Známe samozřejmě především zákonem povolené způsoby lovu ryb, někdy však není na škodu se vrátit i k některým takřka zapomenutým způsobům. Z dnešního pohledu jde o metody už historické či pytlácké.

text: Šimon Velíšek

Úhoř říční (Anguilla Anguilla) byl odjakživa pro své tučné, ale zároveň jemné maso vždy velmi ceněný. Díky jeho pravidelným migračním tahům bylo lehké se na tuto rybu zaměřit a ulovit v určitém období velké množství kusů. Vzhledem k těmto skutečnostem představoval v minulosti úhoř jednu z nejdůležitějších ryb. Nutno podotknout, že se „hadi“ takto lovili v okolí Labe a Vltavy.

Harpuny staré 6000 let

Historie lovu tohoto záhadného tvora sahá až do pravěku. Třeba v Pobaltí se používaly tzv. harpuny. Tyto vidlice se využívaly speciálně pro lov úhořů přezimujících v bahnitých nánosech brakických vod, které jsou na pomezí mezi mořskou a sladkou vodou. Je slanější než sladká voda, ale není tak slaná, jako voda mořská. Nejčastěji to bývá v ústích řek. Někdy brakická voda tvoří celá moře. Nejstarší nalezené nástroje požívané pro lov úhořů jsou staré až 6000 let!      

zakázané způsoby lovu
Úhoří vrš, foto: archiv Střední rybářské školy Vodňany

Hustě spletené vrše

Mezi další používané prostředky patří vrše. Tato tradiční rybolovná zařízení byla používána na Labi i Vltavě. Šlo o koše, které se pletly z vrbového proutí. Ty se kladly špičkou proti proudu a byly zatěžovány kameny, díky jimž byl vstup do vrše na dně řeky. Návnadou do těchto pastí byly kusy ryb, popřípadě maso ze škeblí. Vrše se svou velikostí, tvarem ale i způsobem pletení velice lišily. Naši pozornost by mohla zaujmout skutečnost, že speciální výrobky na „hady“ byly menší a hustěji splétané, aby úhoř nemohl uniknout. Za dobrými výsledky stálo především noční vyhledávání potravy. U dna řeky, kde byly zakotvené vrše, se pohybovali úhoři. Loveni byli především na jaře.

dějiny rybolovu
Úhoří vrš z vrbového proutí, foto: archiv Střední rybářské školy Vodňany

Vězence  

Dalším oblíbeným způsobem používaným především v létě byl lov do tzv. vězenců. To byly sítěné nástroje s několika dřevěnými obručemi, které sloužily k držení tvaru. Každá z obručí se směrem ke špici zmenšovala. Pokládaly se nejužší částí proti proudu, ke dnu je uchytily kůly. Kladly se navečer z loděk do mělčích částí řeky poblíž břehu. Jak vrše, tak vězence se pravidelně vybíraly, aby nedocházelo k poškozování ryb.

lov ryb
Model vězence, foto: archiv Střední rybářské školy Vodňany

Jak to říkal Ota Pavel?

Poslední z dnes zakázaných způsobů lovu jsou provázky. S nimi jsme se mohli setkat v některých povídkách Oty Pavla. Byla to šňůra natažená přes řeku, na ní bylo klidně až 20 návazců. Za návnadu často sloužily malé rybky, ale i rousnice. Úhoři se také lovili do holých rukou, tuto metodu se ovšem dalo využít jen málokdy a moc účinná nebyla. Lov úhořů také velmi účinně probíhal do slupů nebo úhořích lapadel.

Napsat komentář