Kdo jednou ochutnal maso z okouna, dá mi za pravdu, že okoun je nedoceněná ryba. Maso se skládá z lupínků, obsahuje málo svalových kůstek a velmi se podobá masu candáta. Okounů ale bohužel z našich vod ubývá.
text: Dalibor Marounek
Na Labi zdecimoval jejich stav v některých úsecích přemnožený sumec. Svou roli hrají samozřejmě i rybáři, protože okoun je oblíbená pochoutka, a ještě v nedávné minulosti také platil jako univerzální nástražní rybka.
V některých revír má okoun lovnou míru 15 cm, což je podle mě k smíchu. Ideální by podle mého názoru byla délka mezi 20 a 25 cm. Od roku 2019 je hájený, a to stejně jako ostatní dravci od 1. 1. do 15. 6. Kdo tedy chodil na okouny zjara, kdy byli velmi aktivní třeba na rybnících a tůních, ten si musí nechat zajít chuť. Mezi takové rybáře se řadím i já, před změnou v rybářském řádu jsem okouny chytal rád na hnojáčky, žížaly a červy.
Lov okouna na splávek
Okouni mají rádi hlubší vodu a tišiny. Často se objevují v hejnech a když nějaké takové najdete, máte o zábavu postaráno. Lovil jsem kdysi na plavanou s vlascem o průměru 0,15 mm, háčkem č. 12–14 a lehkým balzovým splávkem. Navnadil jsem šrotem, do kterého jsem přidal sklenku červů a promíchal.
Záběr okouna na plavačku u kusů nad 20 cm je prudký, okouni se vždy snaží o rychlé uchvácení nástrahy. To se projeví náhlým potopením splávku a napínáním vlasce – nástrahu větší okoun doslova zhltne. Menší okouni splávkem pocukávají, až se najednou potopí.
Zaseknout je nejlepší rychle, a to už ve chvíli, kdy se splávek začíná potápět. Zasekne-li se pozdě, mívají často háček hluboko v jícnu a vyprošťování bývá obtížné. Je-li ryba hájená, nechcete ji samozřejmě poškodit, ale okoun vám to příliš neulehčí. Obvykle se naježí a píchnutí bývá bolestivé a nepříjemné.
Při zdolávaní chyceného okouna často provázejí k hladině větší okouni. S tím jsem se nejednou setkal i při lovu přívlačí. Pro vás je to dobrá známka, že jste narazili na hejno. Podobně můžete ulovit také sumečka amerického, cejny, plotice či karase.
Přívlač
Na přívlač chytám okouny znovu v hloubce a tišinách. Dobrá jsou k tomuto účelu kotviště lodí, protože okouni se skrývají i pod loděmi. Slibná jsou také mola na řece a pilířů mostů. Největšího okouna (44 cm) jsem chytil metr od mola, na kterém jsem stál. Vytahoval jsem tehdy třpytku pomalu z vody a ryba byla určitě schovaná pod molem.
Ulovit dnes na řece nebo rybníku velkého okouna je spíš rarita. Ti větší bývají spíš samotáři, kteří se živí už jen malými rybkami – a najdeme je spíše na přehradách. Při zahájení bere okoun celkem slušně. Jeho doba tření je od března do června, takže při zahájení už bývá při chuti.
Rozdíl v dravosti okounů je nejpatrnější při změnách počasí. Nízký tlak působí určitě i na povrch plynového měchýře ryby, která reaguje tím, že je malátná a přestává mít o potravu zájem. V tomto ohledu jsou mnohem příznivější podmínky stoupajícího tlak vzduchu, ale i zvýšené hladiny. Dobře okouni berou také při náhlé změně počasí. Tyto poznatky potvrzují, že ryby svým „sedmým smyslem“ vycítí dopředu změnu počasí.
Třpytky vhodné na lov okounů
Ze třpytek se mi nejvíce osvědčily klasické mepsky tvaru vrbového listu nebo kapky velikost 1 a 2. Okouni milují červenou barvu, o jiné barvy projevují malý zájem. Velký úspěch je i na tzv. třpytky cyankály. Jedná se o rotační třpytku tvaru U složenou z malé lžičky na dvou ramenech. Na prvním rotuje plíšek, na němž jsou namalované červené pruhy pro zvýšení atraktivity a na druhém je zátěž a dvojháček.
Název cyankála sedí, tahle třpytka je opravdu „jedovatá“. Pokud se trefíte do hejna okounů, lovíte jednoho za druhým. Na cyankálu jsem ulovil také několik štik, tloušťů i dva candáty. Ve vodním porostu, kde se zdržuje rybí potěr, loví okouni v hejnech, a to většinou ráno nebo navečer. Úspěšní zde budete s černými a červenými twistery nebo smačky. Lovit však budete hlavně menší okouny.
V podzimních a zimních měsících, kdy se ryby stahují na hloubku, zkouším pod moly na kotvištích lodí marmyšky vlastní výroby. Když mají okouni zájem lovit, reagují na ni celkem slušně. Navíc mám možnost ulovit i candáta, který mi na marmyšku už několikrát zaútočil. Vždy je velmi důležitý způsob zvedání marmyšky. A samozřejmě je potřebné také štěstí.
Neškrábejte, stahujte
Dost rybářů okouny od vody neodnáší s tím, že se s nimi nechtějí škrábat. Já okouny nad 20 cm odnáším a rozhodně je neškrábu, nýbrž stahuji. Postup je jednoduchý: Rybu vykuchám a odříznu hlavu a ocas. Hřbetní ploutev odstřihnu nůžkami na kuře. Kůži na hřbetě naříznu z obou stran ostrým nožem a pak ji stáhnu. Pomáhám si špičkou ostrého nože tak, aby maso nezůstalo na kůži. Když si to osvojíte a získáte určitou zručnost, stáhnete jednu rybu za dvě minuty.
Dříve si rybáři ponechávali z velkých okounů hřbetní ploutev jako trofej, podobně jako u lipanů. Potkal jsem několik rybářů, kterým zdobila ploutev z trofejního okouna rybářský klobouk.
Receptů na úpravu okouna jsou desítky, stará klasika je pečený na másle s kmínem. Kdo jednou ochutná pokrm z okouna, rád se bude k jejich lovu vracet.
Diskuze k článku (0)