Většina rybníků leží ve spodní části povodí a fungují tak v podstatě jako sedimentační jímky. Vždycky tomu tak bylo a jiné to nebude asi ani v budoucnu. Splavování materiálu z horních částí povodí níže říkáme eroze. Zejména od poloviny 80. let se ale tento přirozený trend výrazně urychluje nevhodnými lidskými zásahy do krajiny a úpravami hospodaření na pozemcích, hlavně na polích.
text: Jiří Hronek
Po roce 1948, kdy došlo k odebrání půdy v rámci socialistické kolektivizace, se zpřetrhaly vazby vlastníků k pozemkům. Ani po sametové revoluci po roce 1989 se už další generace ke své půdě fakticky nevrátila a v současnosti je více než 80 % zemědělské půdy pronajímáno (zpravidla velkým firmám). Vlastníci často způsob a šetrnost hospodaření na svých pozemcích nijak nekontrolují. To vede k maximalizaci výnosů bez ohledu na udržitelnost.
Z polí mizí organická část – humus – a živiny jsou nahrazovány umělými hnojivy. Bez organické hmoty je půdní povrch nechráněn a vystaven rychlejšímu odnosu částic – erozi. U naprosté většiny polí je roční ztráta půdy z jednoho hektaru alespoň 1 tuna. U čtvrtiny polí je ztráta dokonce vyšší než 10 tun za rok. Většina plaveného materiálu nakonec končí v rybnících, kde za ně v kontextu s předchozím textem celkem nelogicky nesou zodpovědnost rybáři.
Celkové množství sedimentů v rybnících je odhadováno na 200 milionů m3. Vychází se z průměrné mocnosti bahna v rybníce kolem 40 cm krát rozloha všech rybníků (52 000 ha). Každý rok v nádržích narůstá vrstva sedimentu o dalších několik centimetrů a tento trend nelze dlouhodobě přehlížet.
Současná legislativa nahlíží na rybniční sediment jako na odpad. Přesto řada studií poukazuje na unikátní vlastnosti rybničního bahna, a proto by se měl současný pohled výrazně přehodnotit. Rizikové faktory, jako je výskyt rtuti, arsenu, kadmia a dalších těžkých kovů a organických polutantů se v celkovém pohledu jeví jako zanedbatelné. Devadesát procent lokalit splňuje limity všech sledovaných problémových látek.
Živiny z bahna se uvolňují postupně
Z hlediska toxicity sediment tedy nevhodný pro opětovnou aplikaci na pole obvykle není. Ba naopak. Množství živin, například vápníku, draslíku, hořčíku a organických látek, je v bahně přítomno více, než je celorepublikový průměr na zemědělských plochách. Zastoupení fosforu v rybničním bahně dosahuje až desetinásobně vyšších hodnot než na polích.
Oproti obvyklému hnojivu mají ale takto vázané živiny velkou výhodu. Na poli se uvolňují postupně a nemají sklon k náhlému vyplavování. Organická část bahna navíc váže a zadržuje vodu a tvoří vhodné prostředí pro půdní organizmy. Během několika let se pak aplikace bahna na zemědělské plochy pozitivně projeví.
Odejmutím sedimentu z rybníka zároveň zvýšíme kubaturu nádrže, čímž vzroste i produkční potenciál a sníží se četnost problematických jevů (např. kyslíkové deficity).
Z finančního hlediska je celkem v rybničních sedimentech uložen fosfor za zhruba 4 miliardy korun. Fosfor je prvek, u kterého existují obavy z budoucího nedostatku pro potřeby zemědělství, protože půdy v ČR jsou na fosfor přirozeně spíše chudé a celosvětově je zásoba této živiny výrazně omezena.
Problémem je cena odbahňovacích prací, které se v některých případech vyrovnají nákladům na stavbu rybníku nového. Celkově jsou odhadované náklady na odbahnění 40 miliard Kč. Neobejdeme se tedy bez výrazné podpory ze strany státu a bez zásadní změny nahlížení na tuto cennou surovinu.
Diskuze k článku (0)