Učíme se ve Vodňanech: Lov úhoře říčního nepovolenými způsoby

Známe samozřejmě především zákonem povolené způsoby lovu ryb, někdy však není na škodu se vrátit i k některým takřka zapomenutým způsobům. Z dnešního pohledu jde o metody už historické či pytlácké.

text: Šimon Velíšek

Úhoř říční (Anguilla Anguilla) byl odjakživa pro své tučné, ale zároveň jemné maso vždy velmi ceněný. Díky jeho pravidelným migračním tahům bylo lehké se na tuto rybu zaměřit a ulovit v určitém období velké množství kusů. Vzhledem k těmto skutečnostem představoval v minulosti úhoř jednu z nejdůležitějších ryb. Nutno podotknout, že se „hadi“ takto lovili v okolí Labe a Vltavy.

Harpuny staré 6000 let

Historie lovu tohoto záhadného tvora sahá až do pravěku. Třeba v Pobaltí se používaly tzv. harpuny. Tyto vidlice se využívaly speciálně pro lov úhořů přezimujících v bahnitých nánosech brakických vod, které jsou na pomezí mezi mořskou a sladkou vodou. Je slanější než sladká voda, ale není tak slaná, jako voda mořská. Nejčastěji to bývá v ústích řek. Někdy brakická voda tvoří celá moře. Nejstarší nalezené nástroje požívané pro lov úhořů jsou staré až 6000 let!      

Hustě spletené vrše

Mezi další používané prostředky patří vrše. Tato tradiční rybolovná zařízení byla používána na Labi i Vltavě. Šlo o koše, které se pletly z vrbového proutí. Ty se kladly špičkou proti proudu a byly zatěžovány kameny, díky jimž byl vstup do vrše na dně řeky. Návnadou do těchto pastí byly kusy ryb, popřípadě maso ze škeblí. Vrše se svou velikostí, tvarem ale i způsobem pletení velice lišily. Naši pozornost by mohla zaujmout skutečnost, že speciální výrobky na „hady“ byly menší a hustěji splétané, aby úhoř nemohl uniknout. Za dobrými výsledky stálo především noční vyhledávání potravy. U dna řeky, kde byly zakotvené vrše, se pohybovali úhoři. Loveni byli především na jaře.

Vězence  

Dalším oblíbeným způsobem používaným především v létě byl lov do tzv. vězenců. To byly sítěné nástroje s několika dřevěnými obručemi, které sloužily k držení tvaru. Každá z obručí se směrem ke špici zmenšovala. Pokládaly se nejužší částí proti proudu, ke dnu je uchytily kůly. Kladly se navečer z loděk do mělčích částí řeky poblíž břehu. Jak vrše, tak vězence se pravidelně vybíraly, aby nedocházelo k poškozování ryb.

Jak to říkal Ota Pavel?

Poslední z dnes zakázaných způsobů lovu jsou provázky. S nimi jsme se mohli setkat v některých povídkách Oty Pavla. Byla to šňůra natažená přes řeku, na ní bylo klidně až 20 návazců. Za návnadu často sloužily malé rybky, ale i rousnice. Úhoři se také lovili do holých rukou, tuto metodu se ovšem dalo využít jen málokdy a moc účinná nebyla. Lov úhořů také velmi účinně probíhal do slupů nebo úhořích lapadel.