Původním areálem výskytu síha peledě (Coregonus peled) jsou velké řeky a jezera mezi řekami Mezeň a Kolyma v Rusku, typickou domovinou v Rusku je řeka Pečora. V dřívějších publikacích se uváděla původní domovina síha peledě i ve Finsku a Švédsku, toto tvrzení se ale již vyvrátilo.
text: Petr Svatek
Zhruba v 50. letech 20. století se začal síh peleď (díky svým dobrým vlastnostem a chutnému masu) rozvážet po území skoro celého bývalého SSSR – Ukrajina, Uzbekistán, Moldávie aj. Následně se s jeho rozšířením pokračovalo i do Evropy (Finsko, Polsko, Rumunsko, Belgie, Německo, Maďarsko aj.) Do bývalého Československa byl dovezen v roce 1970. Stejně jako síh maréna byl uměle vysazován do některých přehrad (Lipno, Jesenice, Rozkoš aj.).
Tělo síha peledě je podobné maréně, je jen o něco vyšší. Typickým rozdílem je postavení úst – maréna má spodní postavení, peleď horní. Obě ryby mají tukovou ploutvičku a menší opadavé šupiny. Přijímaná potrava v rybnících je podobná jako u marény (zooplankton, zoobentos), pouze s tím rozdílem, že peleď si vybírá spíše menší sousta a plůdek malých ryb na rozdíl od marény v podstatě nekonzumuje. Je to dáno jemnějším filtračním aparátem. To se samozřejmě odráží i na náročnější možnosti tento druh ulovit. Snadněji se dá ale ulovit na umělou mušku.
Stejně jako maréna, i peleď je náročný na kyslík a má raději chladnou vodu. V publikacích se uvádí, že dokáže krátkodobě překonávat i teploty kolem 25-27 °C. Ve většině případů dochází v našich podmínkách k pohlavní dospělosti (u obou pohlaví) kolem 2. roku života. Na rozdíl od jeho původní domoviny, kde dospívá mezi 5.-6. rokem. Rychlost růstu je podobná jako u marény.
V prvním roce měří 20-25 cm, ve druhém 35-40 cm. Výtěr má polopelagofilní (do sloupce nad tvrdým dnem a jikry následně padají na dno). Samotný výtěr probíhá v našich podmínkách na konci prosince a začátku ledna (při poklesu teplot vody na 2-3 °C). Velikost jiker je o něco menší než u marény, asi 1,8–2 mm. Jikry mají žlutooranžovou barvu.
Relativní plodnost se pohybuje od 50 do 80 tisíc kusů jiker na 1 kg hmotnosti ryby. Zajímavostí je mlíčí, které je sytě bílé a má konzistenci smetany. Inkubace jiker se pohybuje od 160 do 200 d° (120-150 dní do vykulení). Na rozdíl od marény, která má 250-300 d° (d°- denní stupně). Denní stupně udávají průměr denních teplot násobený počtem dnů od oplození jiker do vykulení plůdku.
Vykulený plůdek je velký zhruba 9 mm, u marény až 12 mm, a u obou druhů ihned plave – je nadnášen tukovou kapénkou ve žloutkovém váčku. I přes značné rozdíly v biologii se mohou bez problémů maréna a peleď křížit. Výsledkem je životaschopné potomstvo, které ale následně pomalu a jistě ztrácí schopnost plnohodnotného rozmnožování, jako je tomu u čistých forem.
Toto křížení se nekontrolovatelně provádělo od prvopočátku dovozu síha peledě na naše území. Následně se vysazoval i do přehrad, kde už se vyskytovala maréna. Tímto způsobem byla nevratně narušena čistota obou druhů ve volných vodách, ale i v umělém chovu.
V dnešní době se pouhým okem dá jen těžko říci, zda se jedná o marénu nebo peledě, protože překřížení je příliš časté. Kvůli velkým ztrátám v umělém chovu v rybnících, z důvodu velké populace kormoránů a kvůli klimatickým změnám se produkce síha v ČR snižuje.
Ještě v roce 2000 bylo vyprodukováno 52 tun síhů v rybnících a 1 tuna lovem. V roce 2010 to bylo 26 tun a v roce 2020 jen 4 tuny. Přičemž takto slabý chov se objevuje už od roku 2013. Velký vliv na to mají teplotní změny v ČR a konec finančních náhrad škod způsobených kormoránem (po jeho vyjmutí z chráněných druhů).
Diskuze k článku (0)