoval. Pomůže projekt pražské zoo k jejímu obnovení?
Co přinesla povodeň
„Mlýnský náhon je součást bývalého slepého ramene Vltavy,“ popisuje pro iRybářství Petr Velenský, kurátor ryb, plazů a obojživelníků pražské zoo. „Náhon není součástí expozic, na jeho březích proběhla v roce 2008 revitalizace, byl zanedbaný, hluboký, zanořený, zastíněný. V roce 2013 ho zalila povodeň, která tam neplánovaně přinesla ryby včetně karase stříbřitého. Tato rybí obsádka do značné míry znehodnocovala biotop náhonu. Uvažovali jsme, co s tím udělat, aby to mělo hodnotu i po ichtyologické stránce, a napadl nás karas obecný.“
„Na tomto projektu je zásadní spolupráce s Biologickým centrem AV, jsou pro nás odborným garantem, konkrétně doktor Marek Šmejkal,“ dodává Petr Velenský.
166 karasů obecných
Karasi vysazení v bývalém mlýnském náhodu pocházejí z našeho chovu v několika foliových rybníčcích,“ potvrzuje pro iRybářství hydrobiolog Marek Šmejkal z Biologického centra. „Karasy chovám devět let a každoročně se množí. Snažil jsem se o znovunavrácení karase obecného do návesních rybníčků, v řekách nyní již prakticky až na pár posledních míst v České republice žít nemůže. A zoo Praha, která mě s tímto projektem kontaktovala, měla podobný záměr,“ dodává Šmejkal.
Projekt začali společně připravovat od minulého jara, na podzim zoo vypustila zmiňovaný náhon, bývalé slepé rameno Vltavy.
„Bylo plné plevelných ryb, cejna, perlína, plotice, byl tam i karas stříbřitý a ve velkém počtu sumeček americký,“ popisuje dále pro iRybářství Šmejkal. Vypuštěný náhon nechali vymrznout, vyvápnili ho, znovu napustili. „V sobotu 17. dubna jsem pak přivezl 166 karasů obecných z mého chovu,“ doplňuje Šmejkal.
Kam se může vrátit
„Projekt by mohl přivést problematiku karase obecného do všeobecného povědomí a pomalu ho navrátit alespoň do těch vod, ve kterých můžeme bránit přístupu karase stříbřitého, tedy do izolovaných rybníčků a tůní,“ říká Šmejkal. „Karase obecného už asi nedostaneme na dolní tok Labe, Vltavy a podobných biotopů, protože jsou prostě obsazeny karasem stříbřitým. Ale můžeme opravdu důsledně kontrolovat násady kapra, abychom karase stříbřitého dál nešířili a nepodporovali jeho divoké populace.“
Jedna z nejodolnějších invazivních ryb
Karas stříbřitý má oproti karasovi obecnému podle Šmejkala několik výhod – daří se mu lépe v přerybněných vodách s vysokou úživností, není tolik vázán na porosty vodních rostlin. Zvládá přežívat i ve velkých vodách s mnoha dravci včetně sumce, to karas obecný příliš neumí.
Navíc se projevuje velmi nestandardním způsobem rozmnožování, tzv. gynogenezí. „Samice karase stříbřitého se vytřou s jakoukoliv kaprovitou rybou, třeba s cejnem, ploticí. Spermie spouští vývoj jikry, ale genetický materiál je odhozený, následné potomstvo vzniká pouze z genetické informace jikernačky. Tento způsob rozmnožování tak vytváří klony matky,“ vysvětluje Šmejkal.
Karas stříbřitý je jedním z nejodolnějších invazivních druhů našich vod. Mnoho rybářských podniků i zájmových organizací s touto nepůvodní rybou bojuje na všech frontách. Mnohdy jsou vynakládány na jeho tlumení i nemalé peníze. Skoro marně.
Karas stříbřitý je k boji vybavený skvěle – pokud k jeho dokonale rychlému způsobu rozmnožování přičteme i celkovou nenáročnost na kvalitu vody i potravu. Je nesmírně houževnatý a dokáže přežít i zamrznutí v ledu.
Výkladní skříň projektu
Podle kurátora Velenského bere pražská zoo náhon osazený karasem obecným jako výkladní skříň projektu jeho záchrany. „Byli bychom rádi ambiciózní, odvíjí se to od nálezů populace geneticky čistých karasů obecných, které by tady byly. Máme připravené další vodní plochy v zoologické zahradě i mimo ni, s naprosto minimálním rizikem kontaminace s karasem stříbřitým, které bychom mohli věnovat čistému karasovi obecnému,“ uvádí Velenský.
„Nejde nám ale jen o karase obecného. Mlýnský náhon by se měl stát živoucí a pestrou ukázkou původní české tůně a snad i vzorem možné obnovy tohoto biotopu v krajině,“ říká kurátor Petr Velenský. „Kolem karase obecného bychom rádi vytvořili sestavu původních druhů ryb typických pro podobný biotop, jako jsou slunka obecná nebo piskoř pruhovaný. Určitě se zde objeví i lín.“
Jak můžeme pomoci
„Rádi bychom s pomocí veřejnosti vytipovali lokality, kde se původní český karas vyskytuje nebo vyskytoval dříve. Jde nám o čisté populace bez karase stříbřitého,“ dodává kurátor Velenský.
Vědci nyní připravují internetový dotazník, do nějž budou moci zájemci z řad rybářů zaznačit lokality a své zkušenosti s karasem. Své tipy nám můžete zasílat už nyní na e-mail: ceskykaras@zoopraha.cz.
Diskuze k článku (0)