Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) a siven americký (Salvelinus fontinalis) pochází původem ze Severní Ameriky. Siven americký se původně vyskytoval v řekách patřících do úmoří Atlantského oceánu, pstruh duhový je z řek ústících do Tichého oceánu.
text: Petr Svatek
Oba druhy ve své domovině tvoří několik forem, které různě migrují. U pstruha duhového se jedná o formu mořskou, jezerní a říční, jež jsou taxonomicky řazeny do tichomořských lososů. V Americe mořskou formu pstruha označují slovem „steellhead“ – rybáři je velmi ceněná, mnohdy více než losos. Siven ve své domovině taktéž tvoří jezerní i říční formu.
Siven k nám byl dovezen v roce 1883, zanedlouho poté dovezl z Německa J. Šusta i pstruha duhového. Oba druhy jsou velmi přizpůsobivé z hlediska náročnosti na prostředí. Pstruh duhový se velmi osvědčil v intenzivním chovu. Sice potřebuje dostatečně čistou a prokysličenou vodu do 20 °C, ale na rozdíl od našeho původního pstruha obecného dokáže překonávat krátkodobé zákaly, zvýšení teploty do 25 °C a snížení kyslíku do 5 mgl-1.
Siven vyžaduje také dostatek kyslíku, také ale překonává krátkodobé zákaly, a navíc se vyznačuje vysokou odolností vůči nízkému pH. Populace sivenů by měly bez problémů přežít pH 4,1. Tyto vody nejsou nijak úživné, a proto bývá často jedinou rybou, která v těchto podmínkách dokáže přežít.
Proto v našich podmínkách žije i v Krkonoších a Jizerských horách, kde bývají problémem kyselé deště. Na Šumavě byl dokonce prokázán výskyt v Čertově a Černém jezeře. Málokdo ví, že siven je veden na seznamu invazivních druhů, protože často vytlačuje místní populace salmonidů.
U pstruha duhového je zajímavostí výskyt dvou odlišných forem z hlediska výtěru. Jezerní forma, tzv. „Kamloops“, se vytírá od října do listopadu. Říční forma se naopak vytírá na jaře, od března do dubna. U tohoto druhu je tak možné provádět umělé výtěry na jaře i na podzim.
Biologie obou je velmi podobná. Oba druhy jsou dravé a v přirozených podmínkách se živí bentosem, náletovým hmyzem a rybami. Siven americký je ale o něco dravější a agresivnější. Mlíčáci obou druhů pohlavně dospívají ve 2. roce života, jikernačky ve 3. roce; v intenzivním chovu i o rok dříve.
Oba druhy mají litofilní typ výtěru (vytírají se do štěrku a kamenů, jikry nejsou lepivé). Pstruh duhový má oranžové jikry 4,5–5 mm velké. Siven má jikry o něco menší, zhruba kolem 4 mm, barvu mají spíše do žluta. Výtěrová teplota pstruha duhového činí 7–8 °C. Siven se pak vytírá při teplotě 4–5 °C. Siven i mnohem ochotněji přijímá potravu při velmi nízkých teplotách, a to i při 2 °C. Proto mají rybáři při lovu na dírkách v silných mrazech mnohem více záběrů od sivena.
Siven u nás na rozdíl od pstruha tvoří i malé populace schopné přirozeného výtěru s životaschopným potomstvem. A pokud dojde ke křížení se pstruhem obecným, vznikne tzv. triploidní ryba, která je dále neplodná. Siven americký má totiž velmi obdobný život a nároky na prostředí jako náš pstruh obecný.
Rychlost růstu je na počátku života u sivena a duháka velmi obdobná, pak ale pstruh sivena předežene. Pstruh duhový se dožívá věku 15–20 let, některé exempláře dosahují délky přes 1 m a hmotností přes 18 kg. Tyto obrovské exempláře jsou ve většině případů jezerní formou.
Siven dorůstá maximálních délek kolem 80 cm a hmotnost se pohybuje do 7 kg, přičemž maximální udávaný věk je 15 let. V našich podmínkách může pstruh duhový dosahovat maximální délky kolem 90 cm s hmotností do 8 kg. To siven málokdy přesáhne hmotnostní hranici 2 kg.
Pokud bychom porovnali rychlost růstu ryb v umělém chovu a v přirozených podmínkách, tak v intenzivním chovu rostou tyto ryby až 3x rychleji. Tržní pstruh je v intenzivních podmínkách odchován zhruba po 13 měsících ve váhové kategorii kolem 250 g. Záleží na chované linii a podmínkách (teplota vody, obsah kyslíku) a jaký krmný koeficient má předkládané krmivo.
Diskuze k článku (0)