Před padesáti lety byla vymyšlena metoda profukování ryb. Její autor R. Faina ji od té doby naučil mnoho vědců i produkčních rybářů z celého světa. V rámci předmětu hydrobiologie se jí mohou naučit i studenti. Co je podstatou metody a k čemu se dá využít?
text: JH
V době, kdy se rybáři a hydrobiologové snažili do detailů pochopit způsoby příjmů potravy, hlavní složky kapří stravy, efektivitu trávení atd., vznikla i potřeba vyšetřování zažívacího traktu relativně velkého počtu ryb.
Tehdy se podobné experimenty vykonávaly na rybách, které musely být usmrceny. Obsah střeva byl následně vypreparován a prozkoumán. Jednou z největších výhod tehdy nové metody profukování byla skutečnost, že se ryba úkonem nijak nepoškodí.
Jak to probíhá?
Kaprovi nebo jiné kaprovité rybě (s výjimkou býložravých) se s citem oboustranným kroutivým pohybem zasune hadička určitého průměru několik milimetrů mezi požerákové zuby. Ty hadičku automaticky sevřou a drží. Správný průměr hadičky je závislý na velikosti ryby. Na plůdek stačí zhruba 3,5 mm v průměru.
Lze však profukovat i kapry trofejních velikostí, tam je však nutné použití hadic průměrů i nad 2 cm. Hadička se napojí na stříkačku s vodou. Nejvíce se osvědčila výplachová stříkačka Janette o objemu 150 ml. Jejím stlačením se propláchne obsah zažívacího traktu kapra.
Exkrementy se zachytí na tác, popřípadě do misky a hodnotí se buď přímo v terénu lupou, nebo lépe v laboratoři mikroskopem. Struktura organizmů se po průchodu střevem samozřejmě změní. Měkčí tkáně jsou strávené. Často ale zůstávají schránky nebo jejich části, z nichž je možné specifikovat konkrétní živočichy.
Perloočky lze podle zbytků schránky určit přesně do druhu, pakomáry lze odhalit podle zpevněné hlavičky, plže a mlže na základě zbytků ulit a lastur, nitěnky podle přítomných štětin v exkrementech atd. I zběžnou prohlídkou v terénu můžeme posoudit rozdílné množství zooplanktonu, zoobentosu nebo bahna, rostlin…
Tímto způsobem lze bez poškození vyšetřit mnoho ryb, čímž se získají přesné informace o přítomnosti a aktuální struktuře přirozené potravy.
Když kapr nežere…
Metoda pomáhá především produkčním rybářům, ale využívají ji i profesionální kapraři nebo někteří provozovatelé soukromých vod. S trochou zkušeností po ulovení ryby přesně zjistí, jestli kapři přijímají jimi předkládanou návnadu, který typ boilie preferují (a v jakém množství), jestli se živí planktonem nebo spíše organizmy dna.
Například na základě úlomků lastur škeblí lze pak zvolit boilie s příchutí mušle. Na chovných rybnících se zjišťuje také množství předkládaného krmiva ve střevě, což informuje zejména o potravní aktivitě kapra na krmišti.
Prázdné střevo ve vegetační sezoně může být signálem nemoci nebo nedostatku kyslíku ve vodě – tehdy i přes případný dostatek potravy kapr nežere. Naopak v dobrých podmínkách byla při vyšších teplotách vody takto dokázána poměrně vysoká rychlost trávení a potravní aktivita.
Střevo se během jednoho dne v létě naplní a vyprázdní zhruba 3–5x. Proudem vody je možné do určité míry provést i vyšetření střevních parazitů, zejména se tak odhalí některé druhy tasemnic. Po použití léčiv můžeme zjistit i uvolňování dalších střevních parazitů, např. vrtejšů.
Pro vědecké účely se do stříkačky může místo vody použít jiná směs specifických vlastností, kterou se kaprovi střevo „naplní“. Tak se odhalovala intenzita a rychlost přechodu rtuti, arsenu a dalších jedovatých látek do orgánů a svaloviny.
Diskuze k článku (0)